Rozhodnutí NS

22 Cdo 2358/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/28/2018
Spisová značka:22 Cdo 2358/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.2358.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Cdo 2358/2018-531



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) J. M. a b) M. S., zastoupené JUDr. Petrem Dutkem, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 2, proti žalovanému J. M., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 105/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 2. 10. 2017, č. j. 69 Co 351/2017-483,

takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce a) a žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni b) na nákladech dovolacího řízení částku 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Dutka.

Stručné odůvodnění:

Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 9. 2016, č. j. 11 C 105/2008-463, ve výroku I. zamítl žalobu žalobce a) na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 105/2008 a ve výroku II. zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 105/2008. Ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalobce a) a žalovaného zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 6 534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce.

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 2. 10. 2017, č. j. 69 Co 351/2017-483, usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil (výrok I.) a ve výroku III. změnil usnesení soudu prvního stupně pouze tak, že žalobci a) a žalovanému uložil každému z nich povinnost zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 3 267 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. a IV.).

Proti výroku I., II. a III. usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce a) dovolání žalovaného podpořil a uvedl, že nedostatek nalézacích soudů spatřuje v tom, že nebyl vyhotoven revizní znalecký posudek.

Žalobkyně b) navrhla zamítnutí dovolání.

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

V posuzované věci žalovaný vymezil dva předpoklady přípustnosti dovolání. Především namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žádnou otázku však ve vztahu k tomuto předpokladu přípustnosti dovolání neformuluje a obecné vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím nalézacích soudů k založení přípustnosti dovolání zjevně nepostačuje. Dále žalovaný namítá, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka přípustnosti podání žaloby na obnovu řízení má být dovolacím soudem posouzena jinak

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu –
www.nsoud.cz)].

Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Tento předpoklad přípustnosti dovolání totiž míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Nejvyšší soud zdůraznil například již v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a dále v usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), že požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř.

Protože z obsahového hlediska nesplňuje dovolání žalovaného požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, není dovolání přípustné.

K výhradám dovolatele proti znaleckému dokazování, spočívajícím v námitkách, že v předchozím řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví byl zjištěn nesprávně skutkový stav věci, a dále že soud použil nesprávný důkaz, neboť vycházel z nekvalitně vyhotoveného znaleckého posudku Ing. Tomáše Pátka, pak dovolací soud nad rámec uvedeného doplňuje, že tyto výhrady nemohou být důvodem pro obnovu řízení.

Podle § 228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:

a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Jelikož měl dovolatel možnost namítat nesprávné provedení znaleckého posudku a případně navrhnout vypracování revizního znaleckého posudku již v původním řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, nejde o důkaz, který by bez své viny nemohl použít v původním řízení, ani o důkaz, který v původním řízení nemohl být proveden. Nejedná se tedy o důvod obnovy řízení a závěr odvolacího soudu o neexistenci důvodu pro obnovu řízení je správný.

Protože dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tudíž i v části týkající se náhrady nákladů řízení, a rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 21. 2. 2018, není dovolání proti rozhodnutí v části výroku o nákladech řízení podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, přípustné.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně b) domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 28. 8. 2018


Mgr. David Havlík
předseda senátu