Rozhodnutí NS

7 Tdo 305/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/01/2020
Spisová značka:7 Tdo 305/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.305.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
§ 45 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 305/2020-197


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 4. 2020 o dovolání obviněného V. B., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 3 To 353/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 79/2019, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2019, č. j. 8 T 79/2019-130, byl obviněný V. B. shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Tento rozsudek následně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 10. 2019, č. j. 3 To 353/2019-150, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného shledal opět vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a odsoudil ho podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle učiněných skutkových zjištění, popsaných ve výroku o vině rozsudku krajského soudu, se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2016, č. j. 7 T 151/2016-108, který téhož dne i nabyl právní moci, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, jenž vykonal dne 25. 7. 2017, přesto dne 21. 2. 2018 v době od 23:30 hodin do 23:39 hodin v Ostravě-Vítkovicích, na ulici XY, pomocí šroubováku rozbil skleněnou výplň pravého zadního okna dveří vozidla značky Ford Mondeo BA7, r. z. XY, přes otvor vnitřní klikou dveří tyto otevřel, vnikl do vozidla a z vozidla odcizil dětskou autosedačku značky Ferrari a kufr s nářadím nezjištěné značky, poté byl vyrušen poškozeným a z místa utekl, přičemž při útěku odcizené věci odhodil, kterýmžto jednáním způsobil T. G. škodu odcizením ve výši 2 700 Kč a poškozením další škodu ve výši 1 900 Kč.

Rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný V. B. dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nesprávně aplikoval § 38 a § 39 tr. zákoníku, čímž zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uložil totiž trest, který je nepřiměřeně přísný, neboť by postačoval i trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu. Svým činem způsobil škodu menší než nepatrnou, k jeho spáchání se doznal a s orgány činnými v trestním řízení plně spolupracoval. Rovněž uvedl, že odvolací soud rozhodoval o jiném skutku, než pro který bylo zahájení trestní stíhání, protože znak recidivy dovozoval k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2016, č. j. 7 T 151/2016-108, ačkoli původně se tak dělo k rozsudku téhož soudu, ale ze dne 7. 2. 2018, č. j. 6 T 185/2017-93, přičemž postup podle § 259 odst. 3 tr. ř. provedenou změnu neumožňoval.

S ohledem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že námitky vůči druhu a výměře trestu lze v dovolání uplatnit pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak ani v takovém případě není možné namítat jeho údajnou nepřiměřenost. Pokud pak obviněný tvrdil v podstatě porušení zásady totožnosti skutku, jedná se o zásadu procesní, upravenou v § 220 tr. ř., proto ani takovou argumentaci nelze považovat za podřaditelnou pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, navíc totožnost skutku byla s ohledem na okolnosti věci zachována.

Státní zástupce proto navrhl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

Vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř., mezi něž by bylo možné zařadit i obviněným napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě.

Předpokladem přípustnosti podání dovolání je však dále skutečnost, že v době rozhodování dovolacího soudu existuje rozhodnutí, případně konkrétní výrok rozhodnutí, který je dovoláním napadán.

Nepřípustné je tak dovolání i tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí, resp. jeho napadenému výroku, např. byl-li výrok o trestu, proti němuž bylo podáno dovolání, zrušen v důsledku ukládání souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004). Podobně je tomu v případě ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 45 tr. zákoníku. Jestliže v mezidobí došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 45 tr. zákoníku, pak dovolací soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu rozhodnutí odmítne podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné. Jsou-li splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu § 265a tr. ř., lze dovoláním podaným ovšem proti pravomocnému rozhodnutí, kterým byl uložen společný trest za pokračování v trestném činu, uplatnit též vady předpokládané v ustanovení § 265b tr. ř. jako důvody dovolání, byť se vztahují pouze k dřívějšímu pravomocnému rozhodnutí, jež bylo zrušeno v souvislosti s uložením společného trestu, popřípadě k řízení mu předcházejícímu. Dovolatel může takto uplatnit např. vadu, že v dřívější věci rozhodoval vyloučený soudce, může namítat porušení ustanovení o své přítomnosti v hlavním líčení v předchozí věci, nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným dřívějším rozhodnutím apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007).

Jak vyplynulo ze spisového materiálu, vedeného ve věci (č. l. 180 a násl.), resp. jak Nejvyšší soud ověřil z aktuálního opisu evidence rejstříku trestů, rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 12. 2019, č. j. 5 T 54/2018-170, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 4 To 318/2019-208, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině z výše uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě, učiněných ve věci vedené pod sp. zn. 8 T 79/2019, jakož i celý výrok o trestu, a obviněný byl nově shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednak útokem ze dne 21. 2. 2018 a jednak dalším útokem v době mezi 10. 5. 2018 a 11. 5. 2018.

To značí, že v době rozhodování o dovolání již napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2019, č. j. 3 To 353/2019-150, neexistuje, přičemž dovolání směřující proti němu, ať již proti výroku o vině, resp. předcházejícímu procesnímu postupu, nebo proti výroku o trestu, je ve smyslu shora uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nepřípustné.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 4. 2020


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu


Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel