Rozhodnutí NS

26 Cdo 384/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/07/2019
Spisová značka:26 Cdo 384/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.384.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 570 odst. 1 o. z.
§ 2290 o. z.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
ECLI
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
05/20/2019
ECLI:CZ:US:2019:3.US.1660.19.1 prof. JUDr. Josef Fiala, CSc. odmítnuto 06/25/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 384/2018-224 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) H. M., narozené XY, bytem XY, a b) J. M., narozeného XY, bytem tamtéž, obou zastoupených Mgr. Ivem Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, proti žalované I. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntálu, nám. J. Žižky 39/2, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 16/2017, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. října 2017, č. j. 69 Co 376/2017-187, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Josefa Blažka, advokáta se sídlem v Bruntálu, nám. J. Žižky 39/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci napadli dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 12. 10. 2017, č. j. 69 Co 376/2017-187, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (soud prvního stupně) ze dne 19. 4. 2017, č. j. 25 C 16/2017-131, jímž zamítl žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu tam specifikovaného bytu ze dne 12. 11. 2016 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že žaloba došlá soudu dne 20. 1. 2017 na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu byla podána po uplynutí lhůty stanovené v § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je v konečném důsledku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. V soudní praxi není pochyb, že právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, svědčí oběma manželům společně a nedílně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1704/2008, uveřejněný pod číslem 34/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 64/2000, uveřejněný pod číslem 79/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výpověď musí proto směřovat vůči oběma manželům a oběma musí být také doručena. Za účinnou lze výpověď z nájmu považovat až okamžikem, kdy je doručena druhému z manželů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura v sešitě č. 7, ročník 1997, pod číslem 55). Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 570 odst. 1 část věty před středníkem o. z.). Podle ustálené rozhodovací praxe, která je použitelná i za účinnosti o. z. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4016/2017), je dojitím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním jednáním. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního jednání adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky nabyl adresát hmotněprávního jednání objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Je-li jednostranné hmotněprávní jednání doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence adresátovi v místě, kde se zdržuje, má tak objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem a nemůže být právně významné, zda tak (ne)učinil; nerozhodné jsou i subjektivní důvody, které jej k tomu vedly. Okolnost, že si adresát později zásilku vyzvedl (ač mu v tom dříve objektivní okolnosti nebránily), nemůže odsunout účinky doručení na dobu, kdy se s jejím obsahem skutečně seznámil. Hmotněprávní jednání je třeba považovat za perfektní (doručené) okamžikem, kdy se adresát tohoto jednání měl možnost s ním objektivně seznámit, doručení nelze vázat na okamžik, kdy je adresát „ochoten“ tak opravdu učinit (vyzvednout si zásilku, seznámit se s jejím obsahem) - viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2988/2011, ze dne 1. 12. 2010, sp. zn.23 Cdo 2926/2009). V projednávaném případě byla oběma žalobcům zásilka doručena nejpozději dnem následujícím po dni, kdy jim bylo vhozeno oznámení o uložení zásilky obsahující výpověď do poštovní schránky (o čemž byli poštou informováni i e-mailem), tedy 16. 11. 2016. Žaloba na oprávněnost výpovědi podaná dne 20. 1. 2017 tak byla podána po uplynutí lhůty stanovené v § 2290 o. z. Skutečnost, že zásilku namísto žalobce b) později fakticky vyzvedl na poště jeho syn, na účincích již nastalého doručení nic nemění. Protože žalobci podali žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi až po uplynutí zákonem stanovené lhůty a již proto ji soud musel zamítnout, nezabýval se dovolací soud (pro nadbytečnost) dalšími v dovolání vznesenými otázkami, jimiž dovolatelé zpochybňují naplněnost uplatněného výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., neboť jejich řešení je pro závěr o správnosti rozsudku odvolacího soudu bezvýznamné. Dovolatelé sice napadli dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadají zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 7. 3. 2019 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu