Rozhodnutí NS

24 Cdo 3177/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/13/2019
Spisová značka:24 Cdo 3177/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3177.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu funkční
Dotčené předpisy:§ 10a o. s. ř.
§ 237 o. s. ř.
§ 243b o. s. ř.
§ 104 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 3177/2019-1786


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy ve věci nyní zletilého M. B., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod Věží č. 121/3, syna matky S. L., narozené XY, bytem XY, a otce M. B., narozeného XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Annou Košťálovou, advokátkou se sídlem ve Svitavách, Nádražní č. 1352/5, o jmenování opatrovníka nezletilému, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 0 P 348/2006, o dovoláních syna M. B. a otce M. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. října 2018, č. j. 23 Co 320/2018-1699, takto:

I. Řízení o dovolání otce i syna se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
    Odůvodnění:

    Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 29. 5. 2018, č. j. 0 P 348/2006-1647 jmenoval tehdy nezletilému M. B. opatrovníka pro řízení vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 5 EXE 324/2010, 4 EXE 404/2010 a 5 EXE 523/2010, neboť povinný, otec nezletilého, podal návrh na zastavení exekučních řízení a z tohoto důvodu může dojít ke střetu zájmů mezi nezletilým a jeho rodičem. Soud prvního stupně vyšel ze znění ustanovení § 892 odst. 3 občanského zákoníku, podle nějž rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. Nezletilému bylo proto podle ustanovení § 469 odst. 1 z. ř. s. jmenováno opatrovníkem město Moravská Třebová.

    Proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně podal otec odvolání. M. B. následně doložil odvolacímu soudu plnou procesní moc, kterou jeho syn uděluje Odborové organizaci XY, jejímž prezidentem je otec nyní zletilého M. B. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31. 10 2018, č. j. 23 Co 320/2018-1699, zastoupení syna M. B. výrokem I. nepřipustil a výrokem II. změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se synovi M. B. kolizní opatrovník neustanovuje, neboť syn M. B. v den podpisu plné moci nabyl zletilosti, tedy i procesní způsobilosti, a důvody pro jmenování opatrovníka podle ustanovení § 469 odst. 1 z. ř. s. pominuly. Výrok I. opřel o skutečnost, že je mu z úřední činnosti známo, že tato právnická osoba je jako odborová organizace označena pouze formálně a účelově, a že nesměřuje k realizaci svého hlavního účelu, ale slouží pouze k zastupování fyzických osob v soudních řízeních, čímž obchází zákaz zastupování účastníka právnickou osobou a nepřípustně se dovolává speciálních pravidel pro zastupování odborovou organizací.

    Proti výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu podali otec i syn dovolání.

    Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

    Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    Jak plyne přímo z dikce § 237 o. s. ř., dovoláním lze napadnout (vedle usnesení uvedených v § 238a o. s. ř.) pouze pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí. Jedná se tak o základní podmínku objektivní přípustnosti dovolání. Jinými slovy rozhodnutí, která podléhají dovolacímu přezkumu, jsou tedy ta, a jen ta, kterými bylo ukončeno odvolací řízení (některé jeho stadium), ať již v jeho rámci bylo rozhodnuto o odvolání do rozhodnutí, které vydal soud prvního stupně ve věci samé, nebo o odvolání do rozhodnutí o některé z procesních otázek, které musel předtím posoudit. Vždy však musí jít o rozhodnutí o odvolání; výslovná výjimka pro usnesení vyjmenovaná v ustanovení § 238a o. s. ř. jest toho doložením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5708/2016).

    Rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., proto není dovoláním napadené rozhodnutí ve výroku I., kterým o nepřipuštění zastoupení rozhodoval prvně až odvolací soud, když plná moc byla doložena až po rozhodnutí soudu prvního stupně.

    Posouzení napadeného usnesení jako rozhodnutí, které není rozhodnutím odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 236, § 237 o. s. ř., je klíčové potud, že zde není pro dovolání způsobilého předmětu (kvalifikovaného rozhodnutí, jež jím lze napadnout), a bylo-li proti němu (přesto) podáno dovolání, pak logicky není ani funkční příslušnost Nejvyššího soudu k jeho projednání (viz ustanovení § 10a o. s. ř.). Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, v důsledku čehož řízení, které jím trpí, nezbývá než zastavit, což platí i o řízení dovolacím (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5708/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 860/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3591/2013).

    Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání syna M. B. i otce M. B. na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243b ve spojení s § 04 odst. 1 o. s. ř. zastavil.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 13. 11. 2019


    JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
    předseda senátu