Nejvyšší soud

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné SEP HOLDING, a.s., se sídlem v Uherském Hradišti, Tř. Maršála Malinovského č. 884, identifikační číslo osoby 65276116, proti povinné STK – Stavokonstrukce, s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 7, Veletržní č. 484/29, identifikační číslo osoby 42660262, pro 15 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 112 Nc 6064/2005, o dovolání soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2019, č. j. 51 Co 169/2019-462, takto:

Dovolání soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7, se odmítá.

Odůvodnění:

Soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7, usnesením ze dne 8. 11. 2018, č. j. 063 EX 2275/05-428, rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 1 850 000 Kč tak, že se uspokojí přihlášené pohledávky tímto způsobem:

1. Pohledávka soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7, na náhradu nákladů exekuce ve výši 317 470,73 Kč k úplnému zaplacení.

2. Pohledávka zástavní věřitelky CASPER CONSULTING, a.s., se sídlem v Praze 1, Olivova č. 2096/4, identifikační číslo osoby 63980401 (jako procesní nástupce Apston Capital Ltd. se sídlem 4^th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin, Irsko), ve výši 1 532 529,27 Kč k částečnému zaplacení, čímž byla rozdělovaná podstata vyčerpána.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7. Namítá, že v projednávané věci byla exekuce zahájena dne 10. 10. 2005, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 347/2007 Sb., který neobsahuje přechodná ustanovení, a jehož použití pro exekuční řízení zahájená do 31. 12. 2007 vyloučil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09, projednávanou věc je proto třeba posuzovat podle občanského soudního řádu a zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále též jen „ex. řád“), ve znění zákona č. 286/2009 Sb., neboť podle čl. II. bod 1 zákona č. 286/2009 Sb. se tento zákon použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti a k rozvrhu v projednávané věci došlo po 1. 11. 2009. Z tohoto důvodu je třeba náklady exekuce v projednávané věci podle ustanovení § 66 odst. 7 ve spojení s ustanovením § 130 odst. 2 ex. řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb. zařadit do první skupiny podle ustanovení § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel dále namítá, že pohledávka soudního exekutora nebyla zástavní věřitelkou CASPER CONSULTING, a.s., řádně popřena tak, jak to požaduje ustanovení § 337b odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť k rozvrhovému jednání dne 8. 11. 2018 se žádný z účastníku řízení ani přihlášených věřitelů nedostavil, pohledávka tak nebyla popřena nejpozději do skončení rozvrhového jednání před soudem prvního stupně a nemůže být v dalším řízení (ani odvolacím) žádným z účastníků popřena. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázky byly posouzeny jinak (srov. § 237 o. s. ř.).

Ohledně dovolací námitky týkající se pořadí uspokojení pohledávky soudního exekutora z nákladů exekuce Nejvyšší soud opakovaně vyložil, že bylo-li usnesení o nařízení exekuce vydáno do 31. 12. 2007, pak se pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce prodejem nemovité věci uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), a to až poté, co budou uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (k tomu viz jednak bod XVIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. /ve znění do 31. 12. 2007/, ze dne 15. 2. 2006, Cpjn 200/2005, uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále pak namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007, usnesení ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4810/2007, usnesení ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3039/2008, usnesení ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1928/2009, usnesení ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 696/2011, usnesení ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1361/2013, usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 813/2013, usnesení ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1275/2017, nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09, a to zejména k otázce aplikovatelnosti nové právní úpravy a nepřípustného retroaktivního výkladu norem, dále nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09 a další).

Nejvyšší soud i Ústavní soud současně opakovaně zdůraznily, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba zásadně posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Uvedené závěry jsou přitom použitelné i v době po 1. 11. 2009, kdy nabyla účinnosti novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2009 Sb., neboť právní úprava obsažená v ustanovení § 68 odst. 2 ex. řádu (ve znění zákona č. 347/2007 Sb.) byla další novelou zákona č. 120/2001 Sb. provedenou zákonem č. 286/2009, který nabyl účinnosti dnem 1. 11. 2009, zařazena (ve stejném znění) do nového ustanovení § 66 odst. 7 ex. řádu (srov. Čl. I bod 53. zákona č. 286/2009 Sb.) a tím došlo pouze k systematické legislativní změně exekučního řádu, která neměla za následek změnu v obsahu právní úpravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1419/2013, usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1233/2013, usnesení ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3565/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 4032/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 546/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3254/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3255/17).

Na uvedeném závěru nic nemění ani ustanovení Čl. II bodu 1 zákona č. 286/2009 Sb., podle něhož, „není-li dále stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány“. Uvedené přechodné ustanovení upravuje právní vztahy, které se týkají změn v exekučním řízení, jež nastaly ke dni účinnosti zákona č. 286/2009 Sb. (ke dni 1. 11. 2009), a nemohou se vztahovat na účinky jiných zákonů, tedy ani na účinky zákona č. 347/2007 Sb. Opačný výklad by nutně znamenal pravou zpětnou účinnost ustanovení Čl. II bodu 1 zákona č. 286/2009 Sb. na exekuční řízení, která byla zahájena v době do 31. 12. 2007. Pravá zpětná účinnost není v českém právním řádu přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo, a součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (pravé retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví (včetně právní úpravy pracovněprávních vztahů) dovodit z ustanovení čl. 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).

Dovolací soud v nyní projednávané věci neshledal žádný důvod odchýlit se od dříve rozsáhle diskutovaných a formulovaných závěrů, jejichž přijetí si vynutila tehdejší absence explicitní úpravy. Současně si je vědom, že tyto závěry již v minulosti postihly řadu případů, nadále však mohou dopadat výlučně na exekuce „staršího data“, konkrétně exekuce nařízené před rokem 2008. Později totiž došlo právě se zřetelem k uplatňovanému sjednocujícímu stanovisku Nejvyššího soudu k přijetí právní úpravy, jež aplikaci předchozích závěrů vyloučila. Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že v projednávané věci se náklady soudního exekutora, provádějícího exekuci nařízenou dne 10. 10. 2005, uspokojí při rozvrhu z rozdělované podstaty ve třetí první skupině [§ 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.], je správné.

Namítá-li dovolatel, že pohledávka soudního exekutora nebyla zástavní věřitelkou CASPER CONSULTING, a.s., řádně popřena tak, jak to požaduje ustanovení § 337b odst. 1 a 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2007, nelze ani této námitce přisvědčit, neboť ustanovení § 337b odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2007 může být popřena pouze pohledávka věřitele, která byla „vyčíslena“ podle ustanovení § 337b odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2007, a nikoliv pohledávka soudního exekutora či oprávněného, kteří mají v exekučním řízení zvláštní procesní postavení odlišné od věřitele. Řešení této otázky přitom jednoznačně plyne ze zákona a nemůže tak založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Předchozí popření pohledávky soudního exekutora na nákladech exekuce ze strany zástavní věřitelky tedy nebylo nezbytné.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání soudního exekutora přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.