Rozhodnutí NS

8 Tdo 315/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/16/2019
Spisová značka:8 Tdo 315/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.315.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Porušování domovní svobody
Poškození cizí věci
Subsidiarita trestní represe
Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 tr. zákoníku
§ 178 odst. 1,2 tr. zákoníku
§ 12 odst. 2 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
09/17/2019
IV.ÚS 2328/19
JUDr. Jan Filip
odmítnuto
09/17/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 315/2019-390


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2019 o dovolání obviněné M. L. H., roz. B., nar. XY, trvale bytem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 13 To 273/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 70/2017, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. L. H. odmítá.
Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 6 T 70/2017, byla obviněná M. L. H. uznána vinnou přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byla podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené L. K. škodu ve výši 7 196 Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 13 To 273/2018, bylo odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněná označených přečinů dopustila tím, že

- v přesně nezjištěné době dne 11. 5. 2017 v přesně nezjištěném místě překonala oplocení o minimální výšce 150 cm okolo domu čp. XY v obci XY, okres Kutná Hora, a vnikla na pozemek, na kterém se kolem 23. hodiny pohybovala, a to bez svolení majitelů nemovitosti L. K. starší, L. K. mladší a M. K.;

- v přesně nezjištěné době dne 13. 5. 2017 překonala na přesně nezjištěném místě oplocení o minimální výšce 150 cm okolo domu čp. XY v obci XY, okres Kutná Hora, vnikla na pozemek, na kterém se pohybovala bez svolení majitelů nemovitosti v době nejméně od 00:17 hodin do 00:31 hodin, a na zahradě domu polila koncentrovanou chemikálií přesně nezjištěného původu celkem 13 dřevin, z toho byly totálně zničeny 2 buxusy v hodnotě 3 442 Kč, 1 švestka (slivoň domácí) v hodnotě 551 Kč, 1 borovice vejmutovka v hodnotě 896 Kč, 2 rakytníky v hodnotě 1 222 Kč, dále byly částečně a dočasně poškozeny 3 buxusy, kdy hodnota jejich poškození činí 1 085 Kč, dočasně byly poškozeny ještě 2 kanadské borůvky, 1 dub a 1 ostružina, které se zregenerovaly a obnovily růst, dále poškodila touto chemikálií i 20 ks betonových obrubníků v celkové hodnotě 180 Kč a uvedeným jednáním způsobila poškozeným L. K. starší, L. K. mladší a M. K. škodu ve výši 7 196 Kč.

4. Pro úplnost je vhodné doplnit, že soudy se projednávanou věcí obviněné nezabývají poprvé. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 6 T 70/2017, byla obviněná M. L. H. uznána vinnou přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byla podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále byla obviněné podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené L. K. škodu ve výši 22 900 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které zaměřila proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 13 To 367/2017, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné jako nedůvodné zamítnuto. Obviněná následně podala dovolání, z jehož podnětu Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 8 Tdo 222/2018, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 13 To 367/2017, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 6 T 70/2017, zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Kutné Hoře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 13 To 273/2018, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že došlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, k nesprávnému právnímu posouzení skutku jako přečinu porušování domovní svobody a přečinu poškození cizí věci a k porušení zásady subsidiarity trestní represe ve vztahu k přečinu porušování domovní svobody.

6. Obviněná připomněla, že po celou dobu trestního řízení jakoukoliv formu vědomé trestné činnosti popírá. Vysvětlila, že důvodem, proč se na pozemcích poškozených pohybovala, byla skutečnost, že zde chtěla pouze posbírat hračky svých vnoučat. Jednání, které bylo soudy nižších stupňů kvalifikované jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, mělo být podle jejího názoru posouzeno jako jednání méně společensky škodlivé a mělo být posouzeno jako přestupek v souladu s § 12 odst. 2 tr. zákoníku.

7. Měla za to, že provedenými důkazy nebylo přesvědčivě a bez důvodných pochybností prokázáno, že by svým jednáním naplnila skutkové znaky přečinu poškození cizí věci. Dále se vyjadřovala ke znaleckému posudku z oboru ekonomika, odvětví odhady se specializací na okrasné dřeviny a jejich porosty a zopakovala jeho závěry. Uvedla, že nadále přetrvávají pochybnosti o tom, jakým způsobem došlo k poškození rostlin a v jakém časovém okamžiku k tomu mělo dojít. Znalci rovněž vytkla, že ve svém posudku vyloučil možnost poškození rostlin zvýšeným množstvím arsenu v půdě a vodě, aniž by tuto možnost znalecky ověřil. Konstatovala, že důkaz znaleckým posudkem za účelem zjištění možné příčiny poškození rostlin byl nalézacím soudem proveden se značným zpožděním, a znalec tak nemohl stanovit příčinu poškození na základě bezprostředního ohledání poškozeného místa, ale pouze z fotografií pořízených policií více než rok předtím. Obviněná dále vyjádřila údiv nad tím, že byl poprvé v průběhu celého trestního řízení vyslýchán svědek L. K. k fotografiím, na nichž je zachycen pohyb obviněné fotopastí v den, kdy mělo dojít k poškození rostlin, a shrnula jeho výpověď. Z provedených důkazů je pak podle obviněné zřejmé, že uvedený skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že by se obviněná pohybovala v předmětný den a dobu na opačné straně zahrady, není správný. Doplňujícím výslechem svědka L. K. bylo zcela jednoznačně prokázáno, že obviněná se dne 13. 5. 2018 v době od 00:17 hodin do 00:31 sice pohybovala na zahradě poškozených, avšak nikoliv na zcela opačné straně zahrady, než je společný plot, ale právě v těsné blízkosti hranice pozemku obviněné a poškozených, tedy v blízkosti umístěných fotopastí. Na žádné z fotografií, které jsou obsahem spisu, není obviněná zachycena u žádné z poškozených rostlin, ani v jejich blízkosti a už vůbec při jejich poškozování nebo ničení. Skutková zjištění vyplývající z dodatečně provedených důkazů tak zakládají důvodnou pochybnost o skutkovém závěru učiněném v napadeném rozsudku o tom, že obviněná měla v předmětný den a dobu poškodit a totálně zničit rostliny nacházející se na zahradě poškozených. Připomněla závěry judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu stran prokazování prostřednictvím nepřímých důkazů a uvedla, že její odvolání podané proti všem výrokům napadeného rozsudku bylo důvodné. Obviněná vytkla soudu prvního stupně, že jeho rozhodnutí i po doplňujícím dokazování spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, skutkové závěry jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a při posuzování skutku nebyla dodržena zásada subsidiarity trestní represe. Podle obviněné nebylo spolehlivě zjištěno, jakým způsobem a mechanismem k poškození cizí věci došlo a že by se poškození cizí věci dopustila obviněná. Z fotografií pořízených z fotopastí v žádném ohledu nevyplývá, že by se obviněná u poškozených rostlin vyskytovala, či by tyto přímo poškozovala. Obviněná měla i nadále za to, že i v případě přečinu poškození cizí věci nalézacím soudem zjištěný skutkový stav není trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky trestného činu a rozsudek konstruuje trestní odpovědnost obviněné chybně jako odpovědnost za následek, a nikoli též jako odpovědnost za jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Nesprávný hmotněprávní závěr o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody a poškození cizí věci přitom bezprostředně vedl k chybnému závěru o zaviněném způsobení škody obviněnou i o její výši.

8. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud shora uvedené nedostatky rozhodnutí soudů obou stupňů konstatoval a vyslovil a postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 13 To 273/2018, tak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 6 T 70/2017, aby současně zrušil všechna další rozhodnutí na toto usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého zákonného podkladu, a aby Nejvyšší soud podle §265l odst. tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Kutné Hoře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

9. Nejvyšší státní zástupce se do data konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání

11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

13. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

14. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. V posuzovaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Pokud obviněná namítala, že se předmětného jednání tak, jak bylo popsáno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, nedopustila, pak je nutno odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (především str. 9 až 12 rozsudku nalézacího soudu, a dále str. 3 a 4 usnesení odvolacího soudu), z nichž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Obviněná je z projednávaného trestného činu usvědčována výpověďmi svědků L. K., L. K., O. K., příslušníka Policie České republiky ÚO SKPV Kutná Hora, provádějícího dne 14. 5. 2017 ohledání místa činu, dále listinnými důkazy, a to zejména znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví odhady se specializací na okrasné dřeviny a jejich porosty (č. l. 253 až 262), protokolem o ohledání místa činu ze dne 14. 5. 2017 (č. listu 10, 11), záznamem nainstalované fotopasti (č. listu 44 až 55) a barevnou fotodokumentací poškozených věcí (č. listu 65–75). Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu uplatněnou před soudem prvního stupně, zopakovanou před odvolacím soudem a taktéž v mimořádném opravném prostředku spolehlivě vyvracejí.

15. Obviněná opakovaně uváděla, že se nedopustila přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, když důvodem, proč se na pozemku poškozených pohybovala, byla skutečnost, že zde chtěla při plotu ke svému pozemku posbírat hračky vnoučat. Toto tvrzení však bylo provedeným dokazováním vyvráceno. Nelze opomenout, že k tomuto tvrzení obviněné se již Nejvyšší soud vyjadřoval v předcházejícím trestním řízení v usnesení ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 8 Tdo 222/2018, v němž shrnul, že ze snímků z fotopasti vyplývá, že se obviněná dne 11. 5. 2017 a dne 13. 5. 2017 pohybovala na pozemku poškozených. Na těchto snímcích je patrné, že se obviněná pohybovala na opačné straně, než je strana sousedící s jejich pozemky, a to právě u rostlin, které byly poškozeny. Tato skutečnost podle závěru soudů zpochybňuje tvrzení obviněné, že na pozemek poškozených vnikla za účelem sesbírání hraček, které vnoučata obviněné hodila přes plot, tedy na pozemek poškozených při straně sousedící s jejich pozemky. I svědkyně K. P., dcera obviněné, vypověděla, že hračky vnoučata nemohla hodit daleko, a musely tak být v blízkosti společného plotu. Pokud obviněná uváděla, že svědek L. K. označil místa umístění obou fotopastí, přičemž tyto byly umístěny v těsné blízkosti hranice pozemku poškozených a obviněné, a proto není prokázané, že se obviněná pohybovala na jiném místě než při hranici se svým pozemkem, pak je nutno zdůraznit, že není podstatné umístění fotopastí, ale jejich záběr. Jak na str. 10 svého rozsudku uvedl i nalézací soud, obviněná i svědek L. K. uvedli, že plot, který je na fotografiích (fotografie č. 1, 7, 9, 10, 11 na č. l. 45, 51, 53, 54, 55) je plotem u trati, který je naproti plotu mezi pozemkem obviněné a poškozených. Dovolací soud tedy přisvědčil nalézacímu soudu, když nemá žádný rozumný důvod zpochybnit skutkový závěr, že obviněná se bez souhlasu poškozených a za okolností popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ve dnech 11. 5. 2017 a 13. 5. 2017 pohybovala na jejich pozemku.

16. Akceptovat nelze ani námitku obviněné, že přetrvávají pochybnosti o tom, jakým způsobem došlo k poškození rostlin a v jakém časovém okamžiku k tomu mělo dojít, zda mohlo k poškození dojít zvýšeným množstvím arsenu v půdě a vodě a zda to byla obviněná, kdo rostliny poškodil. Nalézací soud, vázán právním názorem a pokyny obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 8 Tdo 222/2018, pro zodpovězení otázky, jakým způsobem došlo k poškození rostlin, ustanovil znalce z oboru ekonomika, odvětví odhady se specializací na okrasné dřeviny a jejich porosty Ing. Pavla Bulíře, CSc. Tento ve svém znaleckém posudku dospěl k závěru, že příčinou poškození rostlin bylo polití či postříkání chemickou látkou, nejspíše typu kyselina nebo hydroxid. Jako příčinu poškození vyloučil obviněnou tvrzený arsen, jelikož v případě, kdy by byl příčinou poškození zvýšený výskyt arsenu v půdě a vodě, pak by musely být poškozeny i další rostliny na zahradě, což se nestalo. Zdůrazňoval i skutečnost, že většina rostlin byla poškozena pouze z části, pokud by došlo k poškození rostlin arsenem, pak by rostlina chřadla celá i s kořeny a poškození by bylo znatelné na celé rostlině, nikoliv jen na části. Nelze tedy souhlasit s obviněnou, pokud uváděla, že znalec vyloučil poškození rostlin zvýšeným množstvím arsenu v půdě a vodě, aniž by tuto možnost znalecky ověřil. Nebyla potřeba, aby znalec prováděl šetření na výskyt arsenu v půdě či vodě, ostatně znalec se ani nevyjadřoval k tomu, jaké množství arsenu se v půdě a vodě v předmětném místě nachází, když jednoznačně vyloučil možnost poškození rostlin z důvodu výskytu této látky v půdě a vodě, a to na základě způsobu, jakým byly předmětné rostliny poškozeny, tedy na základě skutečnosti, že byly poškozeny pouze částečně, nikoliv od kořenů, a nebyly poškozeny další rostliny na zahradě poškozených. Znalec se ve svém posudku rovněž vyjadřoval k tomu, kdy mělo dojít k zásahu rostlin chemickou látkou. Obviněný při činění předmětného závěru vycházel z pořízené barevné fotodokumentace, z protokolu o ohledání místa činu a výpovědí svědků L. K. a L. K. Uvedl, že účinky chemikálií, které byly podle jeho závěru použity k poškození rostlin, jsou ihned pozorovatelné, a proto uzavřel, že k zásahu mohlo dojít v den oznámený poškozenou a zaprotokolovaný Policií České republiky. Ve věci tak neexistují žádné důvodné a rozumné pochybnosti o tom, že poškozené rostliny nebyly poničeny zvýšeným výskytem arsenu v půdě a vodě, jak tvrdila obviněná, ani o tom, jakým způsobem byly rostliny poškozeny, tedy že byly polity či postříkány chemickou látkou. Pochybnosti rovněž nevyvstávají ohledně času poškození, když i ze znaleckého posudku je zjevné, že k poškození mohlo dojít v den označený v rozsudku nalézacího soudu a neexistují žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by tak mělo dojít v den jiný. Závěry znaleckého posudku pak korespondují i s ostatními provedenými důkazy. Z provedených důkazů doplněných o znalecký posudek ve vztahu k příčině a času poškození rostlin pak bez důvodných pochybností vyplývá, že to byla obviněná, která předmětné rostliny poškodila. Obviněná byla zachycena fotopastí, jak se pohybuje na pozemku poškozených, a to právě v místě, kde se nacházely poničené rostliny, a v čase, kdy mělo k poškození dojít.

17. Je zjevné, že soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinil skutková zjištění, která řádně zdůvodnil. Důkazy hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Soud prvního stupně tak odstranil nedostatky, které v jeho hodnotících úvahách v předcházejícím řízení spatřoval dovolací soud (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 8 Tdo 222/2018). Nelze nevidět, že soudy nižších stupňů opřely své rozhodnutí o vině obviněné o nepřímé důkazy, což ale v posuzované konkrétní věci nikterak nekoliduje s právem na spravedlivý proces či zásadou in dubio pro reo. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Soudy nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo, jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněné. Souhrn nepřímých důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněnou, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, tj. že by pachatelem mohla být i jiná osoba (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.).

18. Rovněž je nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

19. Obviněná spatřovala nesprávné právní posouzení skutku jako přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku v tom, že nalézacím soudem zjištěný skutkový stav nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky trestného činu a subjektivní stránky způsobením úmyslně zaviněné konkrétní, alespoň minimální škody.

20. Z hlediska napadeného rozhodnutí je tak významná otázka, zda skutek, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně ve výroku o vině jeho rozsudku, vykazuje všechny zákonné znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku.

21. Dovolací soud připomíná, že přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, a při činu užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.

22. Objektem posuzovaného trestného činu je domovní svoboda; označená skutková podstata chrání nedotknutelnost obydlí zaručenou čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle tohoto článku Listiny není do obydlí dovoleno vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Právo na respektování obydlí je garantováno rovněž čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Účelem práva na nedotknutelnost obydlí je garance prostorově vymezené soukromé sféry, v důsledku čehož je také pojem „obydlí“ vykládán široce. Obecně lze konstatovat, že jde o prostorově chápanou životní sféru, kterou si jednotlivec opatřil a pokud ji zbavil obecné přístupnosti, přičemž není rozhodující, kde se nachází či jak je vybavená. Vlastnictví nemovitosti nehraje roli, důležitá je oprávněnost užívání věci (viz WAGNEROVÁ, E.; ŠIMÍČEK, V.; LANGÁŠEK, T.; POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, str. 331, 332). Zásah do nedotknutelnosti obydlí je zákonem dovolen jen za předpokladu, že to je v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Trestní zákoník v § 133 definuje obydlí jako „dům, byt nebo jinou prostoru sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející“. Příslušenstvím k domu je např. uzavřený dvůr a přilehlá ohrazená zahrada (pozemek). Podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku je chráněn oprávněný uživatel obydlí, a proti komukoliv (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 23. 2. 1965, sp. zn. 10 Tz 7/65). Neoprávněným vniknutím je vstup do obydlí uživatele, uskutečněný bez jeho souhlasu nebo proti jeho vůli, aniž by byl dán zákonný důvod k takovému vstupu.

23. Přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Škodou nikoli nepatrnou se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč.

24. Po subjektivní stránce je u obou zmiňovaných přečinů vyžadováno úmyslné zavinění, přičemž postačuje i úmysl eventuální. Zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Závěr o úmyslu, popírá-li jej obviněný, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu a způsobu jeho provedení, avšak musí se tak stát po detailním dokazování a všestranné analýze jednání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/08).

25. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, které spočívají v tom, že obviněná neoprávněně vnikla do obydlí jiného a při činu překonala překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, a současně také přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že poškodila cizí věc, a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

26. Podstata jednání obviněné popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spočívala podle zjištění tohoto soudu stručně v tom, že obviněná v přesně nezjištěné době dne 11. 5. 2017 a 13. 5. 2017 na přesně nezjištěném místě překonala oplocení o minimální výšce 150 cm okolo domu čp. XY v obci XY a vnikla na pozemek, na kterém se pohybovala bez svolení majitelů nemovitosti L. K. starší, L. K. mladší a M. K., přičemž dne 13. 5. 2017 zde koncentrovanou chemikálií přesně nezjištěného původu polila, a tím poškodila, rostliny popsané ve výroku rozsudku, a způsobila tak jmenovaným poškozeným celkovou škodu ve výši 7 196 Kč.

27. Skutková část výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů tak obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky uvedených přečinů. Jednání obviněné je charakterizováno tím, že vnikla na pozemek poškozených a při činu překonala oplocení, tedy překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, čímž naplnila objektivní stránku přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a při tomto vniknutí poškodila v rozsudku specifikované rostliny poškozených, na nichž způsobila škodu ve výši 7 196 Kč, čímž způsobila na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čímž naplnila objektivní stránku přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Zjevná je i příčinná souvislost mezi jednáním obviněné a způsobením škody, když ke způsobení škody, tedy poškození rostlin, došlo následkem jednání obviněné, kterým bylo polití předmětných rostlin koncentrovanou chemikálií přesně nezjištěného původu. Pochybovat nelze ani o naplnění subjektivní stránky uvedených přečinů, jelikož obviněná při vědomí, že se jedná o pozemek cizí, překonala oplocení a vnikla na pozemek poškozených, a dále na tomto pozemku chemickou látkou polila rostliny poškozených, přičemž si musela být vědoma toho, že polití rostlin takovou látkou povede k jejich zničení, a tedy ke způsobení škody nikoli nepatrné.

28. Na podkladě všech těchto zjištění je správný závěr nalézacího soudu, že obviněná po všech stránkách naplnila skutkovou podstatu přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jakož i skutkovou podstatu přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku.

29. Obviněná rovněž opakovaně zdůrazňovala, že její jednání posouzené jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku mělo být posouzeno jako přestupek v souladu s ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku pro nižší společenskou škodlivost.

30. V obecné rovině je nejprve vhodné připomenout, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován uplatněním zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost činu není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který není trestným činem pro nedostatek škodlivosti pro společnost, se zásadně uplatní v případech, ve kterých posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (k tomu v podrobnostech stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).

31. Kritérium společenské škodlivosti je doplněno principem „ultima ratio“, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 564/2000, aj.). Při úvaze, zda s přihlédnutím k zjištěné společenské škodlivosti nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, soud zvažuje zejména navazující právní úpravu odpovědnosti za protiprávní čin v oblasti práva správního, občanského, obchodního apod., při zvážení přístupu, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky těchto jiných právních odvětví, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost.

32. Při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat tak, že orgán činný v trestním řízení nejprve provede potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a poté se případně, pokud to přichází v úvahu s ohledem na konkrétní okolnosti, které by mohly nasvědčovat tomu, že posuzovaný čin nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti zvažovaného trestného činu, vypořádá s tím, zda lze uplatnit, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip „ultima ratio“, trestní odpovědnost pachatele (srov. § 12 odst. 2 tr. zákoníku). Trestní odpovědnost je vyloučena tehdy, lze-li uplatněním jiného druhu odpovědnosti dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

33. Nejprve je nutno zdůraznit, že obviněná tuto svou námitku založila na skutkovém tvrzení odlišném od skutkového závěru učiněného soudem nalézacím, a to že na pozemek poškozených vnikla za účelem posbírání hraček svých vnoučat, které přehodily přes společný plot poškozených a obviněné. Toto tvrzení obviněné však bylo provedeným dokazováním vyvráceno a bylo zhodnoceno jako účelové. Jednání obviněné, která překonala oplocení pozemku poškozených a vnikla na cizí pozemek, kde následně chemickou látkou poškodila rostliny poškozených, je nutno označit za zcela typický a běžný případ přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Pokud by obviněná vnikla na pozemek poškozených skutečně za účelem posbírání hraček svých vnoučat, nikoliv za účelem způsobení věcné škody, pak by se jednalo o jednání méně společensky škodlivé a bylo by vhodné zabývat se uplatněním zásady subsidiarity trestní represe. Obviněná však podle skutkových zjištění nalézacího soudu na pozemek poškozených vnikla v noci, a to za účelem poškození rostlin na tomto pozemku, tedy za účelem spáchání další trestné činnosti. Takový účel nemůže ospravedlnit porušení zájmu na ochraně domovní svobody. Podle dovolacího soudu konkrétní okolnosti případu opodstatňují učinit závěr, že vyvození trestní odpovědnosti a trestněprávní důsledky s ní spojené jsou přiléhavou reakcí na protiprávní čin obviněné a že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

34. Dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2019
                              JUDr. Věra Kůrková
                                  předsedkyně senátu