Rozhodnutí NS

7 Tdo 648/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/12/2019
Spisová značka:7 Tdo 648/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.648.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Zpronevěra
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 206 odst. 1,3 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:CD
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
II.ÚS 3146/19
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 648/2019-396


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání obviněného J. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 8 To 445/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 81/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá.


Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 10. 2018, č. j. 17 T 81/2018-332, byl obviněný J. R. shledán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 14. 6. 2013 na M. ú. ve XY na ulici XY jako předseda představenstva poškozené společnosti KP H., se sídlem XY, provedl za účelem možnosti dalšího užívání, neboť sám věděl, že osobně řádně nenabyl vlastnického práva a bylo reálné jeho odvolání z pozice předsedy představenstva, a bez jakékoli protihodnoty, přepis osobního automobilu tov. zn. Mercedes-Benz ML 280, reg. zn. XY, z majetku oprávněného uživatele společnosti KP H., v níž vozidlo předtím z titulu svého postavení ve společnosti užíval, na svoji manželku R. R., když ještě předtím dne 13. 6. 2013 nepravdivě nahlásil ztrátu velkého technického průkazu a nechal vyhotovit nový technický průkaz, následně pak společně s manželkou toto vozidlo užíval ke svým potřebám až do jeho zajištění policejními orgány dne 13. 10. 2017, kdy odmítal vydání a vrácení věci s tvrzením, že vlastníkem vozidla je jeho manželka, ač si byl vědom skutečností vylučujících řádné nabytí jejího vlastnického práva, čímž způsobil poškozené společnosti KP H., škodu pro účely právní kvalifikace ve výši 325 000 Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláním, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 1. 2019, č. j. 8 To 445/2018-356, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci jeho odůvodnění má obviněný za to, že se soudy tvrzeného jednání nedopustil, resp. skutek se stal tak, že obviněný obdržel od D. S. vozidlo Mercedes-Benz s náhradním klíčem a se souhlasem k manipulaci. Obviněný měl tedy vozidlo ve svém držení a s oprávněním s ním jakkoli disponovat a na kohokoli je zaregistrovat. Kdyby mu takové oprávnění nenáleželo, nemohl by vozidlo mít ve svém držení a zaregistrovat je nejprve ze společnosti BSC-SOLAR, s. r. o., na společnost KP H., a následně na svoji manželku. Podle názoru obviněného jestliže soudy dovodily, že registrace na jeho manželku byla protiprávní, musela být protiprávní i předchozí registrace na KP H. Nebyla tak vyřešena předběžná otázka vlastnického práva k automobilu, resp. zda mohl obviněný nakládat s majetkem jiného vlastníka. Dále obviněný napadá hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně, zejména pokud jde o svědky K. K. a D. K., kteří jsou podle něj nevěrohodní, a také opomenutí důkazů, především pokud jde o jeho tvrzení a jejich zohlednění ve skutkovém stavu věci, rovněž nebyl proveden výslech svědka D. S. Zmíněná pochybení potom nenapravil ani odvolací soud, jenž se s jeho námitkami dostatečně nevypořádal.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a dále aby věc vrátil Okresnímu soudu ve Znojmě k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotněprávní, tedy že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Pokud jde o předloženou argumentaci obviněného, Nejvyšší soud uvádí, že s ohledem na výše uvedené vymezení obviněným uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., mu neodpovídají námitky, kterými rozporuje skutková zjištění soudů a nabízí svou verzi skutkového děje. Obviněný totiž primárně namítal, že se daný skutek stal odlišným způsobem, totiž zejména že vozidlo mu bylo předáno do jeho vlastnictví, byť bylo registrováno na společnost KP H. K tomuto považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že soudy vzaly za prokázané, že obviněný se dopustil svého jednání takovým způsobem, jaký je uveden ve skutkové větě odsuzujícího rozhodnutí a pokud obviněný nesouhlasí se skutkovými závěry soudů a se způsobem, jakým hodnotily provedené důkazy, tak tyto námitky nejsou podřaditelné pod žádný zákonný dovolací důvod.

Lze doplnit, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil také soud odvolací a provedenými důkazy, neshledal žádný nesoulad. Podle obviněného sice mělo být ohledně průběhu vývoje nakládání s automobilem vycházeno z jeho výpovědi a nikoli z výpovědi zejména svědků K. K. a D. K., avšak k tomu Nejvyšší soud uvádí, že jejich výpovědi jsou zcela podloženy listinnými důkazy a navíc jsou v souladu s časovým vývojem celé situace ve společnosti KP H. Především je totiž zřejmé, že předmětné vozidlo Mercedes-Benz bylo majetkem společnosti KP H., která také (jako vlastník) byla vedena v technickém průkazu (č. l. 40, 52), v registru silničních vozidel (č. l. 152 a násl.) i byla jeho pojistníkem (č. l. 179, 286), resp. zahrnovala automobil do svého účetnictví (silniční daň – č. l. 191). Jako vlastníka ji označoval v listinách i obviněný, když za ni z pozice předsedy představenstva jednal (č. l. 36, 152, 155). Bylo tomu tak od 10. 12. 2010, kdy jej společnost KP H., získala od společnosti BSC-SOLAR, s. r. o., t.j. od předchozího vlastníka (č. l. 292), na základě smlouvy, primárně upravující nájem nebytových prostor, nicméně stanovící i dohodu o zcizení vozidla. Naopak původními vlastníky předmětného Mercedesu-Benz nebyli M. B. či L. B., jak tvrdil obviněný. Byť vozidlo z titulu své funkce předsedy představenstva užíval obviněný, který také jménem společnosti KP H., zajistil provedení zápisu do registru silničních vozidel, činil tak pouze s ohledem na vztah ke společnosti (byl členem statutárního orgánu), nikoli vztah vlastnický k automobilu. Tak tomu bylo až do 14. 6. 2013, kdy obviněný, opět jako předseda představenstva společnosti KP H., tedy jménem majitele, podal žádost o další zápis změn do registru silničních vozidel, a to konkrétně o změnu vlastníka na manželku R. R. (č. l. 36). Přitom již dne 13. 6. 2013 požádal o vystavení duplikátu velkého technického průkazu, z důvodu údajné ztráty, přičemž tento duplikát přiložil k žádosti o zápis změny. Originál velkého technického průkazu, včetně druhého klíče, byl nadále v držení společnosti KP H. Popsaná situace nastala v době, kdy probíhaly spory mezi obviněným a D. K., které vyvrcholily odvoláním obviněného z funkce předsedy představenstva. Pokud obviněný tvrdí existenci zcela jiných úkonů a vztahů, míjí se se skutkovými závěry soudů činných dříve ve věci, logicky navazujících na zmíněné důkazy.

Protože tedy Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvodu k zásahu do skutkových zjištění a Nejvyšší soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak jej akceptoval i soud druhého stupně.

Lze doplnit, že podle názoru obviněného jsou ve věci rovněž dány opomenuté důkazy, neboť se soudy obou stupňů nedostatečně vypořádaly s jeho tvrzeními. Tomu ovšem není možné přisvědčit, protože zejména soud prvního stupně se jak obhajobou obviněného, tak i všemi provedenými důkazy obsáhle zaobíral a soud odvolací se s jeho závěry, byť stručně, ztotožnil. Z pouhého nesouhlasu obviněného s jejich konečnými závěry není namístě dovodit, že se tak stalo nikoli dostatečně. Opomenutým důkazem není ani absence výslechu D. S., když provedení tohoto úkonu v průběhu řízení před soudem obviněný nenavrhoval (výslovně uvedl, že nemá návrhy na doplnění dokazování), resp. potřeba jeho provedení nevyvstala ani podle uvážení soudů.

Primárně od zmíněného tvrzení odlišného průběhu skutkového děje pak obviněný odvíjí také část své další dovolací argumentace, tedy že byl vlastníkem předmětného vozidla a byla tak soudy chybně posouzena předběžná otázka ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. Tato námitka, týkající se posouzení existence vlastnictví daného automobilu podle občanského zákoníku (bod 34 a násl. rozsudku okresního soudu), i když se obecně týká tzv. jiného nesprávného hmotněprávního posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vychází ale z jiného hodnocení důkazů a ze soudy odmítnuté verze obhajoby obviněného, a proto tomuto důvodu dovolání neodpovídá.

Pod uplatněný dovolací důvod lze s jistou mírou tolerance podřadit toliko námitku, kterou obviněný poukazuje na jím učiněné dispozice s vozidlem, resp. na údajný rozpor, podle něhož kdyby mu oprávnění nakládat s vozidlem nenáleželo, nemohl by je mít ve své dispozici a zaregistrovat je nejprve ze společnosti BSC-SOLAR, s. r. o., na společnost KP H., a následně na svoji manželku. Jestliže pak soudy dovodily, že registrace na jeho manželku byla protiprávní, musela být protiprávní i předchozí registrace na KP H.

Zde ovšem obviněný nerozlišuje oprávnění disponovat s věcí jako součást obsahu vlastnického práva – které mu, jak bylo řečeno, ve vztahu k předmětnému vozidlu Mercedes-Benz nesvědčilo, s oprávněním člena (předsedy) představenstva akciové společnosti jednat jménem společnosti, a tedy i disponovat s jejím majetkem, pokud tak činí řádně v souladu s pravidly k tomu stanovenými (srov. zejména § 191 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Jako vlastník by obviněný při nakládání se svým vozidlem podléhal jen minimálnímu omezení a obecně vzato by ho i mohl darovat či prodat jiné osobě, ovšem taková situace v dané věci stran vozidla Mercedes-Benz nenastala. Jako předseda představenstva potom obviněný mohl nakládat s majetkem náležejícím jinému subjektu, který mu byl toliko svěřen. Mohl tudíž s ohledem na další okolnosti (smlouvy) jménem společnosti KP H., provést v návaznosti na sjednané smlouvy úkony směřující k převodu vozidla ze společnosti BSC-SOLAR, s. r. o., na společnost KP H., tedy tento jeho úkon byl zcela v souladu s právními normami. Nebyl ovšem již oprávněn se shodným vozidlem naložit jako s vlastním a provést jeho převod bez právního důvodu a bezúplatně z majetku vlastníka, společnosti KP H., do majetku své manželky a spolu s ní ho následně užívat.

Názor obviněného, podle kterého jak změnu vlastníka předmětného automobilu ze společnosti BSC-SOLAR, s. r. o., na společnost KP H., tak ze společnosti KP H., na jeho manželku, je třeba posuzovat nutně shodně, tedy oba jako legální nebo oba jako protiprávní, proto není možné akceptovat.

K právnímu hodnocení potom Nejvyšší soud ve stručnosti dodává, že trestný čin zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku je spáchán i pokud pachatel jako statutární orgán obchodní společnosti v rozporu se zájmy této společnosti odčerpá část jejího majetku pro své soukromé účely (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 222/2006, uveřejněné pod č. 5/2007 Sb. rozh. tr.).

Jinak řečeno, obviněný J. R. s věcí, která pro něj byla cizí a kterou měl toliko svěřenou, naložil tak, že zmařil její svěření a jejím svémocným převodem na třetí osobu trvale vyloučil oprávněného vlastníka z možnosti dispozice s věcí. Takové jednání naplňuje všechny znaky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, což značí, že právní posouzení jednání obviněného bylo soudy činnými dříve ve věci provedeno správně a bez vad.

S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud konstatuje, že námitky předložené obviněným v dovolání se v části míjí s věcným naplněním tvrzeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., v části zbylé jim není možné přisvědčit.

Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 6. 2019


JUDr. Michal Mikláš předseda senátu



Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel