Rozhodnutí NS

23 Cdo 1838/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/26/2019
Spisová značka:23 Cdo 1838/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1838.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 1838/2019-149


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Your IT s. r. o. se sídlem Tehov, Dlouhá 222, PSČ 251 01, IČO 24180513, zastoupené Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem v Praze, Polská 1716/54 PSČ 120 00, proti žalované Develop Tech s. r. o. se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, PSČ 190 00, IČO 26768577, zastoupené JUDr. Tomášem Ptáčkem, advokátem s sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí 109/3, PSČ 118 00, o zaplacení 1 763 916,O1 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 260/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 20 Co 274/2018-127, t a k t o :


I. Dovolání žalované se odmítá.
    II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 973 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Filipa Směji, advokáta se sídlem v Praze, Polská 1716/54, PSČ 120 00.

    O d ů v o d n ě n í:

    Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 20 Co 274/2018-127, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. dubna 2018, č. j. 7 C 260/2016-103, kterým bylo žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 763 916,01 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

    Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení uzavření smlouvy s tím, že jej považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, a to jakým způsobem lze v soudním řízení prokázat obsah e-mailové zprávy a dále se odvolací soud podle jejího názoru při prokazování skutečností pomocí nepřímých důkazů odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, ze dne 23. února 2016, sp. zn. 32 Cdo 831/2014, ze dne 25. května 2016, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015.

    Podle dovolatelky nebylo provedenými důkazy prokázáno odeslání e-mailových zpráv ze dne 24. srpna 2015 a 25. srpna 2015 ani skutečnost, že jejich obsahem byly přílohy – objednávky a všeobecné obchodní podmínky žalované. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

    K dovolání žalované podala žalobkyně vyjádření, v němž uvedla, že dovolání žalované nepovažuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť má za to, že odvolací soud s ohledem na výsledky dokazování rozhodl správně a žalovaná pouze napadá skutkové závěry soudů a nesprávné hodnocení důkazů, navrhla odmítnutí dovolání.

    Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), která je řádně zastoupena advokátkou (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.

    Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury při prokazování skutečností pomocí nepřímých důkazů a nesprávný postup při dokazování ohledně odeslání či doručení a obsahu e-mailové zprávy, ve skutečnosti těmito námitkami brojí proti procesnímu postupu odvolacího soudu. Nejvyšší soud avšak již několikrát judikoval, že námitky dovolatele směřující ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy do vad řízení, neodpovídají kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř. (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014 či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018 nebo usnesení ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3745/2018 – veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz). Jestliže dále dovolatelka nepovažuje za správný závěr odvolacího soudu, že došlo k odeslání resp. doručení e-mailové zprávy obsahující objednávky a všeobecné obchodí podmínky, a svými námitkami podrobuje kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem, je třeba konstatovat, že námitky dovolatelky ke skutkovým zjištěním soudu a k hodnocení důkazů odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemohou. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Námitky dovolatelky směřující do skutkových závěrů odvolacího soudu, hodnocení důkazů a konkrétních vad řízení tedy neodpovídají kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř.

    Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než její dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

    P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

    Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

    V Brně dne 26. 6. 2019


    JUDr. Kateřina Hornochová
    předsedkyně senátu