Rozhodnutí NS

7 Tdo 1277/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/13/2019
Spisová značka:7 Tdo 1277/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1277.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Těžké ublížení na zdraví
Ublížení na zdraví
Výtržnictví
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 145 odst. 1 tr. zákoníku
§ 146 odst. 1 tr. zákoníku
§ 358 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 421/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1277/2019-721


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2019 o dovolání obviněného J. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 11 To 229/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 20/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 4. 2018, č. j. 4 T 20/2018-605, byl obviněný J. L. shledán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1.), zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.) a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (body 1. a 2.). Za tyto trestné činy a sbíhající se delikty byl odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb ve výši 90 Kč, tedy v celkové výměře 9 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému současně stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku pak bylo rozhodnuto o zrušení výroku o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti, a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.

Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný jednáním spočívajícím v tom, že

1. v době od 05:24 hod. do 05:35 hod. dne 13. 11. 2016, v Trutnově, pod schody před vstupem na diskotéku M., za přítomnosti nejméně pěti osob fyzicky napadl L. K., a to tak, že jej nejméně jednou ranou pěstí udeřil do obličeje a způsobil mu zhmoždění levé tváře a prasklinu přední stěny pravé čelistní dutiny, v souvislosti s čímž došlo k necitlivosti zubů na pravé straně a k bolesti v dutině ústní, ke zhmoždění pravého předloktí a zhmoždění zad, přičemž tato zranění si vyžádala ošetření v Oblastní nemocnici Trutnov a pracovní neschopnost v době od 13. 11. 2016 do 8. 1. 2017,

2. v blíže nezjištěné době od 16:00 hod. do 20:00 hod. dne 25. 11. 2016, v XY, okr. Trutnov, v prostoru před provozovnou H. B. U Ž., za současné přítomnosti nejméně dalších tří osob L. D., M. P. a R. H., fyzicky napadl poškozeného P. T., který v uvedenou dobu vyšel z baru, dal mu nejprve jednu ránu pěstí do obličeje, po které P. T. upadl na zem na záda, následně jej zvedl, odvedl na protější stranu komunikace do boční ulice, kde jej udeřil dalšími nejméně dvěma ranami pěstí do obličeje, po každé ráně upadl poškozený na zem a on jej propleskl, znovu postavil a opětovně udeřil, přičemž po poslední ráně zůstal při vědomí ležet na zemi, tím mu obviněný způsobil zranění, která měla za následek zvracení, poruchu motoriky a sebekontroly, kdy byl následně postaven kolemjdoucími, přičemž ušel několik kroků a poté upadl na záda na chodník, kde zůstal bezvládně ležet a tento pád byl v příčinné souvislosti s fyzickým napadením, popsaným jednáním údery pěstí do obličeje a následnými pády na zem, které byly zapříčiněny těmito údery a jimi způsobenými zraněními, způsobil P. T. tato zranění: jednotlivé podkožní krevní výrony v týlní a levé spánkové krajině, v okolí levého oka a za levým uchem; rána kůže nosu; svislá štěrbinovitá zlomenina lební klenby v pravé temenní krajině, úrazový rozestup lambdového švu vlevo; podélná zlomenina pyramidy levé spánkové kosti, s krvácením do sklípkového systému spánkové kosti a do prostoru středního ucha; krvácení pod tvrdou mozkovou plenu v levé čelně-temenní krajině a nad levou polokouli mozečku; krvácení pod pavučnici v pravé čelně-spánkově-temenní krajině; ložiskové zhmoždění mozkové tkáně v levé spánkové krajině; přítomnost vzduchu v dutině lební; otok tkáně levé mozkové polokoule a oděrky kůže kolenou; v důsledku tohoto poranění byl poškozený od 25. 11. 2016 do 14. 12. 2016 hospitalizován ve F. n. v XY a následně v O. n. v XY a vlivem poranění byl i nadále citelně omezen na běžném způsobu svého života, má špatnou motoriku těla, bolesti hlavy, výpadky paměti a zadrhává v řeči, a toto omezení trvá do současné doby, přičemž Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, byla za uhrazení nákladů za zdravotní péči P. T., způsobena škoda ve výši 86 132 Kč,

a uvedeného jednání popsaného v bodech 1. a 2. se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 6. 2008, č. j. 3 Tm 23/2007-1118, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2008, č. j. 12 Tmo 44/2008-1197, uznán vinným mimo jiné proviněním výtržnictví podle § 202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „trestní zákon“), spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona a odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro výkon tohoto trestního opatření byl zařazen do věznice se zvláštním oddělením pro mladistvé a trest vykonal dne 4. 10. 2010.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 7. 2018, č. j. 11 To 229/2018-648, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, opírajícím se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně byla učiněna v rozporu se základními zásadami, na kterých je vybudováno trestní řízení, neboť tato rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, nejasná, byla učiněna neúplná skutková zjištění, soudy se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a při hodnocení důkazů nebyla respektována zásada in dubio pro reo. Obviněný pak připomněl své odvolací námitky, podle nichž u skutku popsaného pod bodem 1. nebyla věrohodným způsobem prokázána jeho vina, jelikož byl napaden on, následně se pouze bránil v rámci nutné obrany. Výpověď poškozeného považoval za zcela účelovou ve snaze získat finanční prostředky. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval tím, zda pracovní neschopnost poškozeného odpovídala způsobenému zranění. Samotný úder obviněného navíc žádný ze svědků nepopsal. V případě skutku uvedeného pod bodem 2. měl být poškozený, když ho našla rodina H., při vědomí, následně udělat zhruba 3 kroky a spadnout na zem, soudní znalec pak nedokázal určit, který z pádů (zda po úderu či až tento) byl příčinou těžké újmy na zdraví. Soudy se také nezabývaly tím, co se dělo s poškozeným v době, kdy obviněný odešel a než ho našla rodina H., ani jak dlouhá tato doba byla, pouze dovodily, že druhý pád byl v příčinné souvislosti s prvním pádem po úderu. O této příčinné souvislosti lze však pochybovat, stejně tak jako o počtu pádů, kdy měl poškozený spadnout na zem vícekrát, avšak tato skutečnost z provedeného dokazování nevyplynula. Soudy tudíž na základě provedených důkazů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a řádně neobjasnily skutkový stav věci.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i přecházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově zrušil a obviněného zprostil obžaloby nebo aby následně věc přikázal pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit, k novému projednání Okresnímu soudu v Trutnově.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci dalšího odvolání. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se přitom nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze potom dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů a v jakém rozsahu provedly dokazování, se míjejí s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco zákonným dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení je porušení hmotného práva, tj. trestního zákoníku.

Obviněný byl odsouzen pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle
§ 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil dvěma výše popsanými skutky. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by ve výroku rozsudku popsané jednání nevykazovalo znaky uvedených trestných činů. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.


Obviněný založil dovolání primárně na námitkách proti hodnocení důkazů soudy prvního i druhého stupně a proti jejich skutkovým zjištěním. Jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b tr. ř.

Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Tehdy je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

V daném případě však taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu zjevně nenastala. Mezi obsahem provedených důkazů na straně jedné a skutkovými zjištěními soudů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění mají odpovídající obsahový podklad ve svědeckých výpovědích, znaleckém posudku a v listinných důkazech. Nalézací soud provedené důkazy náležitě zhodnotil a zabýval se obhajobou obviněného a svá zjištění vyjádřil ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Odvolací soud se pak v napadeném usnesení přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, které jsou identické s následně uplatněnou dovolací argumentací. V podrobnostech lze tudíž odkázat na body 17. a 18. krajského soudu, reagující na tatáž tvrzení jako nyní předložená.

Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině pro výše uvedené přečiny a zločin, tedy nepředstavují porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Je namístě doplnit, že teprve na podkladě primárně tvrzeného odlišného průběhu projednávaných dějů obviněný v části svého dovolání dovozoval pochybení v hmotně právní kvalifikaci, zejména v tom smyslu, že v prvním případě (bod 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) jednal v nutné obraně v reakci na napadení, v případě druhém (bod 2. téhož výroku) nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi jeho útokem a zraněním poškozeného P. T., do níž mohly zasáhnout s obviněným nesouvisející navazující události. Ke zmíněné argumentaci však není možné přihlížet (protože, jak již bylo shora konstatováno, obviněný zjednodušeně řečeno zejména nebyl napaden, ale sám zaútočil úderem pěsti na poškozeného L. K., a dále způsobil poškozenému P. T. zranění s následkem mimo jiné v podobě poruchy motoriky a sebekontroly, což vedlo bezprostředně nato k jeho pádu a dalšímu zranění), neboť postrádá jakoukoli relevanci zaobírat se správností právní kvalifikací jiných než soudy zjištěných skutků.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 24. 7. 2018, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 9. 10. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 11. 2019


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu

Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel