Rozhodnutí NS

25 Cdo 939/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/30/2020
Spisová značka:25 Cdo 939/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.939.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastoupení povinné [ Zastoupení ]
Dotčené předpisy:§ 241 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 939/2020-136


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: P. B., narozený dne XY, bytem XY, proti žalovanému: Z. P., se sídlem XY, o náhradu škody a zadostiučinění za psychickou a zdravotní újmu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 236/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského sodu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019, č. j. 19 Co 414/2019-125, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 11. 2019, č. j. 19 Co 414/2019-125, potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2019,
č. j. 13 C 236/2016-119, jímž bylo pro nedostatek povinného zastoupení zastaveno řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2019,
č. j. 19 Co 54/2019-106, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem. Na výzvu soudu podle § 241b odst. 2 ve spojení s § 241 o. s. ř. reagoval žalobce další žádostí o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.

Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl dovolatel zastoupen, a nebyly předloženy ani jiné listiny, které by prokazovaly zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele. Dovolatel nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích poučen ve výzvě Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 4. 2019, č. j. 13 C 236/2016-112. Jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta, přičemž Nejvyšší soud již dříve neshledal důvody pro ustanovení zástupce žalobci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4997/2017).

Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2, § 241b odst. 2 a § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.

Dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Dovolatel tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) v usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2020


JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu