Rozhodnutí NS

32 Cdo 2215/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/07/2018
Spisová značka:32 Cdo 2215/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.2215.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
32 Cdo 2215/2018-597

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobců a) V. S., narozeného XY, bytem XY a b) E. S., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Natašou Láníčkovou, advokátkou se sídlem v Hustopečích, Bratislavská 550/25, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Velké Bílovice, se sídlem ve Velkých Bílovicích, Podivínská 1236, identifikační číslo osoby 00134601, zastoupenému JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, o zaplacení částky 91 008 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 833/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2016, č. j. 17 Co 48/2016-507, takto:


I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 260 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejich zástupkyně.


Odůvodnění:


Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 11. 2. 2015, č. j. 5 C 833/93-427, uložil žalovanému zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 49 910 Kč (výrok I.), žalobu zamítl v části, v níž se žalobci domáhali zaplacení dalších 41 098 Kč (výrok II.), zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobcům ve výši 400 Kč (výrok III.) a rozhodl o povinnosti žalobců a žalovaného k náhradě nákladů řízení státu ve výši 7 946 Kč a 9 712 Kč (výroky IV. a V.).

Krajský soud v Brně k odvolání žalobců i žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II., III. a V. (první výrok), ve výroku IV. jej změnil tak, že žalobcům se nestanoví povinnost k náhradě nákladů řízení státu ve výši 7 946 Kč (druhý výrok), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok) a rozhodl o základu povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení státu vzniklých v souvislosti s ustanovením zástupce žalobcům (čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení otázky rozsahu náhrady škody a vychází ze znaleckého posudku, který se opírá o skutečnosti, které nebyly v řízení prokázány.

Žalobci navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1, 7 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dovolání není výslovně formulován údaj o tom, v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno, neboť dovolatel bez bližšího vymezení uvádí, že „zástupkyně žalobců (správně žalovaného) podává proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě a v souladu s poučením toto dovolání“. Z dalšího obsahu dovolání, v němž dovolatel nesouhlasí výlučně s tím, že „žalobcům byl přiznán nárok na náhradu škody“, však vyplývá, že dovoláním napadá část prvního výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného k zaplacení náhrady škody žalobcům ve výši 49 910 Kč.

Dovolání žalovaného není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť směřuje proti výroku napadeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a nejde o nárok ze spotřebitelské smlouvy ani z pracovněprávního vztahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné.

Ostatně dovolání by nebylo možno shledat přípustným ani v případě, pokud by jím dovolatel napadl celé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Žalovaný by nebyl subjektivně oprávněným účastníkem k podání dovolání proti další části prvního výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterou byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, neboť v jeho poměrech potvrzením částečného zamítnutí žaloby nenastala újma odstranitelná tím, že takový výrok dovolací soud zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 198/2001, jež je veřejnosti dostupné na http://www.nsoud.cz).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

      Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 7. 11. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu