Rozhodnutí NS

20 Cdo 2965/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/25/2018
Spisová značka:20 Cdo 2965/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2965.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Rozhodčí doložka
Zastavení exekuce
Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 216/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 2965/2018-146
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné E. K., F.-M., zastoupené JUDr. Karlem Bockem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lidická č. 613, proti povinnému M. U., Ch., zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mendíků č. 1396/9, pro 444 810 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 23 EXE 1863/2014, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2018, č. j. 23 Co 379/2017-95, takto:


Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2018, č. j. 23 Co 379/2017-95, a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 7. září 2017, č. j. 23 EXE 1863/2014-62, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Benešově k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 7. 9. 2017, č. j. 23 EXE 1863/2014-62, zastavil exekuci vedenou Okresním soudem v Benešově pod sp. zn. 23 EXE 1863/2012 a soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 40651/14, a rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinnému na nákladech exekuce za právní zastoupení 12 947 Kč k rukám právního zástupce povinného, a že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Lukáši Jíchovi, Exekutorský úřad Přerov, náklady exekuce ve výši 116 293 Kč. Soud prvního stupně zjistil, že povinný jako výstavce vystavil dne 19. 8. 2013 směnku vlastní a zavázal se bez protestu uhradit oprávněné částku 444 810 Kč dne 21. 1. 2014 a že na směnce bylo sjednáno, že všechny spory vzniklé z této směnky, jejího avalu a právních vztahů s ní souvisejících rozhodne jediný rozhodce určený do funkce předsedou Rozhodčího soudu při IAL SE, se sídlem v Bratislavě, zapsaným jako předseda rozhodčího soudu ke dni zahájení řízení v Obchodním věstníku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodčí doložka neobsahuje transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce, neboť má-li být rozhodce určen předsedou rozhodčí společnosti „dle vlastního uvážení“, je jmenování rozhodce zcela na jeho libovůli, a to bez ohledu na jeho způsobilost či kvalifikaci. Vzhledem k tomu, že rozhodčí doložka neobsahuje jasný způsob určení rozhodce, nebyl ani výběr rozhodce, který rozhodl o vydání exekučního titulu transparentní, a je proto dán důvod pro zastavení exekuce.

K odvolání oprávněné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2018, č. j. 23 Co 379/2017-95, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 474 Kč k rukám právního zástupce povinného. Odvolací soud zjistil, že kromě rozhodčí doložky na směnce byla dne 22. 8. 2013 mezi oprávněnou, povinným a administrátorem Bankreat, a. s., sjednána rozhodčí smlouva (která je předtištěnou formulářovou smlouvou) pro řešení sporu ze smluv o půjčce mezi oprávněnou a povinným, dle které všechny spory ze závazkových vztahů mezi smluvními stranami rozhodčí smlouvy rozhodne jediný rozhodce určený do funkce Rozhodčím soudem při IAL SE, se sídlem v Bratislavě, IČO 44714181, a byla sjednána dohoda stran o postupu, kterým má rozhodce vést řízení, že byl stranami podepsán i „zápis z vysvětlení následků uzavření rozhodčí doložky“, kterým má být potvrzeno, že dlužníkovi byla s dostatečným předstihem před uzavřením rozhodčí smlouvy poskytnuta náležitá vysvětlení, na jejichž základě byl dlužník schopen posoudit, jaké důsledky pro něj mohou uzavřením rozhodčí smlouvy nastat. Odvolací soud dospěl k závěru, že závazek povinného vůči oprávněné byl zajištěn směnkou, ve které byla sjednána rovněž rozhodčí doložka, a na základě této rozhodčí doložky byl podán návrh na zahájení rozhodčího řízení. Tato rozhodčí doložka však nemůže vést k transparentnímu výběru rozhodce, neboť účastníci před uzavřením doložky neměli možnost zjistit, zda konkrétní osoba, která má zvolit rozhodce, bude v tomto výběru nestranná a nemohli si ověřit ani schopnosti konkrétního rozhodce, který měl být zvolen do své funkce. Odvolací soud dále dovodil, že Rozhodčí soud při IAL SE, u kterého byla podána rozhodčí žaloba a jehož rozhodce spor mezi oprávněnou a povinným rozhodoval, nemá pro území České republiky a rozhodčí řízení zde vedená povahu stálého rozhodčího soudu ve smyslu ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení, neboť jeho postavení na území České republiky nevyplývá z žádného komunitárního předpisu, ani z Newyorské úmluvy, a navzdory této skutečnosti Rozhodčí soud při IAL SE prostřednictvím organizační složky v Praze praxi stálého rozhodčího soudu vykonává; tento postup je však v rozporu se zákonem o rozhodčím řízení. Z těchto důvodů odvolací soud dovodil, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem Mgr. Janem Hrabcem ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. Rc 18/2014-05, nelze považovat za způsobilý exekuční titul.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že v rozhodčí doložce bylo sjednáno určení rozhodce tzv. dohodnutou osobou, kterou (jak již Nejvyšší soud dovodil ve svém rozhodnutí 26 Cdo 3662/2014) může být jak česká, tak i zahraniční fyzická či právnická osoba, neboť zákon tyto podmínky nevymezuje a ani neklade požadavek, aby dohodnutá osoba musela být v rozhodčí doložce výslovně jmenována. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu jsou na tzv. dohodnutou osobu a její výběr kladeny stejné požadavky jako na osobu a výběr rozhodce, jimiž jsou nezávislost a transparentnost, a tyto požadavky byly v projednávané věci naplněny, s přihlédnutím ke skutečnosti, že mezi oprávněnou a povinným nejde o spotřebitelský vztah, neboť byl určitým a transparentním způsobem stanoven výběr dohodnuté osoby a tato dohodnutá osoba představuje záruku transparentnosti rozhodčího řízení, neboť jde o předsedu (zapsaného v Obchodním věstníku) mezinárodního Rozhodčího soudu při IAL SE domicilovaného v zahraničí (v Bratislavě). Odvolací soud rovněž neuvedl žádné důvody a skutkové okolnosti, na jejichž základě vyslovil závěr o netransparentnosti dohodnuté osoby. Dovolatelka odvolacímu soudu konečně vytýká nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí a nedostatečnost odůvodnění jeho závěru, že v projednávané věci jde o cizozemský exekuční titul, aniž by zohlednil skutečnost, že rozhodčí nález byl vydán Mgr. Janem Hrabcem, místo konání rozhodčího řízení bylo v Praze a v řízení bylo postupováno podle práva České republiky. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně se zrušuje a návrh povinného na zastavení exekuce se zamítá.

Povinný ve svém vyjádření namítl, že dovolání oprávněné nesplňuje zákonné náležitosti dovolání, neboť neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti ve smyslu § 237 občanského soudního řádu. Dále namítá, že i kdyby byla rozhodčí doložka sjednána platně, exekuční titul by stejně nebyl způsobilým titulem, neboť jde o rozhodčí nález vydaný zahraničním soudem, avšak nebylo rozhodnuto o jeho uznání; je přitom bezpředmětné, že rozhodčí nález byl vydán v České republice, neboť rozhodný je právní režim daného rozhodčího soudu a jeho sídlo. Povinný navrhl, aby dovolací soud dovolání oprávněné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na otázce, zda je určení osoby rozhodce vždy netransparentní v případě, je-li rozhodce určen právnickou osobou (jejím předsedou), jež není stálým rozhodčím soudem ve smyslu ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněné je opodstatněné.

Z pohledu míry transparentnosti rozhodčího řízení, a to včetně výběru rozhodce, je třeba rozlišovat pojetí rozhodčího řízení zajišťovaného stálým rozhodčím soudem zřízeným podle § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, dále též jen „z. r. ř.“, a právnickou osobou, která takovým stálým soudem není (dovolací soud již dříve dovodil, že je-li rozhodce určen osobou, jež není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, nelze takové určení považovat za transparentní – srov. např. závěry přijaté v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud však dále upřesnil, že je rovněž třeba rozlišovat mezi rozhodčím řízením zajišťovaným stálým rozhodčím soudem zřízeným podle § 12 zákona č. 244/2002 Z. z., o rozhodcovskom konaní (dále jen „zákon č. 244/2002 Z. z.“), a právnickou osobou, která takovým stálým rozhodčím soudem není. U právnické osoby, která podle uvedeného ustanovení není stálým rozhodčím soudem, neexistuje zákonem daná garance pravidel rozhodčího řízení či výběru rozhodce; byť může vyvolat dojem institucionalizovaného rozhodčího soudu, z pohledu zákona o rozhodčím řízení má ve věci pravomoc rozhodnout nadále tzv. rozhodce ad hoc – tedy konkrétní osoba, jejíž způsob určení v rozhodčí smlouvě musí naplňovat kritéria transparentnosti. Naproti tomu u stálého rozhodčího soudu zřízeného podle ustanovení § 12 zákona č. 244/2002 Z. z., který stanovil konkrétní pravidla fungování takového soudu (např. povinnost vydat statut a jednací řád, povinnost zveřejnit tyto dokumenty a veškeré jejich změny v Obchodním věstníku, povinnost zveřejnit v Obchodním věstníku seznam rozhodců a jeho změny), v nichž lze spatřovat určité záruky transparentnosti rozhodčího řízení, a tedy spravedlivého procesu, jsou pravidla rozhodčího řízení a seznam rozhodců objektivně známy (zveřejněny v Obchodním věstníku a dostupné v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti Slovenské republiky), jejich změny jsou časově zařaditelné a rovněž podléhají povinnosti zveřejnění. Svým charakterem je takový soud srovnatelný se stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízení, dosahuje tedy vyšší totiž vyšší kvality (ve smyslu transparentnosti) než právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 676/2016, uveřejněné pod číslem 54/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodčím soudem, jehož jednání je dostatečně transparentní a je postaven na roveň stálému tuzemskému rozhodčímu soudu podle ustanovení § 13 z. r. ř. je i stálý rozhodčí soud, který by zřízen zákonem jiného státu, jestliže se Česká republika zavázala k uznávání a vykonávání rozhodčích nálezů vydaných řádně na území tohoto státu [srov. čl. 23 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášené pod č. 209/1993 Sb. (dále též jen „Smlouva o vzájemné pomoci“)].

V projednávané věci byla na směnce vystavené povinným dne 19. 8. 2015 sjednána rozhodčí doložka, podle které „všechny spory vzniklé z této směnky, jejího avalu a právních vztahů s ní souvisejících rozhodne jediný rozhodce určený do funkce dohodnutou osobou ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., a to předsedou Rozhodčího soudu při IAL SE, se sídlem v Bratislavě, IČO 4471481 (dále jen „rozhodčí soud“), zapsaným jako předseda rozhodčího soudu ke dni zahájení řízení v Obchodním věstníku. V řízení bude postupováno podle zákona č. 216/1994 Sb. a hmotného práva České republiky. Místem konání a doručovací adresou rozhodčího řízení je sídlo IAL SE, organizační složka Praha, IČO 29031117. Poplatek za rozhodčí řízení (odměna rozhodce) činí 3% z hodnoty předmětu sporu, nejméně však 4 000 Kč bez DPH.“. Dohodnutou osobou tak v projednávané věci byl předseda Rozhodčího soudu při IAL SE, se sídlem v Bratislavě. Ze shora uvedeného se podává, že je-li tzv. dohodnutou osobou (na jejíž výběr i předpoklady jsou stanoveny stejné požadavky jako na osobu rozhodce) předseda stálého rozhodčího soudu zřízeného podle § 12 zákona č. 244/2002 Z. z. a který poskytuje vysoké záruky transparentnosti, není tato okolnost sama o sobě důvodem pro odepření výkonu rozhodčího nálezu. V projednávané věci se však odvolací soud povahou Rozhodčího soudu při IAL SE, se sídlem v Bratislavě a z ní odvoditelné míry transparentnosti určení osoby rozhodce prostřednictvím jejího předsedy nezabýval, proto je jeho právní posouzení otázky transparentnosti prozatím neúplné a tudíž nesprávné.

Dospěje-li odvolací soud k závěru, že Rozhodčí soud při IAL SE, se sídlem v Bratislavě, je soudem, který je na místě pokládat na roveň stálému rozhodčímu soudu ve smyslu § 13 z. r. ř., musí se dále zabývat otázkou, zda jsou u něj, pro případ, že jeho prostřednictvím má dojít k ustanovení konkrétní osoby rozhodce, znaky transparentnosti takového konání, a to v mezích, které dovolací soud dovodil již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 676/2016, uveřejněné pod číslem 54/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tedy zejména zda jsou pravidla rozhodčího řízení a seznam rozhodců objektivně známy (zveřejněny v Obchodním věstníku a dostupné v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti Slovenské republiky), jejich změny jsou časově zařaditelné a rovněž podléhají povinnosti zveřejnění a následkem nedodržení těchto povinností je nemožnost vést rozhodčí řízení a vydávat rozhodčí nálezy (a tedy i nevykonatelnost rozhodčího nálezu z důvodu absence pravomoci jej vydat).

Uvádí-li odvolací soud, že tzv. dohodnutou osobou, která měla ustavit konkrétního rozhodce, byl předseda Rozhodčího soudu při IAL SE, je třeba v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 676/2016, konstatovat, že předseda tohoto soudu má rozhodce ustanovit právě proto, že je předsedou Rozhodčího soudu při IAL SE, tedy jinými slovy k ustanovení rozhodce má dojít přímo Rozhodčím soudem při IAL SE prostřednictvím předsedy tohoto soudu.

Protože právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu je neúplné a tudíž nesprávné, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil (srov. § 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu Benešově) k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 9. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu