Rozhodnutí NS

20 Cdo 2020/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/21/2020
Spisová značka:20 Cdo 2020/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2020.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 2020/2020-71
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D, v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19, proti povinné P. V., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem v Napajedlech, Masarykovo nám. č. 220, pro 392 500 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 Nc 65/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočce ve Zlíně ze dne 23. března 2020, č. j. 60 Co 68/2020-32, t a k t o :

Dovolání povinné se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 23. března 2020, č. j. 60 Co 68/2020-32, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. ledna 2020, č. j. 13 Nc 65/2006-19, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce, která byla nařízena usnesením zdejšího soudu ze dne 3. dubna 2006, č. j. 13 Nc 65/2006-12. Uvedl, že exekuční řízení sice probíhá od roku 2006, ale od 18. dubna 2008 do 18. září 2019 nebylo možné exekuci vést z důvodu insolvenčního řízení vedeného na povinnou. V současné době je exekuce vedena srážkami ze mzdy povinné, která je v produktivním věku a neuvedla žádná zdravotní omezení, které by ji omezovala v získání lépe placeného zaměstnání. Důvodem pro zastavení exekuce není ani větší množství exekucí vedených vůči povinné, naopak zastavení exekuce by znevýhodnilo oprávněnou, neboť by ztratila své pořadí mezi prvními třemi nejdříve zahájenými exekucemi. Za uvedených okolností odvolací soud dospěl k závěru, že návrh povinné na zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), je předčasný.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž namítá, že usnesení odvolacího soudu se odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe, na kterou v dovolání odkazuje. Povinná zrekapitulovala svoji majetkoprávní situaci, ze které dovozuje, že nevlastní žádný majetek, který by postačoval k pokrytí alespoň nákladů exekučního řízení. Uvedla, že exekuční řízení je vedeno od roku 2006, přičemž dosud bylo vymoženo 5 000 Kč a nelze předpokládat, že by došlo k vymožení dalších částek. V této souvislosti povinná odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 5551/2016 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, podle kterých exekuční řízení nelze vést donekonečna a prodlužovat je nepodloženou úvahou, že povinná vzhledem k nízkému věku možná v budoucnu majetek nabude, jestliže po provedení všech potřebných šetření žádný majetek povinné zjištěn nebyl. Z uvedeného vyvozuje, že je na místě exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zastavit, a navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu i soudu prvního stupně a uvedla, že námitkám povinné nelze přisvědčit, protože povinná má mzdu umožňující provádění srážek ze mzdy a s ohledem k jejímu věku lze vymáhání pohledávky hodnotit jako nadějné. Oprávněná proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Ze spisu se podává, že v projednávané věci byla usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. dubna 2006, č. j. 13 Nc 65/2006-12, nařízena exekuce na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 392 500 Kč dle rozhodčího nálezu JUDr. Josefa Kunáška ze dne 4. září 2005, sp. zn. Ku-3-25-ič/2005-12 a vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město (dále též jen „soudní exekutor“). Ze správy soudního exekutora vyplývá, že exekuční řízení bylo od 18. dubna 2008 do 18. září 2019 přerušeno z důvodu konkursu vedeného na povinnou, přičemž v rámci konkursu bylo oprávněné uhrazeno 25 349 Kč. Jediným dosud zjištěným majetkem povinné je příjem u plátce Obec Spytihněv, který soudní exekutor postihl exekučním příkazem ze dne 27. listopadu 2019, č. j. 094 EX 00995/06-088, a prozatím je předčasné hodnotit, jestli bude exekuce srážkami z příjmu účinná.

Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též je „ex. řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.

Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně podniku (viz též Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zásadně není na místě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§ 284 odst. 1, § 299 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. 20 Cdo 2242/2008, usnesení ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4832/2008, usnesení ze dne 31. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, usnesení ze dne 14. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 1711/2010, usnesení ze dne 1. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 144/2016, usnesení ze dne 16. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017, usnesení ze dne 7. srpna 2019, sp. zn. 20 Cdo 1578/2019). Zastavení exekuce z důvodu podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. tak nemíří na provádění exekuce srážkami ze mzdy. Postup v případě nedostatečného výdělku povinné osoby upravuje § 290 o. s. ř., přičemž Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. ledna 2013, sp. zn. 20 Cdo 3102/2012, uzavřel, že pobírá-li povinný mzdu v postižitelné výši, není dán důvod pro zastavení exekuce podle § 290 odst. o. s. ř.

Dále se z ustálené judikaturní činnosti Nejvyššího soudu podává, že nevyčerpal-li soudní exekutor dosud všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného, lze pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného, popř. poskytnutí dalších podkladů a informací ze strany exekutora. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možno po provedené lustraci majetku očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce (viz např. usnesení ze dne 29. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, či usnesení ze dne 27. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 5475/2017). Námitka bezúspěšného vymáhání po delší dobu vedení exekuce, která navíc v posuzovaném případě byla mimo jiné vyvolána konkurzem prohlášeným na majetek povinnému, proto není relevantní, neboť je pro budoucno otevřena možnost změny majetkových poměrů dovolatele. Obzvláště, pokud na straně povinného není zřejmá žádná překážka, pro kterou by nemohl být více ekonomicky aktivní, tj. která by mu objektivně bránila začlenit se na trh práce, což ostatně dovodil i odvolací soud vycházeje přitom jak z vyjádření exekutora, tak z obsahu exekučního spisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018).

Dovolací soud neshledal důvod pro odchýlení od výše uvedených závěrů. Dovolatelce lze přisvědčit potud, že exekuci nelze vést věčně, avšak v projednávané věci je exekuce realizována srážkami z příjmu povinné, tedy nejde o situaci, kdy by nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinné, a z tohoto důvodu lze očekávat, že exekuce i v tomto případě splní zákonem stanovený účel a není dán důvod pro její zastavení ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Úspěšnost uvedeného způsobu vedení exekuce je však s ohledem na datum vydání exekučního příkazu předčasné hodnotit. Současně jsou argumenty dovolatelky týkající se dlouhodobého bezúspěšného vedení exekuce irelevantní s ohledem na to, že po dobu více než 11 let bylo exekuční řízení přerušeno z důvodu konkursu vedeného proti povinné. Odvolací soud a soud prvního stupně dospěly ke správnému závěru, že ani větší počet vedených exekucí není důvodným argumentem pro zastavení exekuce, protože tím by došlo toliko ke znevýhodnění oprávněné, která by tak ztratila výhodu svého pořadí.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při posouzení důvodnosti návrhu povinné na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. respektoval závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. ex. řádu].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 7. 2020


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu