Rozhodnutí NS

26 Cdo 1895/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/21/2019
Spisová značka:26 Cdo 1895/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1895.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 241b odst. 2 o. s. ř.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 1895/2019-89


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, IČO 00025429, o náhradu nemajetkové újmy, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 76/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2019, č. j. 53 Co 414/2018-83, t a k t o :

      I. Dovolací řízení se zastavuje.
        II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
    O d ů v o d n ě n í :

    Žalobce, nezastoupen advokátem, napadl dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 31. 1. 2019, č. j. 53 Co 414/2018-83, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 25. 9. 2018, č. j. 31 C 76/2015-68, kterým zamítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení ze dne 14. 11. 2017 a rozhodl o náhradě nákladů řízení, současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

    Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolací řízení zastavil, neboť dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení ani nedoložil, že by měl právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.).

    Žalobce žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce opakovaně již v původním řízení o náhradu nemajetkové újmy, soud jeho návrhům nevyhověl [usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2015, č. j. 31 C 76/2015-4 (ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 53 Co 177/2015-9) a ze dne 13. 6. 2016, č. j. 31 C 76/2015-34 (ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 11. 2016, č. j. 53 Co 271/2016-39)]. Rovněž řízení o dovolání žalobce ve věci náhrady nemajetkové újmy byla zastavena z důvodu nesplnění podmínky jeho povinného zastoupení advokátem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017, č. j. 30 Cdo 271/2017-45, 30 Cdo 272/2017-46).

    Nejvyšší soud dovolatele nevyzýval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti obracel mnohokráte na Nejvyšší soud s dovoláním a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 3562/2009, sp. zn. 28 Cdo 3523/2012, sp. zn. 30 Cdo 837/2016, sp. zn. 30 Cdo 1915/2016, sp. zn. 30 Cdo 3640/2016). Dovolateli je tudíž nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího řízení.

    Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018.

    Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 21. 8. 2019


    JUDr. Pavlína Brzobohatá
    předsedkyně senátu