Rozhodnutí NS

11 Tcu 168/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/15/2020
Spisová značka:11 Tcu 168/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:11.TCU.168.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 168/2019-9


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 1. 2020 k podnětu Krajského soudu v Ústí nad Labem na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 11 Tcu 113/2019, v trestní věci L. R., nar. XY ve XY, okres XY,
takto:

Podle § 4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 11 Tcu 113/2019, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb. rozhodnuto tak, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. R., nar. XY ve XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 9 KLs 450 Js 33104/15, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2016, zrušuje.


Odůvodnění:

1. Rozsudkem Zemského soudu v Görlitzu, Vnější komora v Budyšíně, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 9 KLs 450 Js 33104/15, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2016, byl L. R. uznán vinným trestným činem těžké krádeže ve skupině ve 28 případech a pokusem trestného činu těžké krádeže ve skupině ve 3 případech podle § 244a odst. 1, § 242, § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, 2, 3, § 22, § 23, § 25 odst. 2 a § 53 německého trestního zákoníku (StGB), a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 3 (tří) měsíců.

2. Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení L. R. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), usnesením ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 11 Tcu 113/2019, tak, že se na odsouzení L. R. výše citovaným rozsudkem Zemského soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 9 KLs 450 Js 33104/15, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

3. Dne 17. 12. 2019 podal Krajský soud v Ústí nad Labem Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 11 Tcu 113/2019, a to s odkazem na pravomocně skončené řízení o uznání cizozemského rozhodnutí v trestní věci odsouzeného L. R., vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 2 T 13/2017. Z obsahu tohoto podání lze dovodit, že se jedná o podnět ve smyslu § 4 odst. 4 zákona, neboť ve věci odsouzeného L. R. již bylo rozhodnuto tak, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
4. Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž dříve rozhodl o zaznamenání údajů o odsouzení L. R. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů.
    5. Podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne o tom, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
      6. Podle § 4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle § 4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 5 zákona).
        7. Z obsahu příslušného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 2 T 13/2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2017, sp. zn. 14 To 135/2017, bylo rozhodnuto tak, že se podle § 306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, na území České republiky uznává rozsudek Zemského soudu v Görlitzu, Pobočné soudní komory Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 9 KLs 450 Js 33104/15, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2016, ve spojení s usnesením tamního soudu, velkého trestního senátu, ze dne 7. 11. 2016, téže spisové značky, jímž byl L. R. uznán vinným ze spáchání trestného činu závažné krádeže spáchané organizovanou skupinou pachatelů ve 28 případech a pokusu trestného činu závažné krádeže spáchané organizovanou skupinou pachatelů ve 3 případech (pod body 19, 22, 23) podle § 244a odst. 1, § 242, § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, 2, 3, § 22, § 25 odst. 2, § 49 a § 53 německého trestního zákoníku, za něž byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců, a které jsou podle českého právního řádu zvlášť závažným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo současně rozhodnuto o tom, že L. R. podle § 306 odst. 1 ve spojení s § 124 odst. 4 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vykoná na území České republiky trest odnětí svobody uložený výše uvedeným rozsudkem německého soudu, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

        8. Jelikož odsouzený L. R. jako osoba oprávněná podal proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 2 T 13/2017, v zákonné lhůtě odvolání, bylo o tomto řádném opravném prostředku rozhodováno Vrchním soudem v Praze, který svým usnesením ze dne 8. 12. 2017, sp. zn. 14 To 135/2017, dané odvolání podle § 256 tr. řádu per analogiam jako nedůvodné zamítl.
          9. Ačkoli se současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů výslovně nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. § 4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle ustanovení § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát, a to podle pravidel analogie (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tcu 137/2012, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 11 Tcu 99/2013, ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 11 Tcu 33/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 11 Tcu 54/2018, a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 11 Tcu 150/2019). Byť citované ustanovení zákona o Rejstříku trestů dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie.

          10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 11 Tcu 113/2019, ohledně zaznamenání údajů o předmětném odsouzení L. R. německým soudem do evidence Rejstříku trestů.


          Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

          V Brně dne 15. 1. 2020


          JUDr. Antonín Draštík
          předseda senátu



          Vypracoval:
          JUDr. Tomáš Durdík
          soudce