Rozhodnutí NS

21 Cdo 1522/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/13/2019
Spisová značka:21 Cdo 1522/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1522.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
Pracovněprávní vztahy
Pracovní úraz
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 1522/2019-398


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Michálkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Čajkovského č. 2086/10, proti žalovanému BPS Bicycle Industrial s. r. o. se sídlem v Šumperku, Šumavská č. 779/2, IČO 26449919, zastoupenému JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí č. 351/6, o 28 563 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 49/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. prosince 2018 č. j. 16 Co 156/2017-376, takto:


I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 965 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Michálka, advokáta se sídlem v Šumperku, Čajkovského č. 2086/10.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2018 č. j. 16 Co 156/2017-376 neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)], a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

Rozhodnutí odvolacího soudu je navíc v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, za jakých předpokladů má právo na náhradu za ztrátu na výdělku zaměstnanec, který utrpěl pracovní úraz v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou a jemuž vznikla ztráta na výdělku též v době, kdy již tento pracovněprávní vztah uplynutím doby skončil, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4880/2014 a ke způsobu určení výše této ztráty na výdělku srov. závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3299/2011, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, nebo (ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce a nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony) odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2006 sp. zn. 21 Cdo 2023/2005 a v něm vyslovený právní závěr, že nebude-li zjištěno, že by poškozený zaměstnanec byl po skončení pracovního poměru na dobu určitou dále zaměstnán – kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu – u téhož zaměstnavatele, nemá právo na náhradu za ztrátu na výdělku vycházející z jeho příjmů u dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru na dobu určitou; majetkovou újmu vyvolanou pracovním úrazem tu lze vyjádřit jen pomocí takového výdělku, který by prokazatelně dosáhl při dalším zaměstnávání u jiného zaměstnavatele a který v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ztratil] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [nesouhlasí-li se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že by žalobkyně byla zaměstnána, nebýt pracovního úrazu, i v měsících červnu až srpnu (u jiného zaměstnavatele) a že pro následky pracovního úrazu je schopna vykonávat práci pouze v rozsahu 6 hodin denně, a s hodnocením důkazů, na základě něhož k těmto skutkovým závěrům dospěl].

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 6. 2019


JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu