Rozhodnutí NS

26 Cdo 5977/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/25/2018
Spisová značka:26 Cdo 5977/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.5977.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Smlouva o nájmu bytu
Dotčené předpisy:§ 685 odst. 1 obč. zák.
§ 687 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 5977/2017-284
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce statutárního města Plzně, se sídlem v Plzni, nám. Republiky 1, zastoupeného JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem se sídlem v Plzni, Husova 722/13, proti žalovanému A. K., bytem XY, zastoupenému JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, o zaplacení částky 69.893,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 35 C 75/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. března 2017, č. j. 15 Co 68/2017-230, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.200,- Kč k rukám JUDr. Karla Uhlíře, advokáta se sídlem v Plzni, Husova 722/13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (pronajímatel v žalobě označeného bytu – dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) se domáhal, aby mu žalovaný (bývalý nájemce bytu) zaplatil částku 69.893 Kč. Šlo o poměrnou část nájemného a zálohy na služby za červen 2014 v částce 8.909,- Kč, dále o dlužné nájemné a zálohy na služby za dobu od července 2014 do září 2014 v částce 30.492,- Kč a konečně o bezdůvodné obohacení v částce 30.492,- Kč, které žalovanému mělo vzniknout užíváním bytu bez právního důvodu v době po skončení nájmu, tj. od 1. října 2014 do 16. března 2015, kdy byl byt vyklizen.

Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. července 2016, č. j. 35 C 75/2015-159, žalobě vyhověl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. března 2017, č. j. 15 Co 68/2017-230, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I., změnil v nákladovém výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně k rukám jeho advokáta částku 22.075,- Kč (výrok II.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 5.082,- Kč k rukám jeho advokáta (výrok III.).

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu (k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil) není přípustné podle § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 /viz čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb./ – dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm nastolené otázky odvolací soud vyřešil v souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v posuzované věci.

Především však nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) dovolatel v dovolání uplatnil rovněž nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusil zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení otázek vzniku nájemního poměru k bytu a předání bytu ve stavu způsobilém k řádnému užívání.

Z pohledu dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení, tj. v daném případě otázky vzniku nájmu bytu (viz nájemní smlouva uzavřená 25. listopadu 2013 a účinná 1. prosince 2013) a na to navazující otázky předání bytu ve stavu způsobilém k řádnému užívání, dovolací soud posuzoval práva a povinnosti účastníků podle dosavadních právních předpisů, tedy zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák“ (§ 3074 odst. 1 věta první za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

V soudní praxi není pochyb (a to i proto, že ustanovení § 685 a 686 obč. zák. jiný vyklad ani nepřipouští) o tom, že nájem bytu vzniká nájemní smlouvou a že předmětem právního vztahu nájmu bytu (viz § 118 odst. 2 obč. zák.) upraveného v ustanoveních § 685 a násl. obč. zák. je byt (srov. odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu ze 7. února 2000, sp. zn. 26 Cdo 1616/98, uveřejněného pod č. 53/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 144/2002 časopisu Soudní judikatura/, 29. dubna 2002, sp. zn. 29 Odo 440/2001, a z 22. června 2005, sp. zn. 31 Cdo 513/2003, uveřejněného pod č. 17/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V naznačených souvislostech však nelze přehlédnout, že dovolatel se pokouší zpochybnit vznik nájmu k předmětnému bytu poukazem na tam specifikovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to s odůvodněním, že předmětný byt mu nebyl ve smyslu § 687 odst. 1 obč. zák. předán (ve stavu způsobilém k řádnému užívání). Vedle toho, že v tomto ohledu uplatnil i nezpůsobilý důvod (dovolacími námitkami, že při předání bytu nebyl osobně přítomen), je zapotřebí zdůraznit, že jde o nepřípadné odkazy, neboť tam označená rozhodnutí se týkají právě a jen jednorázové povinnosti pronajímatele upravené v ustanovení § 687 odst. 1 obč. zák. a nic nemění na tom, že nájem bytu vzniká ve smyslu § 685 odst. 1 obč. zák. nájemní smlouvou; ostatně v ustanovení § 687 odst. 1 obč. zák. jde už o předání bytu nájemci, tedy subjektu, jemuž nájemní poměr k bytu již dříve vznikl.

V rozsudku ze dne 8. června 2006, sp. zn. 26 Cdo 497/2006 (a také např. v rozsudku ze dne 20. února 2013, sp. zn. 26 Cdo 3468/2012), Nejvyšší soud rovněž dovodil, že povinnost pronajímatele předat byt ve smyslu § 687 odst. 1 obč. zák. je povinností jednorázovou, která je vázána ke vzniku práva nájmu, a jejíhož splnění se nelze domáhat v průběhu trvání nájemního poměru poté, co již jednou byla splněna. V daném případě ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že předmětný byt byl vyklizen a předán až 16. března 2015. Byla-li v něm uspokojována potřeba bydlení od vzniku nájemního poměru v roce 2013 až do tohoto data, je nepochybné, že před započetím bydlení byl pronajímatelem rovněž předán v užíváníschopném stavu; jinak tomu při takto zjištěném skutkovém stavu – logicky vzato – ani být nemohlo.

Dovolací soud nepřehlédl dovolací sdělení, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu „v plném rozsahu“, tedy včetně nákladových výroků II. a III. Nelze ovšem ztratit ze zřetele, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 22.075,- Kč (výrok II.); zároveň mu uložil zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 5.082,- Kč (výrok III.). Jelikož nákladovými výroky nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částku 50.000,- Kč a současně nejde o vztahy ze spotřebitelských smluv či o pracovněprávní vztahy, nelze přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. to vylučuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (připojené v závěru napadeného rozsudku) o možnosti podat dovolání i proti nákladovým výrokům, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Za této situace není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 25. 9. 2018


JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu