Rozhodnutí NS

5 Tdo 149/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/27/2019
Spisová značka:5 Tdo 149/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.149.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
07/06/2019
II.ÚS 1862/19
JUDr. Kateřina Šimáčková
odmítnuto
08/13/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
5 Tdo 149/2019-292


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný M. B., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 5 To 397/2018, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 33/2013, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá.

Odůvodnění:


1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 10. 2018, sp. zn. 1 T 33/2013, byl obviněnému M. B. podle § 86 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), a § 330 odst. 1
tr. řádu nařízen výkon trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 roků, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 1 T 33/2013, jenž nabyl právní moci dne 12. 4. 2013. Podle § 83 odst. 5 a § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.


2. Proti citovanému usnesení soudu prvního stupně podal obviněný stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 5 To 397/2018, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.

3. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. řádu. K podanému dovolání se následně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který navrhl odmítnout dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné.

4. Nejvyšší soud na podkladě podaného dovolání a s ohledem na charakter napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

5. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu pak zákonodárce taxativním výčtem vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé, proti kterému je možno podat dovolání.

6. Rozhodnutím ve věci samé se podle § 265a odst. 2 tr. řádu rozumí:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému výše pod písmeny a) až g).

7. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je dovolání přípustné, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které nepatří do uvedeného okruhu.

8. Pokud tedy obviněný M. B. podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 5 To 397/2018, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 10. 2018, sp. zn. 1 T 33/2013, kterým bylo podle § 86 odst. 1 tr. zákoníku a § 330 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o nařízení výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců a zároveň bylo podle § 56 odst. 2 písm. a) a § 83 odst. 5 tr. zákoníku rozhodnuto o zařazení obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou, pak v tomto ohledu nejde o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. řádu. Nespadá totiž do okruhu rozhodnutí zde vymezených, takže proti němu nelze podat dovolání.

9. S poukazem na uvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl podané dovolání obviněného M. B. jako nepřípustné, aniž by mohl z jeho podnětu přezkoumat napadené usnesení a řízení mu předcházející. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 27. 3. 2019


JUDr. František Púry, Ph. D.
předseda senátu