Rozhodnutí NS

29 NSCR 211/2016

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/27/2018
Senátní značka:29 NSCR 211/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.211.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Poučovací povinnost soudu
Dotčené předpisy:§ 118a odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
KSBR 40 INS 6086/2013
29 NSČR 211/2016-B-46


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka MIOS CZ s. r. o., se sídlem v Brně - Králově Poli, Rostislavovo náměstí 2347/5a, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 27066797, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 6086/2013, o zrušení výpovědi nájemní smlouvy, o dovolání MIOS TRADE s. r. o., se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Vinohradská 2165/48, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 24302261, zastoupeného Mgr. Ondřejem Šimánkem, advokátem, se sídlem v Milevsku, Masarykova 186, PSČ 399 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2016, č. j. KSBR 40 INS 6086/2013, 1 VSOL 318/2016-B-29, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

[1] Podáním datovaným 23. září 2015, doručeným Krajskému soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) téhož dne (B-13), navrhla společnost MIOS TRADE s. r. o. (dále též jen „společnost MT“ nebo „nájemce“), aby podle ustanovení § 256 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zrušil výpověď nájemní smlouvy k označené budově v katastrálním území a obci Křenovice, uzavřené s dlužníkem dne 31. října 2012 (dále též jen „nájemní smlouva“), kterou společnosti MT (coby nájemci) dala dne 7. září 2015 společnost VELEBA, MILICHOVSKÝ a spol., veřejná obchodní společnost (dále též jen „veřejná obchodní společnost“), jako insolvenční správce dlužníka MIOS CZ s. r. o. V návrhu společnost MT mimo jiné uvedla, že insolvenční správce dlužníka vypověděl nájemní smlouvu přípisem (podáním) ze dne 1. září 2015, doručeným nájemci (společnosti MT) dne 9. září 2015.

[2] Usnesením ze dne 4. února 2016, č. j. KSBR 40 INS 6086/2013-B-20, insolvenční soud návrh společnosti MT zamítl.

[3] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 83 a § 256 insolvenčního zákona a z ustanovení § 57 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k následujícím závěrům:

[4] Lhůta, ve které může nájemce navrhnout insolvenčnímu soudu zrušení výpovědi nájemní smlouvy je lhůtou procesně právní a je tudíž dle ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. zachována, je-li posledního dne této lhůty nájemcův návrh podán u soudu nebo odevzdán orgánu, který má povinnost podání doručit. Tato lhůta běží (ve smyslu ustanovení § 57 odst. 1 o. s. ř.) ode dne následujícího po dni, ve kterém byla výpověď doručena nájemci.

[5] Podle dodejky předložené insolvenčním správcem byla výpověď doručena nájemci dne 7. září 2015.

[6] Nájemce podal návrh na zrušení výpovědi nájemní smlouvy prostřednictvím datové schránky až dne 23. září 2015 v 16:56:57 hodin, s tím, že téhož dne v 16:56:58 hodin byl návrh doručen insolvenčnímu soudu. Posledním dnem lhůty pro podání návrhu však bylo úterý 22. září 2015, kdy návrh musel být podán k poštovní přepravě, popřípadě podán u soudu, což se ale nestalo.

[7] Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není ve smyslu ustanovení § 83 insolvenčního zákona přípustné.

[8] Na základě výše uvedeného insolvenční soud uzavírá, že lhůta k podání návrhu na zrušení výpovědi nájemní smlouvy uplynula marně a návrh byl podán opožděně; proto insolvenční soud zamítl návrh bez dalšího, aniž se zabýval jeho věcnou opodstatněností.

[9] K odvolání společnosti MT Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. srpna 2016, č. j. KSBR 40 INS 6086/2013, 1 VSOL 318/2016-B-29, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[10] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 85 odst. 1 a § 256 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a z ustanovení § 57 odst. 1 a 3 o. s. ř. – s poukazem na ustanovení § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona projednal věc, aniž nařizoval odvolací jednání, a po přezkoumání napadeného usnesení uzavřel, že odvolání není důvodné.

[11] Podle odvolacího soudu z obsahu spisu vyplývá, že:

1/ Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 6. března 2013.

2/ Usnesením ze dne 8. července 2013, č. j. KSBR 40 INS 6086/2013-A-14, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na majetek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil veřejnou obchodní společnost.

3/ Společnost MT (jako nájemce) uzavřela dne 31. října 2012 s dlužníkem (jako pronajímatelem) nájemní smlouvu, na základě níž společnost MT užívala předmětnou nemovitost ve vlastnictví dlužníka.

4/ Přípisem (podáním) ze dne 1. září 2015 insolvenční správce dlužníka nájemní smlouvu vypověděl s výpovědní lhůtou v délce 3 měsíce, která začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi.

5/ Z dodejky, jejíž kopii zaslal insolvenční správce dlužníka insolvenčnímu soudu s podáním ze dne 9. listopadu 2015 (B-17), se podává, že výpověď byla doručena společnosti MT dne 7. září 2015.

6/ Dne 23. září 2015 byl insolvenčnímu soudu doručen (prostřednictvím datové schránky) návrh společnosti MT na zrušení výpovědi.

[12] Na výše uvedeném základě dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:

[13] Důvodností návrhu na zrušení výpovědi se insolvenční soud může zabývat věcně pouze v případě, že jde o návrh včasný. Není-li návrh včasný, je nutno jej zamítnout bez dalšího.

[14] V posuzované věci z dodejky o doručení výpovědi vyplývá, že výpověď byla doručena nájemci dne 7. září 2015. Patnáctidenní lhůta k podání návrhu na zrušení výpovědi dle ustanovení § 256 odst. 2 insolvenčního zákona začala běžet (dle ustanovení § 57 odst. 1 o. s. ř.) následující den po doručení výpovědi, tj. dne 8. září 2015 a její poslední den (tak) připadl na úterý 22. září 2015. Nejpozději toho dne musel být návrh podán u soudu nebo odevzdán orgánu, který má povinnost jej doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.).

[15] Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu insolvenčního soudu však vyplývá, že návrh na zrušení výpovědi podala společnost MT u (insolvenčního) soudu prostřednictvím systému datových schránek až dne 23. září 2015, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty a tudíž opožděně.

[16] Odvolací námitka, že insolvenční soud pochybil, když k projednání věci nenařídil jednání, není důvodná. Podle ustanovení § 85 odst. 1 věty prvé insolvenčního zákona nařizuje insolvenční soud jednání pouze v případě, že to stanoví zákon nebo to považuje za nutné. Insolvenční zákon nestanoví, že k projednání návrhu nájemce na zrušení výpovědi je třeba nařídit jednání a nařízení jednání v posuzované věci ani nebylo nutné, neboť k rozhodnutí věci měl insolvenční soud dostatečný podklad v obsahu spisu, aniž bylo třeba provádět dokazování.

[17] Odvolateli nic nebránilo vyjádřit se k listinám založeným ve spise v průběhu řízení, případně v rámci odvolání, neboť celý obsah spisu je přístupný v elektronické podobě. Odvolatel však žádné skutečnosti, kterými by zpochybnil pravost či správnost listin založených ve spise, z nichž vyšel insolvenční soud, neuvedl; proto ani odvolací soud nepovažoval za nutné nařídit (odvolací) jednání.

[18] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost MT dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (výkladu § 213b o. s. ř.), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poměřováno obsahem dovolání dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[19] V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nepostupoval podle § 213b o. s. ř., ač insolvenční soud dovolatele řádně nepoučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby nabídl důkaz k prokázání tvrzení, že výpověď nájemní smlouvy mu byla doručena až 9. září 2015 (a nikoli již 7. září 2015, jak tvrdil insolvenční správce na základě dodejky). Dodejka je listinným důkazem a dokazování tak mělo probíhat k okolnostem doručení (k datu doručení, k tomu, zda výpověď převzala k tomu oprávněná osoba, případně k tomu, zda ji převzala osoba označená na dodejce). Napadené rozhodnutí má proto za rozporné např. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 59/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 604/2012, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013, sp. zn. 22 Cdo 3519/2011, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 1163/2013, nebo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 1747/2015 [rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

[20] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dále formulované úvahy se pak váží k insolvenčnímu zákonu ve znění účinném do 18. září 2016.

[21] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

[22] Učinil tak proto, že i z dovolatelem citované judikatury se podává, že poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. se uplatňuje tam, kde je namístě učinit závěr, že účastník, jemuž je ku prospěchu prokázání určité (pro věc rozhodné) skutečnosti, nesplnil svou důkazní povinnost, respektive dosud provedenými důkazy neunesl důkazní břemeno o takové skutečnosti, takže nenabídne-li (po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.) důkazy způsobilé takovou skutečnost prokázat, budou jej stíhat procesní následky spočívající v neunesení důkazního břemene o takové skutečnosti (srov. dále např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[23] Rozhodnutí založené na neunesení důkazního břemene o určité skutečnosti však nelze zaměňovat s rozhodnutím založeným na tom, že na základě jiných důkazů byl skutkový stav o této skutečnosti zjištěn (pozitivně) jinak, než tvrdil některý z účastníků. V takovém případě nejde o to, že se určitá skutečnost neprokázala, nýbrž o to, že se prokázala jinak, než účastník tvrdil. Má-li soud určitou skutečnost za prokázanou jinak, než tvrdil některý z účastníků řízení, pak nemá důvod přistoupit k poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., jelikož jeho rozhodnutí není v takovém případě rozhodnutím založeným na neunesení důkazního břemene o oné skutečnosti (srov. např. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 32 Cdo 1591/2011).

[24] V poměrech dané věci vychází rozhodnutí insolvenčního soudu ze zjištění (z dodejky), že výpověď byla doručena dovolateli 7. září 2015, takže poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nebylo potřebné. Vzhledem k tomu, že otázky, jež by ve vazbě na ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. vyžadovaly poučení dovolatele (až) v odvolacím řízení, neotevřelo ani odvolání, je napadené rozhodnutí v otázkách spojených s § 118a odst. 3 o. s. ř. souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, takže důvod připustit dovolání dán není.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. září 2018


JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu