Rozhodnutí NS

25 Cdo 3152/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/23/2020
Spisová značka:25 Cdo 3152/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3152.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
§ 240 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 3152/2019-350


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců: a) M. V., narozený XY, a b) K. V., narozená XY, oba bytem XY, proti žalovanému: T. Š., soudce XY, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 19 C 236/2016, o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2019, č. j. 21 Co 111/2019-317, takto:

Dovolání se odmítá.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 1. 4. 2019, č. j. 19 C 236/2016-232, odejmul žalobkyni b) osvobození od soudních poplatků, zprostil ustanovenou advokátku povinnosti zastupovat žalobkyni b) a rozhodl, že se jí pro toto řízení bezplatný zástupce z řad advokátů neustanovuje. Dovoláním doručeným soudu dne 25. 6. 2019 žalobce a) napadá usnesení ze dne 10. 5. 2019, č. j. 21 Co 111/2019-317, jímž Krajský soud v Praze odmítl odvolání žalobce a) (výrok I) a potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok II).

Přípustnost dovolání proti výroku I rozhodnutí odvolacího soudu je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť je napadáno usnesení, proti kterému je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce a) proti výroku I podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

K podání dovolání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Nelze přitom brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná, újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 922/2011).

V poměrech žalobce a) nemohla nastat rozhodnutím odvolacího soudu újma, protože se jeho výroky týkají výhradně žalobkyně b). Žalobce a) nemohl podat dovolaní ani za žalobkyni b), neboť z plné moci založené ve spise na č. l. 255 vyplývá, že se nevztahuje na úkony, ke kterým je povinné zastoupení advokátem, což dovolání je (§ 241 o. s. ř.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že žalobce a) není osobou oprávněnou k podání dovolání, proto jeho dovolání proti výroku II bez dalšího podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

Jelikož se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 1. 2020


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu