Rozhodnutí NS

29 ICdo 61/2016

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/30/2018
Spisová značka:29 ICdo 61/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.61.2016.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Insolvenční řízení
Uplatňování pohledávky
Vady podání
Oddlužení
Zajištění závazku
Dotčené předpisy:§ 165 odst. 1 IZ. ve znění do 18.09.2016
§ 167 odst. 1 IZ. ve znění do 18.09.2016
§ 174 odst. 3 IZ. ve znění do 18.09.2016
§ 188 IZ. ve znění do 18.09.2016
§ 195 IZ. ve znění do 18.09.2016
§ 398 odst. 3 IZ. ve znění do 18.09.2016
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
KSCB 27 INS XY
42 ICm XY
29 ICdo 61/2016-54


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčnímu správci dlužnice P. T., zastoupenému Mgr. Janem Škeříkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 619/46, PSČ 140 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 42 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice P. T., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2016, č. j. 42 ICm XY, 104 VSPH XY (KSCB 27 INS XY), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2016, č. j. 42 ICm XY, 104 VSPH XY (KSCB 27 INS XY), a dále rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 42 ICm XY, v bodech II., III. a IV. výroku, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Rozsudkem ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 42 ICm XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) odmítl žalobu na určení, že žalobce (Komerční banka, a. s.) má za dlužnicí P. T. pohledávku vedenou v insolvenčním řízení dlužnice jako P10-2 „z titulu rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 30 C XY“ (bod I. výroku), určil, že pohledávka žalobce za dlužnicí evidovaná v insolvenčním řízení dlužnice jako P10-2 je ve výši 844 789,95 Kč pohledávkou nezajištěnou (bod II. výroku), určil, že pohledávka žalobce za dlužnicí vedená v insolvenčním řízení jako P10-2 je ve výši 672 559,70 Kč pohledávkou zajištěnou nemovitostí dlužnice na základě zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 30. dubna 2009, reg. č. 10000200266 (bod III. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod IV. výroku).

Insolvenční soud vyšel z toho, že:

1/ Žalobce a dlužnice uzavřeli dne 29. dubna 2009 smlouvu o hypotečním úvěru č. 80009240260 (dále jen „smlouva o úvěru). K zajištění pohledávky z této smlouvy uzavřel žalobce (jako zástavní věřitel) a dlužnice (jako zástavní dlužnice) dne 30. dubna 2009 zástavní smlouvu reg. č. 10000200266 (dále jen „zástavní smlouva“) k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice.

2/ Usnesením ze dne 21. května 2015, č. j. KSCB 27 INS XY, zjistil insolvenční soud úpadek dlužnice, povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.).

3/ Přihláškou ze dne 17. června 2015, doručenou insolvenčnímu soudu téhož dne, uplatnil žalobce své nároky v insolvenčním řízení dlužnice. Jako pohledávku č. 1 uvedl zajištěnou vykonatelnou pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 700 000 Kč, když tato částka představuje část nesplacené jistiny úvěru. Pohledávka byla zajištěna na základě zástavní smlouvy. Jako pohledávku č. 2 (dále označenou také jako pohledávka P10-2) uvedl nezajištěnou vykonatelnou pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 1 517 348,65 Kč, když částka 672 559,70 Kč představuje část nesplacené jistiny úvěru, částka 8 900 Kč poplatky za služby poskytnuté v souvislosti s úvěrem a částka 835 888,95 Kč příslušenství pohledávky, konkrétně smluvní úrok, úrok z prodlení a náklady řízení spojené s uplatněním pohledávky u soudu. Vykonatelnost obou pohledávek plyne z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 30 C XY. Jako pohledávku č. 3 uvedl nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 214,95 Kč, jejímž titulem je smlouva o zřízení a vedení Extra konta ze dne 5. března 2009; uvedená částka představuje nepovolený debet.

4/ Na přezkumném jednání konaném dne 24. srpna 2015 žalovaný popřel pohledávku P10-2 co do pravosti a pořadí. Své popření zdůvodnil tak, že přihlašování pohledávek neumožňuje rozdělit pohledávku na zajištěnou a nezajištěnou a dále, že pohledávka P10-2 byla uplatněna jako nezajištěná, což je výhodnější pořadí, než které jí insolvenční zákon přiznává.

5/ Dopisem ze dne 26. srpna 2015, doručeným žalobci dne 31. srpna 2015, vyrozuměl žalovaný žalobce o popření pohledávky co do pravosti a pořadí s tím, že pokud žalobce nesouhlasí s popřením pohledávky co do pořadí, je nutné podat žalobu na určení pořadí pohledávky, jinak se bude na pohledávku pohlížet jako na zajištěnou.

6/ Žalobou doručenou soudu 9. září 2015 navrhl žalobce určení pravosti a pořadí pohledávky dle přihlášky.

Na tomto základě insolvenční soud předně uzavřel, že pohledávka byla přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná, proto žalobce není oprávněn domáhat se „přezkumu popření pravosti“ této pohledávky, když toho se může domáhat pouze insolvenční správce, případně dlužník. Proto žalobu na určení pravosti pohledávky odmítl.

Ve vztahu k požadavku na určení pořadí pohledávky vyšel z toho, že věřitel může do insolvenčního řízení přihlásit svou pohledávku, která vychází hmotně-právně z jednoho skutkového základu pouze jako zajištěnou nebo nezajištěnou. Samostatný skutkový základ má přitom jistina, úroky, úroky z prodlení, související poplatky a rovněž náklady nalézacího řízení.

S výjimkou jistiny ve výši 672 559,70 Kč tak má podle insolvenčního soudu každý z jednotlivých nároků přihlášených jako pohledávka P10-2 skutkově jiný základ než pohledávka č. 1 (jistina) přihlášená jako zajištěná. Umělým rozdělením jistiny na pohledávky č. 1 a č. 2 s rozdílným uplatněním zajištění tak byl porušen § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Naopak uplatnění samostatně oddělitelných pohledávek (poplatků, úroků, úroků z prodlení či nákladů řízení) v rozporu s tímto ustanovením není a tyto pohledávky „lze uplatnit s rozdílným zajištěním než nároky z jistiny“.

Insolvenční soud tak dovodil, že pokud část jistiny byla přihlášena jako zajištěná, pak je nutno i na zbylou část jistiny pohlížet jako na zajištěnou, i když byla uplatněna jako nezajištěná. Takový závěr přitom není v rozporu s § 195 insolvenčního zákona, když výhodnost pořadí je nutné posoudit ve vztahu k výši předpokládaného uspokojení věřitele.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodech II., III. a IV. výroku tak, že žaloba se odmítá (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud předeslal, že zajištěná pohledávka může být co do pořadí popřena ze dvou různých důvodů: 1/ je-li namítáno, že zajištěná pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky (při konkurenci více zajištěných věřitelů na jednom předmětu zajištění), nebo 2/ je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění (např. proto, že nevzniklo, zaniklo nebo je neplatné).

Popřít účinně pořadí pohledávky tak lze pouze u pohledávek přihlášených jako zajištěné; popření nezajištěné pohledávky co do pořadí nemá žádné právní účinky a žalobu podanou věřitelem na základě takového bezúčinného popření nelze než odmítnout jako podanou neoprávněnou osobou (§ 160 odst. 4 insolvenčního zákona).

Vztaženo na projednávanou věc situace, jež by žalovanému umožňovala popřít pořadí pohledávky P10-2, nenastala, neboť žalobce se zajištění u této přihlášky nedovolal a žalovaný nemůže žalobci nutit lepší pořadí, které by tato pohledávka měla, pokud by byla přihlášena jako zajištěná. Popření nezajištěné pohledávky žalovaným co do pořadí tak nemá žádné právní účinky.

K tomu odvolací soud dodal, že je zcela na vůli věřitele, zda a v jaké výši přihlásí svojí pohledávku do insolvenčního řízení a zda a v jakém rozsahu u ní uplatní její zajištění, když jde o věřitelovo výlučné právo, jemuž předchází ekonomická kalkulace podle stavu insolvenčního řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla vyřešena, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Za otázku, která nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud vyřešena, považuje dovolatel otázku, zda „je správný názor, že popření nezajištěné pohledávky co do pořadí nemá žádných právních účinků a žalobu podanou věřitelem na základě takového bezúčinného popření nelze, než odmítnout?“.

Dovolatel míní, že rozdělení jedné a téže pohledávky na pohledávku zajištěnou a nezajištěnou se v režimu oddlužení jeví účelovým, když jediným motivem věřitele k rozdělení pohledávky je dosažení výhodnějšího postavení, než jaké mu přiznává zákon (§ 398 odst. 3 insolvenčního zákona). Rozdělení pohledávky nemá oporu v hmotném právu, neboť celá pohledávka včetně příslušenství byla od počátku zajištěna v celém rozsahu.

Na podporu svého názoru argumentuje především usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2015, č. j. 2 VSPH XY, a usnesením Ústavního soudu ze dne 6. února 2014, sp. zn. I. ÚS 3271/13.

Podle dovolatele nemá insolvenční správce jinou možnost jak prosadit závěry uvedené ve výše uvedených dokumentech, než popřít věřitelem (žalobcem) uplatněnou nezajištěnou pohledávku co do pořadí.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným rozsudkem odvolacího soudu a navrhl, aby byl v napadeném rozsahu „potvrzen“.

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném do 18. září 2016, tj. naposledy ve znění zákona č. 375/2015 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu a v souvislosti s úpravou systému pojištění vkladů.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné pro řešení otázky dovolatelem předkládané, jež dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.

Má-li se dovolací soud – s přihlédnutím k vymezení uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. – zabývat možností popírat nezajištěnou pohledávku co do pořadí, musí být nejprve najisto postaveno, že byly splněny předpoklady, za nichž se soud může důvodností nároku ve sporu o pořadí přihlášené a insolvenčním správcem popřené pohledávky uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 137/2017). Takovým předpokladem je i projednatelnost přihlášky pohledávky.

Podle § 165 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak.

Podle § 167 odst. 1 insolvenčního zákona zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak.

Podle § 174 odst. 3 insolvenčního zákona jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Podle § 188 insolvenčního zákona insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odstavec 1). Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odstavec 2).

Podle § 195 insolvenčního zákona o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.

Podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Problematikou uplatňování zajištěných pohledávek v insolvenčním řízení se Nejvyšší soud opakovaně zabýval, přičemž judikatorní závěry na dané téma naposledy shrnul v usnesení ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 34/2016. V označeném rozhodnutí mimo jiné uvedl, že:

1/ Insolvenční zákon vychází i u zajištěných věřitelů z toho, že žádný věřitel není nucen k výkonu práv, která vůči dlužníku získal před zahájením insolvenčního řízení, včetně práva požadovat uspokojení ze zajištění ve formě zástavního práva (požadovat uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy). Zástavní věřitel se tedy může rozhodnout, že právo na uspokojení ze zajištění neuplatní (nepřihlásí) v insolvenčním řízení vůbec, bez zřetele k tomu, že mu zástavní právo náleží (trvá) podle předpisů, podle kterých bylo zřízeno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sen. zn. 29 NSČR 123/2015).

2/ Pravidlo, že ta část pohledávky zajištěného věřitele, která nebyla uspokojena z výtěžku zpeněžení zástavy, se uspokojí stejně jako ostatní (nezajištěné) pohledávky, není v insolvenčním zákoně (od 1. ledna 2014) obsaženo, leč právní praxe je ve shodě v tom, že toto pravidlo má obecnou platnost. Může však být (v insolvenčním zákoně je) ve shodě s § 8 insolvenčního zákona modifikováno zvláštní úpravou obsaženou v části druhé insolvenčního zákona u některého ze způsobů řešení úpadku. Část druhá insolvenčního zákona pak nestanoví „jinak“ jen při řešení úpadku konkursem. Při reorganizaci je pro postavení zástavního věřitele (včetně vymezení míry jeho uspokojení z nezajištěných částí dlužníkovy majetkové podstaty) určující obsah účinného reorganizačního plánu a při oddlužení „plněním splátkového kalendáře“ platí odchylka zakotvená v 398 odst. 3 ve spojení s § 409 odst. 3 insolvenčního zákona (zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění).

3/ Procesní pravidla obsažená v insolvenčním zákoně by měla věřitelům v zásadě umožnit uplatnění těch práv, jež nabyli vůči dlužníku před zahájením insolvenčního řízení, včetně práv přednosti daných zástavním právem.

4/ Smyslem těchto pravidel není (a nemají tak být vykládána) umožnit, aby zajištěný (zástavní) věřitel, jemuž podle hmotného práva (nebo i podle procesního práva) bylo zřízeno zajištění jedním právním jednáním pro celou zajištěnou pohledávku, uplatnil takové zajištění jen pro část pohledávky a zbývající část pohledávky aby přihlásil jako nezajištěnou (což je zejména v mezích způsobu řešení úpadku oddlužením zjevně vedeno snahou ukrojit si ze „společného koláče“ pro sebe co nejvíc na úkor ostatních nezajištěných věřitelů a eliminovat pravidlo vyjádřené v § 398 odst. 3 insolvenčního zákona). Kdyby tak zajištěný věřitel učinil již ve včasné přihlášce, šlo by o přihlášku vadnou, podléhající režimu ustanovení § 188 insolvenčního zákona.

Závěry obsažené v usnesení sen. zn. 29 NSČR 34/2016 Nejvyšší soud dále rozvedl (v témže duchu) v usneseních ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 150/2016 a sen. zn. 29 NSČR 191/2016.

V usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uveřejněném pod číslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dále uzavřel, že spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení je vždy sporem zahajovaným věřitelem, který pohledávku přihlásil (přihlášeným věřitelem). To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na základě kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na uspokojení ze zajištění nejsou řešeny (pokryty) exekučním titulem, a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob v incidenčních sporech u nevykonatelných pohledávek.

V rozsudku sen. zn. 29 ICdo 56/2014 pak Nejvyšší soud dovodil, že v případě, kdy zjistí soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky.

V takto ustaveném judikatorním rámci lze uvést, že věřitel, jenž přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku, jejíž zajištění bylo zřízeno jedním právním jednáním pro celou zajištěnou pohledávku (jistinu i akcesorické pohledávky s jistinou související, tzn. úroky, úroky z prodlení, náklady řízení apod.), nemůže v přihlášce pohledávky tuto pohledávku uplatnit částečně jako zajištěnou a částečně jako nezajištěnou, ale buď zcela jako zajištěnou či zcela jako nezajištěnou. Pokud tak věřitel neučiní, obsahuje přihláška pohledávky vady, jež musí být k výzvě insolvenčního správce odstraněny, jinak není přihláška pohledávky způsobilá přezkumu. „Projde-li“ přezkumným jednáním vadná přihláška pohledávky a je-li na základě výsledků přezkumného jednání veden incidenční spor o pohledávce uplatněné vadnou přihláškou, je žaloba, kterou byl takový spor zahájen, předčasná a jako taková musí být zamítnuta („pro předčasnost“).

V situaci, kdy napadené rozhodnutí neobstálo již v posouzení splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku ve sporu o pořadí přihlášené a insolvenčním správcem popřené pohledávky uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat, je pak předčasné řešit otázku, kterou dovolatel předkládá dovolacímu soudu k posouzení, a to zda je možné nezajištěnou pohledávku popřít co do pořadí s tím, že je zajištěná (na základě argumentu, že jako „nezajištěná má pohledávka výhodnější pořadí, než jako zajištěná“).

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tak neúplné, a tudíž i nesprávné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu (v části, v níž bylo napadeno odvoláním), zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř. v bodě II., III. a IV. výroku i toto rozhodnutí a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.)

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 8. 2018


Mgr. Milan Polášek
předseda senátu