Rozhodnutí NS

27 Cdo 856/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/18/2019
Spisová značka:27 Cdo 856/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.856.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 856/2019-95


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Reality MOUŘENÍN, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Francouzská 375/41, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25999877, zastoupené Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem, se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, PSČ 602 00, proti žalovanému F. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Kateřinou Buďveselovou MBA, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, PSČ 128 00, o zaplacení 3.674.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 60/2017-56, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2018, č. j. 2 Cmo 19/2018-77, takto:


      Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:



[1] Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 20. 11. 2017, č. j. 54 Cm 60/2017-56, přerušil řízení v projednávané věci do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2116 C 37/2016.

[2] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení v projednávané věci nepřerušuje.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť v projednávané věci není postaveno na jisto, zda žalobou uplatněná škoda skutečně vznikla, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[5] Z té se podává, že smyslem § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.

[6] K tomu viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1655/2017, a judikaturu v něm citovanou; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5914/2017 (a judikaturu v něm citovanou), či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017.

[7] Nejvyšší soud úvahu odvolacího soudu o nepřerušení řízení v projednávané věci zjevně nepřiměřenou neshledal.

[8] Přípustným dovolání nečiní ani dovolatelkou předestřená otázka týkající se promlčení nároku uplatněného v projednávané věci, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatelka pomíjí, že podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 18. 9. 2019


    JUDr. Filip Cileček
    předseda senátu