Rozhodnutí NS

29 NSCR 150/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/24/2018
Senátní značka:29 NSCR 150/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.150.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podjatost
Přikázání věci (delegace)
Dotčené předpisy:§ 12 odst. 1 o. s. ř.
§ 14 o. s. ř.
§ 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
05/02/2019
II.ÚS 479/19
JUDr. Ludvík David
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
KSBR 31 INS XY
29 NSČR 150/2018-A-274


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka M. D, narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Real Estate Properties s. r. o., se sídlem v Trenčíně, Potočná 610, PSČ 911 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50327887, 2/ M. Č. - R., se sídlem XY, Slovenská republika, identifikační číslo osoby XY, a 3/ PERFECT INVEST, a. s., se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 34/28, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 27736997, zastoupeného JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci a návrhu na delegaci nutnou, takto:

I. Soudci Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martin Hejda, JUDr. Ivana Wontrobová a JUDr. Vojtěch Brhel nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY.
II. Věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.


Odůvodnění:

Ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, projednává Vrchní soud v Olomouci (jako soud nadřízený) námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) JUDr. Aleny Knapilové.

Podáním ze dne 27. srpna 2018 vznesl první insolvenční navrhovatel Real Estate Properties s. r. o. námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martina Hejdy. První insolvenční navrhovatel uvádí, že jmenovaný soudce jednal a rozhodoval (v té době jako soudce Krajského soudu v Brně) v insolvenčním řízení na majetek dlužníka PERFECT INVEST, a. s., přičemž „má obavy“, že si v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS XY vytvořil „zjevně přátelský vztah“ k označené společnosti (v tomto insolvenčním řízení jde o třetího insolvenčního navrhovatele), případně k jejímu zástupci JUDr. Stanislavu Keršnerovi. První insolvenční navrhovatel považuje za významné, že Mgr. Hejda rozhodoval jako soudce soudu prvního stupně „totožnou věc mezi shodným okruhem účastníků řízení (byť v opačném postavení)“, přičemž se seznámil „s úvěrovou dokumentací“, od níž odvozuje procesní postavení v tomto insolvenčním řízení třetí insolvenční navrhovatel, a dále míní, že si jmenovaný soudce již vytvořil názor na třetího insolvenčního navrhovatele, na jeho zástupce i na dlužníka.

V podání ze dne 7. září 2018 dlužník opětovně vznesl námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martina Hejdy a následně v podání ze dne 12. září 2018 namítl podjatost všech soudců Vrchního soudu v Olomouci a navrhl přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu nutnosti.

Dlužník míní, že je-li soudce, který má věc rozhodovat, účastníkem jiného řízení, v němž vystupuje subjekt, o jehož právech má soudce v dané věci rozhodovat, je takový soudce „automaticky“ vyloučen z projednávání věci. Uvedené podle dlužníka platí i tehdy, je-li žalován celý soud a nikoli jeho jednotliví soudci. V takovém případě jsou vyloučeni všichni soudci soudu, který je účastníkem řízení v jiné věci. K tomu dlužník odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2001, sp. zn. 5 Nd 335/2001, a ze dne 30. března 2010, sp. zn. 4 Nd 88/2010. Na tomto základě dlužník s poukazem na to, že vede spor na ochranu osobnosti se soudcem Mgr. Martinem Hejdou (což dokládá žalobou ze 7. září 2018) a s Vrchním soudem v Olomouci (což dokládá žalobou ze dne 11. září 2018), dovozuje, že z projednání a rozhodování všech jeho věcí jsou vyloučeni všichni soudci Vrchního soudu v Olomouci. Protože z projednání a rozhodnutí věci jsou podle mínění dlužníka vyloučeni všichni soudci Vrchního soudu v Olomouci, současně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl o delegaci nutné podle § 12 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Soudci Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martin Hejda, JUDr. Vojtěch Brhel a JUDr. Ivana Wontrobová, coby členové senátu 2 VSOL, jimž přísluší projednat a rozhodnout o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně, ve vyjádření k námitkám podjatosti shodně uvedli, že nemají žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům insolvenčního řízení ani k jejich zástupcům. Mgr. Hejda dodal, že skutečnost, že jako soudce Krajského soudu v Brně rozhodoval v jiné insolvenční věci, nemůže být důvodem pro jeho vyloučení v této věci, což vyplývá z „§ 14 odst. 3 o. s. ř.“. Tvrzení dlužníka, podle něhož má zjevně přátelský vztah k zástupci třetího insolvenčního navrhovatele, označuje za nepravdivé. Konečně k argumentaci, že dlužník podal vůči němu a Vrchnímu soud v Olomouci žaloby na ochranu osobnosti, jmenovaný soudce odkazuje na závěry obsažené v usnesení Ústavního soudu ze dne 14. května 2015, sp. zn. IV. ÚS 3152/14. Mgr. Hejda považuje podání žalob jen za součást „taktiky“ dlužníkova „procesního postupu v insolvenčním řízení“. JUDr. Brhel má postup dlužníka za zřejmou obstrukci, neboť žaloba vůči soudu není důvodem pro vyloučení soudců z projednání a rozhodnutí věci, k čemuž odkazuje kromě již zmiňovaného usnesení Ústavního soudu dále na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněné pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 65/2010“).

Nejvyšší soud ve shodě s vyjádřeními soudců senátu Vrchního soudu v Olomouci, jemuž byla věc přidělena k vyřízení, s přihlédnutím k § 14 o. s. ř. nemá uplatněné námitky podjatosti za důvodné.

K námitce podjatosti vznesené prvním insolvenčním navrhovatelem nezbývá než zopakovat argumentaci, kterou Nejvyšší soud použil při hodnocení námitky dlužníka v usnesení ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 35/2016, vycházející z téhož základu. Samotná skutečnost, že Mgr. Martin Hejda rozhodoval v jiné insolvenční věci zahájené na návrh dlužníka, jehož účastníkem je rovněž třetí insolvenční navrhovatel, nemůže být důvodem pro vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí této věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01). Poznatky získané soudcem při rozhodování v jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018), pročež soudce není z tohoto důvodu diskvalifikován z rozhodování jiných věcí mezi stejnými účastníky, které eventuálně mohou vycházet z totožného skutkového základu. Tvrzení prvního insolvenčního navrhovatele o údajném „zjevně přátelském vztahu“ jmenovaného soudce a třetího insolvenčního navrhovatele, příp. jeho zástupce, ničím nepodložené (kromě poukazu na rozhodování soudce v označené insolvenční věci), Mgr. Hejda striktně odmítl.

Námitka dlužníka, zpochybňující nepodjatost soudců Vrchního soudu v Olomouci poukazem na dlužníkem zahájený spor na ochranu osobnosti vedený vůči Vrchnímu soudu v Olomouci, nemůže obstát z důvodů, které ve vyjádření přiléhavě vystihl soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu vycházející z R 65/2010 platí, že soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně pak mohou být vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u kterého tito soudci působí. Uvedené závěry beze zbytku dopadají na danou věc. To, že dlužník současně se vznesením námitky podjatosti zahájil řízení vůči Vrchnímu soudu v Olomouci, neznamená, že soudci tohoto soudu jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí (jiného) sporu, jehož se dlužník rovněž účastní. Právě označeným usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (R 65/2010) byla korigována dosavadní rozhodovací praxe, vycházející z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Nd 138/2002 a ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 4 Nd 60/2008, ze které Nejvyšší soud vycházel i v dlužníkem odkazovaném rozhodnutí (v usnesení sp. zn. 4 Nd 88/2010). Odkaz dlužníka na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Nd 335/2001 je nepřípadný; v označeném rozhodnutí totiž Nejvyšší soud posuzoval námitku podjatosti uplatněnou proti soudkyni (a vůči dalším soudkyním působícím ve stejném senátu) v řízení, jehož se dotčená soudkyně účastnila (byla žalovanou).

Zbývá se vypořádat s námitkou dlužníka, že Mgr. Martin Hejda je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci proto, že vůči němu dlužník vede spor na ochranu osobnosti. Nejvyšší soud se plně přihlašuje k závěrům, které k dané problematice formuloval a odůvodnil Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 3152/14 (srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 8. března 2016, sp. zn. III. ÚS 75/16), podle nichž nemůže samotné zahájení občanskoprávního řízení (šlo rovněž o řízení o žalobě na ochranu osobnosti) bez dalšího znamenat podjatost ve věci rozhodujícího soudce. Dovedeno ad absurdum by účastníku postačovalo k „vyrobení“ podjatosti soudce pouhé zahájení občanskoprávního řízení vůči soudci. V konečném důsledku by takový postup mohl vést až k nemožnosti státu vykonávat soudní moc na svém území, což je nepřípustné. Podle Ústavního soudu na nastalou procesní situaci nelze nahlížet jednostranně či se snažit o jakousi paušalizaci obdobných případů, nicméně pokud k podané žalobě na ochranu osobnosti nepřistoupí další okolnost svědčící či alespoň zpochybňující osobu soudce, nelze dospět k závěru o jeho podjatosti.

V posuzované věci žádná další okolnost, jež by zpochybňovala nepodjatost soudce Mgr. Martina Hejdy (svědčila by o jeho osobním vztahu vůči dlužníku), nevyšla najevo. Žalobu vůči Mgr. Martinu Hejdovi odůvodnil dlužník výlučně postupem jmenovaného soudce v řízení v jiné věci a žalobu podal současně se vznesením námitky podjatosti.

Nejvyšší soud tak neshledal žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudců Vrchního soudu v Olomouci. Proto rozhodl, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Jelikož příslušný soud (Vrchní soud v Olomouci) může o věci jednat, neboť jeho soudci nejsou vyloučeni, nevyhověl Nejvyšší soud ani návrhu dlužníka na delegaci věci (§ 12 odst. 1 o. s. ř.).

K tomu Nejvyšší soud dodává, že po předložení věci k rozhodnutí o námitkách podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci dlužník v podání ze dne 25. září 2018, doplněném podáními z 27. září, 4. října a 17. října 2018, vznesl námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v podání ze dne 25. září 2018 vznesl námitku podjatosti soudce Mgr. Milana Poláška, v podání ze dne 25. září 2018 vznesl námitku podjatosti soudce JUDr. Zdeňka Krčmáře, v podání ze dne 25. září 2018 vznesl námitku podjatosti „soudců senátu 29 Nejvyššího soudu“, a konečně v podání ze dne 1. října 2018 opětovně vznesl námitku podjatosti soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela. První insolvenční navrhovatel v podání ze dne 11. října 2018 namítl podjatost soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře.

Ve shora označených podáních dlužník dovozuje podjatost soudců Nejvyššího soudu Mgr. Milana Poláška, JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela především ze způsobu, jakým v této insolvenční věci rozhodli o dříve dlužníkem uplatněných námitkách podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci v usnesení ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 35/2016. Z tohoto rozhodnutí podle dlužníka plyne zjevně nepřátelský postoj jmenovaných soudců k dlužníku. Kromě toho dlužník spatřuje důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudců Nejvyššího soudu ve skutečnosti, že podal vůči Mgr. Milanu Poláškovi a vůči JUDr. Zdeňku Krčmářovi žaloby na ochranu osobnosti a že totéž učinil i vůči „senátu Nejvyššího soudu č. 29“. Ve vztahu k JUDr. Krčmářovi dále dlužník poukazuje na jeho údajnou ekonomickou provázanost s JUDr. Michalem Žižlavským, bývalým zástupcem třetího insolvenčního navrhovatele.

První insolvenční navrhovatel odůvodňuje námitku podjatosti nesouhlasem s usnesením Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 35/2016. Má za to, že soudci Mgr. Milan Polášek a JUDr. Zdeněk Krčmář v označeném rozhodnutí projevili nepřátelský poměr k prvnímu insolvenčnímu navrhovateli.

Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že nejde o první námitku podjatosti uplatněnou dlužníkem a prvním insolvenčním navrhovatelem vůči soudcům Nejvyššího soudu. Podrobný přehled jednotlivých námitek dlužníka (podávaných postupně vůči těm soudcům Nejvyššího soudu, kteří měli v dané věci rozhodovat) je uveden v již zmiňovaném usnesení sen. zn. 29 NSČR 35/2016, tamtéž je shrnuta i námitka uplatněná prvním insolvenčním navrhovatelem. Důsledkem tohoto postupu obou účastníků insolvenčního řízení je skutečnost, že ač Vrchní soud v Olomouci předložil Nejvyššímu soudu spis k rozhodnutí o (první) námitce podjatosti uplatněné dlužníkem vůči soudcům Vrchního soudu v Olomouci již 3. února 2016, Nejvyšší soud mohl o této námitce rozhodnout až v srpnu roku 2018, přičemž Vrchní soud dosud nerozhodl o námitce podjatosti soudkyně insolvenčního soudu (namísto toho po rozhodnutí Nejvyššího soudu věc opětovně předložil Nejvyššímu soudu s novou námitkou podjatosti vznesenou dlužníkem a s námitkou uplatněnou prvním insolvenčním navrhovatelem) a v insolvenčním řízení, které bylo zahájeno již dne 22. září 2014, dosud nemohlo být rozhodnuto o insolvenčním návrhu. Přitom podle § 134 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), je insolvenční soud povinen učinit do 10 dnů od podání insolvenčního návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci a o insolvenčním návrhu je povinen rozhodnout bez zbytečného odkladu. Vše v situaci, kdy veškeré dosud uplatněné námitky podjatosti byly vyhodnoceny jako nedůvodné.

Z uvedeného zřetelně vyplývá, že námitka podjatosti je především dlužníkem zneužívána jako obstrukční postup (procesní obstrukce). Z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že podle § 2 o. s. ř. procesní obstrukce nepožívá právní ochrany (k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K postupu soudu při obstrukčním uplatnění námitky podjatosti viz především usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 81/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2018, sp. zn. 30 Nd 126/2018.

Nejvyšší soud je přesvědčen, že i poslední dlužníkem uplatněné námitky podjatosti slouží pouze k tomu, aby dlužník oddálil okamžik, kdy bude moci insolvenční soud (po vypořádání všech vznesených námitek podjatosti Nejvyšším soudem a posléze i Vrchním soudem v Olomouci) pokračovat v projednávání insolvenčního návrhu na majetek dlužníka.

Je tomu tak proto, že ani důvody, z nichž dlužník (tentokrát) dovozuje tvrzenou podjatost soudců Nejvyššího soudu, zjevně nemohou obstát. Námitky, jež mají svůj původ v dlužníkově kritice předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu v této insolvenční věci, jako důvod pro podjatost soudců vylučuje přímo § 14 odst. 4 o. s. ř. Skutečnost, že dlužník podal žaloby na ochranu osobnosti vůči soudcům Mgr. Milanu Poláškovi a JUDr. Zdeňku Krčmářovi a dále vůči „senátu 29 Nejvyššího soudu“, nemůže sama o sobě být důvodem pro vyloučení soudců, jak plyne z výkladu podaného výše, v němž se Nejvyšší soud vypořádal s námitkou podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martina Hejdy. Tvrzení o ekonomické provázanosti soudce JUDr. Zdeňka Krčmáře a bývalého zástupce třetího insolvenčního navrhovatele není ničím novým. Ve vztahu ke skutečnostem uváděným k údajné podjatosti JUDr. Krčmáře lze opětovně odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 126/2018.

Zjevně nedůvodná je i námitka podjatosti uplatněná prvním insolvenčním navrhovatelem. Rovněž ona je založena pouze na kritice předchozího postupu Nejvyššího soudu a jeho rozhodnutí o námitkách podjatosti v této insolvenční věci. Jde tak znovu o vzorový příklad tvrzené okolnosti o podjatosti soudců, kterou zákon (v § 14 odst. 4 o. s. ř.) coby možný důvod pochybnosti o nepodjatosti soudců výslovně vylučuje. I tato námitka tedy může vést jen k oddálení projednání insolvenčního návrhu.

Nejvyšší soud proto neshledal důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti rozhodujících soudců Nejvyššího soudu jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), když shora označená podání dlužníka a prvního insolvenčního navrhovatele jsou pouhou obstrukcí, zneužitím tohoto procesního institutu, která odporuje § 2 o. s. ř.

Závěrem Nejvyšší soud dodává, že s přihlédnutím k vyhodnocení námitek podjatosti vznášených dlužníkem a prvním insolvenčním navrhovatelem jako nástroje obstrukce, není (nemůže být) žádná další námitka podjatosti obdobného charakteru vznesená těmito účastníky proti soudcům Vrchního soudu v Olomouci povolaným rozhodnout o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Aleny Knapilové, důvodem, jenž by bránil neprodlenému rozhodnutí o této námitce.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a prvnímu insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 10. 2018


Mgr. Milan Polášek
předseda senátu