Rozhodnutí NS

30 Cdo 3427/2015

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/12/2016
Spisová značka:30 Cdo 3427/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3427.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 3427/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s. r. o., identifikační číslo osoby 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zaplacení částky 446 656 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 214/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, č. j. 55 Co 96/2015-89, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 446 656 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod sp. zn. 111 821/2010 (požadované zadostiučinění 53 332 Kč), sp. zn. 112 249/2010 (požadované zadostiučinění 40 000 Kč), sp. zn. 113 309/2010 (požadované zadostiučinění 53 332 Kč), sp. zn. 112 243/2010 (požadované zadostiučinění 53 332 Kč), sp. zn. 112 240/2010 (požadované zadostiučinění 40 000 Kč), sp. zn. 111 763/2010 (požadované zadostiučinění 53 332 Kč), sp. zn. 112 253/2010 (požadované zadostiučinění 53 332 Kč), sp. zn. 116 353/2010 (požadované zadostiučinění 46 664 Kč), sp. zn. 111 832/2010 (požadované zadostiučinění 53 332 Kč).

Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 1. 2015, č. j. 14 C 214/2012-57, zamítl žalobu na zaplacení částky 446 656 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I potvrdil v zamítavém výroku o věci samé (výrok I) rozsudek soudu prvního stupně. Ve výroku II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009).

Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu nároku plynoucího ze správního řízení sp. zn. 112 249/2010 (požadované zadostiučinění 40 000,- Kč), sp. zn. 112 240/2010 (požadované zadostiučinění 40 000,- Kč), sp. zn. 116 353/2010 (požadované zadostiučinění 46 664,- Kč), není přípustné s ohledem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč.

Dále se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání v části týkající se tvrzených nároků plynoucích ze správních řízení sp. zn. 111 821/2010, sp. zn. 113 309/2010, sp. zn. 112 243/2010, sp. zn. 111 763/2010, sp. zn. 112 253/2010, sp. zn. 111 832/2010. Dovolání ohledně nároků požadovaných žalobkyní z těchto řízení by také nebylo přípustné s ohledem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť by nepřesahovaly svou výší částku 50 000 Kč, kdyby ohledně nich žalobkyně nerozšířila žalobu. Vůči tomuto rozšíření ovšem byla žalovanou úspěšně uplatněna námitka promlčení. Vyřešení otázek žalobkyní předestřených by tedy pro ni nemělo kladný dopad, protože odvolací soud své závěry postavil na tom, že tyto pohledávky jsou promlčené, to žalobkyně v dovolání nenapadá, což samo o sobě činí dovolání v tomto rozsahu nepřípustným. Spočívá-li totiž rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což není.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

          V Brně dne 12. 4. 2016

JUDr. František Ištvánek
          předseda senátu