Rozhodnutí NS

7 Tdo 364/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/15/2020
Spisová značka:7 Tdo 364/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.364.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g, l) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 364/2020-149


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 4. 2020 o dovolání obviněného K. G., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 10 To 350/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 212/2018 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. G. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný K. G. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. 10 To 350/2019-127, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání podané proti výrokům o vině a trestu rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 10. 2019, č. j. 2 T 212/2018-118. V dovolání odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Zopakoval námitky, jež byly obsahem jeho odvolání, a zabýval se důkazní situací. Z provedeného dokazování podle jeho názoru nevyplývá, že by se dopustil skutku, který mu je kladen za vinu, a jeho jednání tak nelze posoudit jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. S poukazem na zásadu in dubio pro reo navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i další rozhodnutí na něj obsahově navazující a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v přípise adresovaném Nejvyššímu soudu uvedla, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.

Obviněný byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem, který podle zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že dne 27. 10. 2018 kolem 21:00 hodin řídil po dálnici D10 po předchozím požití alkoholických nápojů osobní vozidlo, přičemž z důvodu nepřiměřené rychlosti jízdy nezvládl řízení a vyjel vlevo mimo komunikaci, kde přední částí vozidla narazil do kolových svodidel, čímž vlastníku vozidla J. Ť. způsobil škodu ve výši cca 30 000 Kč a poškozením silničního svodidla způsobil Ředitelství silnic a dálnic ČR škodu ve výši cca 20 000 Kč, a odborným měřením provedeným přivolanou hlídkou Policie ČR bylo v jeho krvi zjištěno ve 22:28 hodin výše uvedeného dne 1,61 promile alkoholu a ve 22:33 hodin 1,76 promile alkoholu. V dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle výše zmiňovaných ustanovení tr. zákoníku. Pouze takové námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání obviněný založil na námitkách, které byly v podstatě pouhým opakováním jeho obhajoby z původního řízení a které byly postaveny zejména na tvrzení, že alkohol začal pít až po nehodě, kdy věděl, že již nebude řídit. V rámci svých dovolacích námitek se obviněný zabýval výpovědí svědka R. K. Zpochybňoval závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, které podle soudů jeho obhajobu vyloučily. Znalec podle obviněného vycházel ze zcela neadekvátních údajů, například z nesprávné tělesné hmotnosti obviněného, nebyla provedena krevní zkouška, měření nebylo časově správné, mohlo být zatíženo chybou.

Tyto námitky obviněného mají vyloženě skutkovou povahu (včetně námitky odvolávající se na zásadu in dubio pro reo), resp. směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy, a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

V posuzovaném případě Nejvyšší soud žádný, natož extrémní rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů neshledal. Provedené dokazování spolehlivě vyvrátilo obhajobu obviněného spočívající v tvrzení, že alkohol požil až po nehodě. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad především ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Jeho závěry jednoznačně vyvrátily tvrzení obviněného o množství požitého alkoholu, ke kterému došlo údajně až po nehodě, přičemž – jak konstatoval odvolací soud v odůvodnění svého usnesení – na svých závěrech setrval znalec i poté, co v hlavním líčení své výpočty korigoval podle skutečné váhy obviněného. Jak dále zdůraznily soudy obou stupňů, o účelovosti obhajoby obviněného svědčilo rovněž jeho časté pozměňování výpovědi (především potom v reakci na závěry znaleckého posudku), i svědecké výpovědi dvou na místě nehody přítomných policistů, kteří vozidlo i jeho okolí po nehodě ohledali, žádný alkohol ani obaly od něj však nenašli (podle tvrzení dovolatele měl na místě nehody vypít „placatici“ likéru Stará myslivecká a dvě – později uváděl čtyři – dvanáctistupňová piva). Argumentace obou soudů i jejich závěry o skutkovém stavu věci logicky vyplývají z provedeného dokazování. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného K. G. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 4. 2020


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu