Rozhodnutí NS

24 Cdo 235/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/03/2019
Spisová značka:24 Cdo 235/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.235.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§ 105 o. s. ř.
§ 11 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 3427/19
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 235/2019-128


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy ve věci navrhovatelky
J. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku č. 206/7, proti otci S. S., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská č. 742/6, a nezletilé „nepojmenované“ AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Městskou částí Praha 5 se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října č. 1381/4, jako kolizním opatrovníkem, o popření otcovství, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 44 Nc 4005/2018, o dovolání otce S. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2018,
č. j. 13 Co 323/2018-99, takto:


Dovolání otce S. S. se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 30.7.2018, č.j. 44 Nc 4005/2018-92, zastavil řízení o námitce místní nepříslušnosti vznesené otcem S. S. podáním ze dne 29.6.2018. Vzhledem k tomu, že o otázce místní nepříslušnosti již bylo v řízení pravomocně rozhodnuto, soud prvního stupně řízení s ohledem na ustanovení
§ 159a odst. 4 občanského soudního řádu zastavil.


Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.10.2018, č.j. 13 Co 323/2018-99, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „námitka místní nepříslušnosti vznesená odpůrcem dne 29.6.2017“ (správně 29.6.2018) se zamítá. Jelikož místní příslušnost byla vyřešena
s „definitivní platností“ usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2.10.2017,
č.j. 0 Nc 25004/2017-47, které nabylo právní moci dne 20.3.2018, je podle odvolacího soudu třeba považovat každou další námitku místní nepříslušnosti za opožděnou a tedy nedůvodnou, neboť prvním úkonem „v tomto směru“ bylo podání odvolání proti usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolací soud proto nesouhlasil s postupem soudu prvního stupně, který řízení o námitce místní nepříslušnosti zastavil, neboť ustanovení § 105 odst. 4 občanského soudního řádu výslovně stanoví, jak má soud o námitce rozhodnout.


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal otec S. S. dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, „zda se za opožděnou dá posuzovat vznesená námitka místní nepříslušnosti účastníkem řízení, když se aktivita účastníka v tomto směru posuzovala k prvnímu úkonu ve věci, který byl však adresován jinému soudu, než který poté o námitce rozhodoval“. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil podanou námitku místní nepříslušnosti jako opožděnou, neboť prvním úkonem „odpůrce“ vůči Obvodnímu soudu pro Prahu 5 byla včas podaná námitka místní nepříslušnosti, uplatněná dne 29.6.2018. Poté odvolacímu soudu také vytýká, že správně měl rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení, nikoli jej změnit.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V posuzované věci Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 6.3.2017,
č.j. 0 P 29/2016-8, (mimo jiné) přenesl svou místní příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 5. K odvolání otce S. S. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.7.2017, č.j. 13 Co 271/2017-42, usnesení soudu prvního stupně změnil „ve výroku I. a II. a IV. tak,
že se místní příslušnost nepřenáší“. Následně Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 2.10.2017, č.j. 0 Nc 25004/2017-47, potvrzeným k odvolání otce S. S. usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13.12.2017, č.j. 13 Co 461/2017-59, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil spis Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20.3.2018. Podáním ze dne 29.6.2018 vznesl otec námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5, neboť má za to, že místně příslušný je Obvodní soud pro Prahu 9, v jehož obvodu má nezletilá nově bydliště.


Za tohoto stavu bylo pro rozhodování soudu v projednávané věci významné, za jakých okolností lze posoudit námitku místní nepříslušnosti soudu vznesenou účastníkem řízení jako opožděnou. Protože tato právní otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání otce
S. S. proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.


Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl
k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Podle ustanovení § 11 odst. 1 o.s.ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

Podle ustanovení § 105 odst. 1 o.s.ř. soud zkoumá místní příslušnost jen do skončení přípravného jednání podle § 114c o.s.ř. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.

Podle ustanovení § 105 odst. 2 o.s.ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Podle ustanovení § 105 odst. 3 o.s.ř. nesouhlasí-li soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením, předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již rozhodnuta soudem odvolacím, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil.

Podle ustanovení § 105 odst. 4 o.s.ř. namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku zamítne.

V projednávané věci Obvodní soud pro Prahu 6 (u nějž matka podala návrh na popření otcovství) usnesením ze dne 2.10.2017, č.j. 0 Nc 25004/2017-47, potvrzeným k odvolání otce (dovolatele) usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13.12.2017, č.j. 13 Co 461/2017-59, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Podáním
ze dne 29.6.2018 otec vznesl námitku místní nepříslušnosti z důvodu, že podle něj je příslušným k projednání věci Obvodní soud pro Prahu 9, v jehož obvodu má nezletilá nově bydliště.


Jak vyplývá z výše uvedeného, má účastník řízení právo uplatnit námitku místní nepříslušnosti při svém prvním procesním úkonu, který mu jako účastníku řízení náleží, adresovaném soudu buď z vlastní iniciativy, nebo na výzvu soudu. Otec v řízení o popření otcovství zahájeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 podal dne 27.3.2017 odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6.3.2017, č.j. 0 P 29/2016-8, a poté též odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 2.10.2017, č.j. 0 Nc 250004/2017-47. Vznáší-li otec námitku místní nepříslušnosti opakovaně v podání ze dne 29.6.2018, nelze ji - jak správně dovodil i soud odvolací - posoudit jako včasně podanou s ohledem na dříve učiněné procesní úkony tohoto účastníka řízení (podání odvolání). Na tomto závěru pak ničeho nemění ani okolnost, že uvedené procesní úkony učinil vůči Obvodnímu soudu pro Prahu 6 a nikoli vůči Obvodnímu soudu pro Prahu 5, kterému byla poté věc pravomocně postoupena jako místně příslušnému soudu. Zda se jedná o první procesní úkon účastníka řízení je totiž nutno posuzovat ve vztahu k samotnému řízení, které bylo v projednávané věci zahájeno návrhem matky doručeným soudu dne 1.3.2017, a nikoli ve vztahu ke „konkrétnímu“ soudu, který věc projednává a rozhoduje.

Ustanovení § 105 odst. 4 o.s.ř. pak výslovně stanoví postup, jak má soud rozhodovat
o námitce místní nepříslušnosti vznesené účastníkem řízení. Z podnětu námitky lze vyslovit místní nepříslušnost pouze při kumulativním splnění dvou podmínek, její včasnosti a její důvodnosti. Není-li splněna kterákoliv z nich, soud námitku zamítne (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2018, sp. zn. 32 Cdo 960/2018).
Vzhledem k tomu, že otázka místní příslušnosti soudu byla v tomto řízení již vyřešena (na základě odvolání otce proti usnesení o vyslovení nepříslušnosti) a že následná námitka místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 byla podáním otce ze dne 29.6.2018 vznesena opožděně, byl soud povinen takovou námitku ve smyslu ustanovení § 105 odst. 4 o.s.ř. zamítnout.

Námitku dovolatele, že odvolací soud měl poté, co „zjistil nesprávný procesní postup soudu prvého stupně“, rozhodnutí zrušit pro „nepřezkoumatelnost“ a věc vrátit soudu prvního stupně, neshledal dovolací soud důvodnou. Lze sice přisvědčit tomu, že odvolací soud může ve smyslu § 220 o.s.ř. změnit „pouze“ rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nicméně postup odvolacího soudu, který vycházel ze skutkového stavu správně zjištěného soudem prvního stupně (v rozhodnutí, jež není nepřezkoumatelné, neboť dovolatel nepochybně věděl, jak a proč soud prvního stupně rozhodl), jímž „napravil“ procesní pochybení soudu prvního stupně, nelze posoudit jako (procesní) vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolací soud tudíž nemá důvod napadené rozhodnutí odvolacího soudu z rušit.

Jelikož usnesení odvolacího soudu je – z hlediska uplatněných dovolacích důvodů – správné a nebylo zjištěno, že by bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1,
§ 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání
otce
S. S. podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.


O náhradě nákladů řízení se nerozhoduje, neboť rozhodnutím se řízení nekončí.
O náhradě nákladů řízení (i dovolacího), bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§ 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř.).


Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 3. 4. 2019


JUDr. Roman Fiala
předseda senátu