Rozhodnutí NS

24 Cdo 2010/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/17/2019
Spisová značka:24 Cdo 2010/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2010.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 2010/2019-363


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy v právní věci péče o nezletilé AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, a BBBBB (pseudonym), narozeného dne XY, obou bytem XY, obou zastoupených městem Havlíčkův Brod, se sídlem Městského úřadu v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí č. 57, jako kolizním opatrovníkem, dětí matky I. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vlastou Bártovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Smetanovo náměstí č. 3290, a otce J. K., narozeného dne XY, bytem XY, t.č. ve výkonu trestu ve Věznici Pardubice, zastoupeného Mgr. Ing. Josefem Chlubnou, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí č. 1963, za účasti navrhovatele Městského úřadu Světlá nad Sázavou a Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě, o zbavení otce rodičovské odpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn 0 P 80/2014, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. listopadu 2018 č.j. 20 Co 260/2018-306, takto:

      I. Dovolání otce se odmítá.

      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.11.2018 č.j. 20 Co 260/2018-306 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce, zda lze považovat úmyslný trestný čin otce namířený proti matce nezletilých dětí, za který byl otec pravomocně odsouzen, za zneužití rodičovské odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 871 o.z., srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2013 sp. zn. 30 Cdo 1376/2012, uveřejněný pod č. 82 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2013; k otázce, zda ve věci měl být vypracován tzv. revizní znalecký posudek, když odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti závěrů již vypracovaného znaleckého posudku, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012 sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Předestírá-li dovolatel ve prospěch svých úvah vlastní skutkové závěry, že „se ve výkonu trestu nechová účelově, nýbrž jeho chování je spontánní“, že „není konfliktním typem“, že „si ve výkonu trestu odnětí svobody vše uvědomil a dospěl“, a že „nyní chce být zodpovědných otcem“, ačkoli ze závěrů znaleckého posudku Mgr. Lenky Čermákové vyplývá, že v průběhu výkonu trestu „nedošlo u otce ke změnám v osobnostní struktuře“ a že „jeho závažná porucha osobnosti je celoživotní (trvalá) a léčebně minimálně ovlivnitelná“, jde o námitku, která představuje ve své podstatě nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel při svém úsudku, že „jednání otce v rámci rodiny naplňuje znaky zneužité rodičovské odpovědnosti, a to v tak hrubém rozsahu, že nelze použít mírnější opatření než zbavení otce rodičovské odpovědnosti“. Touto výtkou ovšem dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., a proto dovolací soud nemohl rozsudek odvolacího soudu v tomto směru přezkoumat.

Nepřípadný je i poukaz otce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2012 sp.zn. 30 Cdo 4366/2011, ze kterého se podává, že zvažuje-li soud intenzitu zneužívání či zanedbávání rodičovské odpovědnosti, je povinen vzít mj. v úvahu, že „změna postoje rodiče ke svému životu a k nezletilému, na kterou lze v době rozhodování soudu spolehlivě usuzovat, může převážit nad důsledky jeho chování v minulosti“; v projednávané věci – jak vyplývá z výše zmíněných závěrů znalkyně – však taková kvalitativní změna postoje otce zjištěna nebyla, a tudíž nejde o situaci, kdy by právní otázka byla posouzena rozdílně od dřívějšího rozhodnutí dovolacího soudu.

Navrhuje-li otec v dovolání, aby Nejvyšší soud „doplnil dokazování o hodnocení o průběhu výkonu trestu odnětí svobody a závěry pohovoru s psychologem věznice“, potom přehlíží, že nové skutečnosti nebo důkazy nejsou v dovolacím řízení podle ustanovení § 241a odst. 6 o.s.ř. přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 12. 2019


JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu