Rozhodnutí NS

8 Tz 79/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/09/2019
Spisová značka:8 Tz 79/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TZ.79.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Řízení o stížnosti
Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
Dotčené předpisy:§ 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tz 79/2019-35


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2019 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné H. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve vazbě ve Vazební věznici v Teplicích, proti pravomocnému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 9. 8. 2019, č. j. 1 ZT 246/2019-24, a rozhodl takto:

I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 9. 8. 2019, č. j. 1 ZT 246/2019-24, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné H. L.

II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením Policie České republiky ze dne 9. 7. 2019, č. j. KRPU-117712-58/TČ-2019-040972, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné H. L. pro přečiny krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku, a to na pokyn státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 9. 7. 2019.
    2. Proti označenému usnesení policejního orgánu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě stížnost, kterou příslušný policejní orgán předložil k rozhodnutí dozorovému státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Teplicích, který ji usnesením ze dne 9. 8. 2019, č. j. 1 ZT 246/2019-24, jako nedůvodnou zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
    II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní

    3. Proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 9. 8. 2019, č. j. 1 ZT 246/2019-24, podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“, popř. „stěžovatelka“) ve prospěch obviněné H. L. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněné porušen zákon, a to v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.

    4. Ministryně spravedlnosti po rekapitulaci dosavadního řízení konstatovala, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích tím, že uložil policejnímu orgánu, aby v dané věci vydal usnesení o zahájení trestního stíhání, se ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. napříště vyloučil z možného rozhodování o stížnosti směřující proti takovému rozhodnutí. Přesto posléze podanou stížnost obviněné nadřízenému státnímu zástupci nepředal, nýbrž s ní v rozporu se zákonem sám rozhodl, čímž byla obviněná nezákonným způsobem zbavena práva na nestranné a objektivní posouzení svého opravného prostředku nadřízeným orgánem, v tomto případě státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem.

    5. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 9. 8. 2019, č. j. 1 ZT 246/2019-24, byl v neprospěch obviněné H. L. porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem.

    6. Ve veřejném zasedání Nejvyššího soudu intervenující státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství po rekapitulaci podstatného obsahu stížnosti pro porušení zákona ji shledala opodstatněnou a ztotožnila se také s návrhem, který v ní byl učiněn.

    7. Obhájce obviněné, která prohlásila, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, a proto bylo veřejné zasedání konáno v její nepřítomnosti, se k důvodům, jakož i k návrhu obsaženému ve stížnosti pro porušení zákona připojil.
    III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona

    8. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněné.

    9. Postup orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, upravuje ustanovení § 146 tr. ř. Podle jeho prvního odstavce orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může opravnému prostředku sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, a jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. V případě, že lhůta k podání stížnosti uplynula všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládá policejnímu orgánu, aby věc předložil k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

    10. V ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tak vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) § 146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jakých okolností nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán. Porušení kogentního ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., požadujícího, aby policejní orgán předložil stížnost, podanou proti usnesení, k němuž dal souhlas nebo pokyn státní zástupce, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci, je třeba z ústavněprávního hlediska chápat jako porušení principu spravedlivého procesu, garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Je tím porušeno rovněž základní právo garantované článkem 8 odst. 2 Listiny, podle něhož „nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, aj.).

    11. Výkladu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve své judikatuře Nejvyšší soud. Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 14/1973 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor, který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř. a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř.; i když takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a), písm. d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce. V tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska materiálního, a nikoli formálního. Na to navázal i v dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 8/2013 Sb. rozh. tr., v němž dokonce Nejvyšší soud vyslovil názor, že z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle § 30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Z posledně dvou uvedených publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je třeba posuzovat vždy individuálně, nakolik svým postupem státní zástupce vykonávající dozor, příp. dokonce i dohled, ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu. Je tedy třeba na činnost takového státního zástupce nahlížet materiálně a nerozhoduje, zda procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem, tedy zda tak učinil písemně přípisem označeným jako pokyn k zahájení trestního stíhání či jinak.

    12. Na zmíněnou judikaturu navazují další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež nebyla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. Předně je namístě zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, který se věnuje podrobnému výkladu pojmů pokyn a souhlas ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle citovaného rozsudku se pokynem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozumí nejen pokyn vydaný podle § 12d odst. 1 a 2 zákona o státním zastupitelství nebo pokyn podle § 174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci. Přitom postačí uvedení těchto úkonů jen v odůvodnění usnesení či v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozorové činnosti státního zástupce.

    13. Ve smyslu zásady uvedené v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a takto vydané rozhodnutí nemůže obstát, protože rozhodnutí vydané státním zástupcem v druhém stupni se stává pravomocným. Může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle § 141 odst. 2 tr. ř. přípustný.

    14. S ohledem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, která jasným způsobem upravují postup orgánů činných v trestním řízení v případě rozhodování o stížnosti jako řádného opravného prostředku proti usnesení, je nepochybné, že v posuzované trestní věci obviněné H. L. zákonná pravidla nebyla respektována. K zahájení trestního stíhání této obviněné došlo usnesením ze dne 9. 7. 2019, č. j. KRPU-117712-58/TČ-2019-040972, a to na pokyn státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 9. 7. 2019 podle § 179f odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. ř. Ten shledal tento postup nezbytným „s ohledem na délku uplynuvší od spáchání jednání, které je obviněné kladeno za vinu, poněvadž nebylo možné vyloučit, že by soud aplikoval ve věci obviněné stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. Tpjn 303/2014.“ Stížnost obviněné proto měl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích na základě ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložit státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jako nadřízenému státnímu zástupci.

    15. Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněné H. L. zjistil, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zákona, přičemž se ztotožnil i s důvody uvedenými v pečlivě zpracovaném mimořádném opravném prostředku. O stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání vydanému na pokyn státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích rozhodoval rovněž státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích, a to tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl, namísto toho, aby věc v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložil nadřízenému státnímu zástupci. Tím došlo k porušení zákona v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné.

    16. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 9. 8. 2019, č. j. 1 ZT 246/2019-24, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné H. L. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Znamená to, že o stížnosti obviněné proti označenému usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout.

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
    V Brně dne 9. 10. 2019

    JUDr. Věra Kůrková
                                    předsedkyně senátu