Rozhodnutí NS

20 Cdo 367/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/25/2018
Spisová značka:20 Cdo 367/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.367.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Zastavení exekuce
Způsob řešení úpadku
Dotčené předpisy:§ 58 předpisu č. 120/2001Sb.
§ 268 o. s. ř.
§ 140e odst. 1 IZ.
Kategorie rozhodnutí:B
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 367/2018-138
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Stavební spořitelny České spořitelny, a . s., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 180/1632, identifikační číslo osoby 60197609, proti povinnému P. T., B., adresou pro doručování P., zastoupenému Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, pro 1 363 488,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 EXE 26/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2017, č. j. 23 Co 312/2017, 23 Co 311/2017-112, t a k t o :

Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


V označené exekuční věci Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. června 2017, č. j. 16 EXE 26/2016-82, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce v části vedené srážkami ze mzdy povinného (podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka, Exekutorský úřad Praha 9 /dále „soudní exekutor“/, ze dne 13. 7. 2016, č. j. 085 EX 3073/16-41). Soud prvního stupně rovněž usnesením ze dne 5. června 2017, č. j. 16 EXE 26/2016-88, zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce.

Povinný v návrhu na zastavení exekuce tvrdil, že oprávněná uplatnila srážkami z jeho mzdy exekučně vymáhanou pohledávku v insolvenčním řízení vedeném ve věci bývalé manželky povinného E. R., dříve T., B. (dále též „dlužník“), u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 1106/2016 (dále též „insolvenční řízení“). Z insolvenčního řízení bude pohledávka oprávněné uspokojena zpeněžením nemovitých věcí (pozemku č. parc. v katastrálním území B., jehož součástí je stavba - dále „nemovité věci“), jejichž cena je podle odhadu nejméně 2 600 000 Kč. Je proto nadbytečné vést exekuci srážkami ze mzdy povinného.

Soud prvního stupně povinným namítanou nevhodnost způsobu provedení exekuce odmítl s přihlédnutím k tomu, že povinný „žádný jiný způsob“ provedení exekuce nenavrhuje a nemovité věci v exekuci nelze prodat. Teprve tehdy, dojde-li v insolvenčním řízení k úhradě exekvované pohledávky, bude to důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále vesměs „o. s. ř.“) ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“).

K odvolání povinného Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 8. 2017, č. j. 23 Co 312/2017, 23 Co 311/2017-112 (dále vesměs „napadené usnesení“), rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jak v otázce zastavení exekuce, tak rovněž v otázce odkladu provedení exekuce. Upřesnil, že vůči bývalé manželce povinného byla posuzovaná exekuce zastavena, neboť Krajský soud v Praze povolil dlužníku řešení úpadku oddlužením v insolvenčním řízení. Nemovité věci, zajištěné v insolvenčním řízení, jsou doposud v nevypořádaném společném jmění povinného a dlužníka. K právnímu posouzení věci odvolací soud citoval ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) a písm. h) o. s. ř. a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně ohledně neexistujícího důvodu pro zastavení exekuce. Exekvovaná pohledávka je solidárním závazkem obou bývalých manželů Trávníčkových, jejichž společné jmění nebylo vypořádáno a oprávněná si mohla zvolit, „ke kterému z povinných bude uspokojení pohledávky požadovat“. Ve vztahu k dlužníku bylo rozhodnuto v souladu s § 140e odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), avšak tato skutečnost nemá vliv na exekuční řízení proti povinnému (v otázce zastavení exekuce či odkladu provedení exekuce). Insolvenční řízení ostatně nebylo skončeno a v jeho průběhu nedošlo ani k částečnému uspokojení pohledávky povinného; případné očekávání zpeněžení nemovitých věci v majetkové podstatě není důvodem pro nepřípustnost posuzované exekuce, tj. důvodem pro zastavení exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním směřujícím do výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce. Protože napadené usnesení odvolacího soudu závisí na řešení právní otázky (zda lze vést exekuci srážkami ze mzdy proti bývalému manželu dlužníka, pokud společné jmění manželů doposud nebylo vypořádáno a oprávněná je s exekučně vymáhanou pohledávkou přihlášena v insolvenčním řízení proti bývalé manželce povinného, takže bude uspokojena v tomto insolvenčním řízení prodejem nemovité věci, případně zda lze exekuci takto vést pouze „nad rámec výše pohledávky“ přihlášené do insolvenčního řízení), která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena, je dovolání přípustné. Dovolatel upřesnil, že ve vztahu k bývalé manželce povinného bylo exekuční řízení zastaveno z důvodu, že v insolvenčním řízení jí bylo povoleno oddlužení a exekuci nelze vést na její majetek náležející do majetkové podstaty (§ 140e IZ). Odvolací soud při zkoumání důvodů pro zastavení exekuce „nevzal v potaz aplikaci § 409 odst. 2 IZ, dle něhož majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty“. V případě posuzované exekuce by při obdobném užití uvedené úpravy „mělo být přihlíženo ke krokům činěným v insolvenčním řízení, neboť není vinou povinného, že exekuci nelze vést prodejem nemovité věci pro zahájené insolvenční řízení“. Postižení mzdy je pro dovolatele „nadměrně zatěžující“ a porušující zásadu přiměřenosti exekuce vyjádřenou v § 58 ex. řádu. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále opět „o. s. ř.“.

Dovolání povinného je přípustné, protože Nejvyšší soud dosud neřešil právní otázku, zda je důvodem pro zastavení exekuce vedené proti manželu dlužníka skutečnost, že oprávněný pohledávku z téhož exekučního titulu přihlásil do insolvenčního řízení proti dlužníku, z jehož majetkové podstaty může být (v budoucnu) lépe uspokojen. Dovolání však není opodstatněné.

Z insolvenčního rejstříku (dostupného na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti - www.justice.cz) bylo ověřeno, že insolvenční řízení na majetek bývalé manželky povinného E. R., zahájené dne 20. 1. 2016, ve stadiu po zrušení oddlužení a po prohlášení konkursu usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. KSPH 64 INS 1106/2016-B-24, doposud nebylo skončeno.

V obecné rovině má zahájené insovenční řízení u povinného ve vztahu k exekuci vedené proti povinnému za následek, že exekuci nelze od okamžiku, v němž nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení, provést, tj. nelze exekučně postihnout majetek povinného nebo jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty povinného (srov. § 109 odst. 1 písm. c/, odst. 4 IZ, srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2016, sp. zn. 21 Cdo 4369/2014). I poté, co nastanou uvedené účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, je exekuční soud oprávněn exekuci vedenou na majetek povinného (dlužníka) zastavit, neboť vydání usnesení o zastavení exekuce není úkonem, jímž se exekuce provádí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013, publikované pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vylíčené následky zahájeného insolvenčního řízení však na posuzovaný případ nedopadají, protože povinný není v úpadku (není např. bývalým manželem dlužníka, vůči němuž je schváleno samostatné oddlužení podle IZ) a jeho exekučně postižená mzda nenáleží po rozvodu manželství s E. R. do majetkové podstaty [vůči bývalé manželce povinného byla exekuce po zahájení insolvenčního řízení přípustně (viz shora zmíněné R 56/2017) zastavena], takže ohledně této mzdy exekuci lze provést (srov. a contrario § 140e odst. 1 IZ). Překážku provedení exekuce na mzdu povinného nepředstavuje ani dovolatelem namítaná nevhodnost či nepřiměřenost exekuce (srov. § 58 ex. řádu), protože v rámci exekučního řízení proti povinnému se zjevně vhodnější způsob exekuce (než prováděné srážky ze mzdy) nenabízí a dovolatel jej ostatně neoznačuje. Odkazuje pouze na insolvenční řízení proti bývalé manželce povinného, konkrétně na předpokládané zpeněžení majetkové podstaty a následné uspokojení exekvované pohledávky oprávněné v insolvenci, avšak tato skutečnost k datu vydání napadeného usnesení nenastala a toliko v důsledku neupřesněného očekávání průběhu insolvence (konkursu) nevzniká bez dalšího (např. na návrh oprávněné) důvod k zastavení exekuce proti povinnému (srov. především důvody zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu). Insolvenčním zákonem vymezené způsoby řešení úpadku nejsou v poměru subsidiarity vůči ex. řádu či o. s. ř., takže předpokládaný průběh (způsob řešení úpadku) insolvenčního řízení na majetek dlužníka nelze považovat z podstaty věci za „jiný a vhodnější“ způsob exekuce proti povinnému (osobě od insolvenčního dlužníka odlišné), proto nemá na posouzení přiměřenosti (vhodnosti) způsobu exekuce ve spojení s důvodem k zastavení exekuce vedené pro společnou pohledávku povinného a insolvenčního dlužníka význam. Z tohoto důvodu nemůže být relevantní dovolatelem zmíněné ustanovení § 409 odst. 1 IZ, které nadto upravuje schválení oddlužení a netýká se konkursu na majetek dlužníka.

Teprve tehdy, bude-li oprávněná částečně či zcela uspokojena v insolvenčním řízení, nastane důvod pro (částečné) zastavení exekuce, nebude-li již provedena (srov. § 268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř., § 52 odst. 1 ex. řádu).

Napadené usnesení odvolacího soudu je z uvedených důvodů věcně správné a dovolací soud proto dovolání povinného podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 9. 2018


JUDr. Miroslava Jirmanová Ph.D.
předsedkyně senátu