Rozhodnutí NS

4 Pzo 6/2020

citace  citace s ECLI
Název judikátu:Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/15/2020
Spisová značka:4 Pzo 6/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.PZO.6.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
Dotčené předpisy:§ 88 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Pzo 6/2020-


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2020 návrh R. J., nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012) a příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2018, a podle § 314n odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:


Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), zákon nebyl porušen v části týkající se R. J.

Příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012), zákon nebyl porušen v části týkající se R. J.

Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), zákon nebyl porušen v části týkající se R. J.


Odůvodnění:

Dne 6. 5. 2020 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh R. J. (dále také jen „navrhovatel“) na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012) a příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5886/2012/V (V 216/2012). Informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla navrhovateli Městským soudem v Praze doručena dne 12. 2. 2020.

Navrhovatel nejprve zmínil, že nebyl a není účastníkem trestního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2018. Následně s odkazem na čl. 13 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod uvedl, že podle jeho názoru neexistoval v jeho případě k nařízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a prodloužení doby jejich trvání žádný důvod. V příkazu vydaném soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), se uvádí pouze obecně, že „odposlechem a záznamem telekomunikačních účastnických stanic budou zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, konkrétně, že budou získány informace vedoucí ke ztotožnění dalších osob podezřelých z napojení na předmětnou zločineckou strukturu, včetně objasnění její role v této struktuře, zadokumentování schůzek mezi podezřelými a dalšími osobami.“ Také odůvodnění příkazu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), shledával velmi strohým, když se v něm uvádí pouze tolik, že „je důvodný předpoklad, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu shora uvedených účastnických stanic bude dokumentována prověřovaná trestná činnost, zjištěny další osoby podezřelé, zadokumentovány schůzky.“ V návaznosti na uváděné pak platí obdobné taky co do prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Namítal, že došlo k nepřípustnému zásahu do jeho soukromí v podobě tzv. fishing expedition tak, jak ho vymezil Evropský soud pro lidská práva. V této souvislosti citoval rovněž z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06.

Navrhovatel dále namítal, že nebyla v předmětných příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zdůvodněna neodkladnost tohoto úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. Orgánům činným v trestním řízení, resp. policejnímu orgánu vytkl, že nepostupoval řádně podle § 88 odst. 3 tr. ř., jelikož z obsahu trestního spisu není jakkoli zřejmé, že by jím bylo skutečně průběžně vyhodnocováno, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

V neposlední řadě uvedl, že je mu známo, že byl odposlech realizován také ve vztahu k jím užívanému telefonnímu číslu XY, o čemž však nebyl Městským soudem v Praze doposud informován ve smyslu § 88 odst. 8 tr. ř. Předmětný odposlech a záznam telekomunikačního provozu byl nařízen příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5876/2012/V (V 193/2012). Tento odposlech byl následně prodloužen příkazem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 Nt 850/2012. V této souvislosti namítal, že prvně citovaným příkazem byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen od 3. 7. 2012 od 15:00 do 3. 11. 2012 do 16:00. Byla tedy o celou hodinu překročena jeho maximální možná délka trvání, která nesmí být delší než čtyři měsíce.

Poslední námitkou brojil proti místní příslušnosti Krajského soudu v Ostravě, resp. Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, které vykonávalo dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. V daném případě došlo k odnětí věci Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze podle § 25 tr. ř. ve spojení s § 12 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, a to z důvodu prověřování L. G. Jeho funkce na Vrchním statním zastupitelství v Praze však zanikla ke dni 31. 8. 2012. Podle názoru navrhovatele proto v době, kdy byl vydán příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 Nt 850/2012, neexistoval již důvod pro dozorování ve věci jmenovaným státním zastupitelstvím, tudíž nebyl Krajský soud v Ostravě místně příslušný k vydání předmětného prodlužujícího příkazu.

Vzhledem ke všemu v návrhu uvedenému uzavřel, že k vydání všech předmětných příkazů nedošlo v souladu se zákonem, a tudíž i provedení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu bylo nezákonné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud postupem podle § 314m tr. ř. vyslovil, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012) a příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), byl porušen zákon.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

V posuzovaném případě je třeba konstatovat, že navrhovatel R. J. je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou, byla mu poskytnuta informace ve smyslu § 88 odst. 8 tr. ř. a jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.

Z informace, která byla Městským soudem v Praze navrhovateli poskytnuta (sdělení z 28. 1. 2020), se však podává, že byl vyrozuměn o odposleších a záznamech telekomunikačního provozu, jež byly nařízeny příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012) a příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5886/2012/V (V 216/2012). O tom, že byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu jím užívané telefonní stanice nařízen i jinými příkazy, konkrétně jím uváděným příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5876/2012/V (V 193/2012) a příkazem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 Nt 850/2012, kterým byla prodloužena doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vyrozuměn nebyl.

Nejvyšší soud konstatuje, že k tomu, aby mohl přezkoumat zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve smyslu § 314l tr. ř. a násl., je nezbytné, aby byla odposlouchávané osobě poskytnuta informace podle § 88 odst. 8 tr. ř. Jelikož v daném případě nebyl navrhovatel vyrozuměn o vydání příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5876/2012/V (V 193/2012) a příkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 Nt 850/2012, kterým byla prodloužena doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, není splněna podmínka pro přezkum jejich zákonnosti Nejvyšším soudem, nýbrž je třeba, aby byla navrhovateli nejprve sdělena informace ve smyslu § 88 odst. 2 tr. ř. Nutno podotknout, že navrhovatel ani nenavrhoval, aby Nejvyšší soud podle § 314m odst. 1 tr. ř. vyslovil, že byl těmito dvěma příkazy porušen zákon.
S ohledem na uvedené proto Nejvyšší soud provedl přezkum pouze příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012) a příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5886/2012/V (V 216/2012) a uvádí k tomu následující.

Z obsahu spisového materiálu je zjevné, že prvně uváděný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný Okresním soudem v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), byl vydán na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. V1-6/2012-6 VZN 401/2012.

Trestní řízení bylo zahájeno dne 6. 1. 2012, kdy byl Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, službou kriminální policie a vyšetřování, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit L. G., nar. XY, bytem XY, jako XY Vrchního státního zastupitelství v Praze, tedy jako úřední osoba podle § 127 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, společně s dalšími v té době neustanovenými úředními osobami, a dále trestných činů sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měli dopustit R. J., nar. XY, bytem XY, T. H., nar. XY, bytem XY a další v té době neustanovené osoby, přičemž výše uvedené osoby se společným jednáním měly dopustit zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku tím, že v přesně nezjištěnou dobu, nejméně od roku 2008 do současnosti, L. G. jako úřední osoba sám či společně s jinými úředními osobami zneužíval přesně nezjištěným způsobem své pravomoci plynoucí z jeho postavení XY Vrchního státního zastupitelství v Praze či nesplnil povinnosti, které z jeho postavení vyplývají proto, aby nemohla být řádně policejními orgány objasněna hospodářská trestná činnost související především se státními zakázkami či privatizací Letiště Ruzyně páchána R. J., T. H. a dalšími doposud neustanovenými osobami v České republice, kdy zejména v souvislosti se zadáváním státních veřejných zakázek sjednávali pro firmy přednost nebo výhodnější podmínky, kdy za sjednání těchto státních zakázek požadovali a požadují vysoké finanční částky v řádech desítek milionů korun, o které jsou následně firmami tyto státní zakázky navýšeny, přičemž takto jednali jako organizovaná zločinecká skupina, která má rozděleny své role a působí dlouhodobě v oblasti páchání hospodářské trestné činnosti v úmyslu opatřit si co nejvyšší finanční prospěch, kdy následně legalizuje výnosy z této trestné činnosti pravděpodobně přes účty v jiných státech, zejména ve Švýcarské konfederaci.

V návrhu státního zástupce byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování podrobně rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám včetně navrhovatele R. J. S ohledem na všechny tyto skutečnosti v něm uvedené bylo konstatováno, že bylo možno důvodně předpokládat, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu budou získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Tento úkon byl označen za úkon neodkladný. Bez jeho realizace totiž nebylo možno skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost podezřelých, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími neustanovenými osobami. Tyto skutečnosti měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesly by odkladu do doby, než by bylo případně zahájeno trestní stíhání, neboť hrozilo nebezpečí zničení důkazu, případně jeho zmaření. Současně bylo státním zástupcem konstatováno, že účelu sledovaného postupem podle § 88 tr. ř. nebylo možno dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky. Podle názoru státního zástupce byly přitom tímto postupem respektovány základní principy omezující zásahy do soukromí, zejména z hlediska zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které bylo možno vyvážit závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo.

Přestože je odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), stručnější, je z něj patrné, že soudce přezkoumal návrh státního zástupce, jakož i přiložený spisový materiál, když v odůvodnění shrnul relevantní poznatky z předmětného návrhu, a to právě i ve vztahu k navrhovateli R. J. Na základě toho tedy dospěl k závěru, že je návrh důvodný. V předmětném příkaze nechybělo konstatování, že bylo vedeno trestní řízení pro trestné činy uvedené v § 88 odst. 1 tr. ř., konkrétně pro trestné činy podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Obdobně jako v návrhu státního zástupce byl zdůvodněn účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nebylo daného účelu možno dosáhnout jinak. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu byl rovněž označen za úkon neodkladný ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. Doba, na kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen, byla odůvodněna tak, že s ohledem na charakter prověřované trestné činnosti, její rozsah a počet osob na ní zainteresovaných by dobou kratšího trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo dosaženo sledovaného účelu. Ze všech v příkaze uvedených důvodů bylo soudcem Okresního soudu v Ostravě shledáno naplnění všech zákonných podmínek, na základě čehož povolil odposlech a záznam telekomunikačního provozu v příkaze specifikovaných účastnických čísel a jejich uživatelů, a to na dobu od 2. 2. 2012 (14:30) do 1. 6. 2012 (24:00).

Podle tehdy platného ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.

Ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. stanoví, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce v obligatorní písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho vydání přitom musí obsahovat:
- uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla),
- osobu uživatele, pokud je její totožnost známa,
- dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce,
- úmyslný trestný čin ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. (včetně případného odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, je-li vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje),
- konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují,
- účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
- ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. [srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1196, 1207; Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 802-804].

Pro úplnost lze uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.

K naplnění náležitostí a dostatečnosti odůvodnění příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), Nejvyšší soud konstatuje následující. V daném příkazu jsou uvedeny uživatelské adresy (telefonní čísla), osoby jejich uživatelů i doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (která není delší než čtyři měsíce). Trestné činy, pro něž bylo zahájeno trestní řízení [s výjimkou trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku], jsou trestnými činy ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř., přičemž ve vztahu k navrhovateli je současně zřejmé, ze spáchání jaké trestné činnosti byl osobou podezřelou, což je uvedeno i v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 6. 1. 2012. Ačkoliv je předmětný příkaz oproti návrhu státního zástupce stručněji zdůvodněný, především co se týče popisu zjištěných skutkových okolností, z odůvodnění je patrno, že soudce Okresního soudu v Ostravě návrh státního zástupce i přiložený spisový materiál přezkoumal, na základě čehož dospěl následně k závěru o důvodnosti tohoto návrhu. Podstatné je, že konkrétní skutkové okolnosti jsou uvedeny právě ve zmiňovaném návrhu státního zástupce, jakož i v podnětu policejního orgánu ze dne 26. 1. 2012, č. j. V2-24/2012-UOOZ/V4 (test účinnosti trojí kontroly).

Taktéž ostatní elementární skutečnosti, které podle § 88 odst. 2 tr. ř. mají v odůvodnění příkazu k odposlechu být obsaženy, v něm uvedeny jsou (viz výše).

K poslednímu zmiňovanému požadavku kladenému na odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vztahujícímu se k fázi před zahájením trestního stíhání, kterým je odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu, a jehož nedostatečné zdůvodnění navrhovatel namítal, Nejvyšší soud uvádí následující.

O odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. jeho nařízení se rozhoduje (stejně jako např. u domovní prohlídky) formou příkazu, což je rozhodnutí sui generis. Tato forma rozhodnutí se uplatňuje zpravidla tam, kde jde o zásahy do základních práv a svobod, přičemž je tak nutno učinit bez zbytečného prodlení, neboť jinak by byl ohrožen účel trestního řízení (srov. Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a kol. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 435-436). K požadavkům kladeným na odůvodnění tohoto typu rozhodnutí existuje bohatá judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu.

Z judikatury Ústavního soudu lze poukázat na usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05, z nějž se podává, že zdůvodnění úsudku o neodkladnosti úkonu je potřebné, protože zaručuje transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost procesními stranami. Nároky na preciznost a detailnost slovního zdůvodnění neodkladnosti však podle jeho názoru nemohou být přílišné, neboť posouzení neodkladnosti je mimořádně silně ovlivněno různými situačními okolnostmi případu a informace o důvodech neodkladnosti není a často ani nemůže být vyčerpávajícím způsobem obsažena jen v důkazním materiálu, nýbrž vyplývá i z různých neformálních zdrojů informací, jako jsou policejní evidence, výsledky operativně pátrací činnosti z bezprostředního pozorování situace na místě činu, z pozorování chování obviněného v průběhu vyšetřování apod. Nadměrné formalizování této počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení. Absence podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny. V usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, Ústavní soud konstatoval, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu.

Rovněž v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, kterým Ústavní soud přezkoumal usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013 (publikované pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), které se zabývalo (mimo jiné) i náležitostmi odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, byl vysloven názor, že třebaže odůvodnění návrhu státního zástupce a rozhodnutí soudce ani protokol o domovní prohlídce formálně neobsahovaly pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky, tato neodkladnost či neopakovatelnost byla ze spisového materiálu, z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení zřejmá. Nadto lze poznamenat, že plénum Ústavního soudu shledalo dostatečným odůvodněním neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky konstatování, že „v daném případě hrozí reálné nebezpečí z prodlení a z manipulace s důkazními prostředky důležitými pro trestní řízení“ (bez výslovného uvedení, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon), které bylo obsaženo pouze v žádosti policejního orgánu na vydání návrhu příkazu k domovní prohlídce.

Nejvyšší soud při přezkoumávání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), zjistil, že v něm byl úkon výslovně za neodkladný označen (ostatně tak bylo učiněno již v návrhu státního zástupce). Z předmětného příkazu se současně podává, že se jedná o úkon neodkladný, jehož provedení nelze z hlediska účelu trestního řízení odložit na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, a to vzhledem k nebezpečí zmaření, zcizení nebo ztráty důkazu.

Tímto byla neodkladnost úkonu ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř., resp. § 160 odst. 4 tr. ř. dostačujícím způsobem zdůvodněna. Nejvyšší soud proto námitce navrhovatele nemohl přisvědčit.

Nejvyšší soud konstatuje, že ani argumentace navrhovatele o nepřípustném zásahu do jeho soukromí v podobě tzv. fishing expedition není přiléhavá, jelikož příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán v řádně zahájeném trestním řízení pro zákonem kvalifikovanou trestnou činnost, přičemž byl rovněž dostatečně odůvodněn závěr a existovalo důvodné podezření, že se předmětné trestné činnosti dopouštěl. Na tomto místě lze uvést, že je také zcela irelevantní, zda navrhovatel je (byl) či není (nebyl) účastníkem trestního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2018.

V této souvislosti nelze nezmínit, že přezkumná činnost Nejvyššího soudu, z pochopitelných důvodů, nemůže zahrnovat hodnocení skutečností, které vyšly ve známost až následně během dalšího prověřování v rámci trestního řízení. Tedy ani ze skutečnosti, že provedenými odposlechy nebylo zjištěno nic, co by odposlouchávanou osobu z případné trestné činnosti usvědčovalo. Trestní řád v ustanovení § 88 odst. 7 totiž předpokládá i situaci, že uskutečněným odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu nebudou zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení, což ale zároveň automaticky neznamená, že v takovém případě vydaný příkaz k odposlechu byl nezákonný. Je třeba si uvědomit, že na počátku každého přípravného řízení je prokázaných skutečností minimum a k jejich prověření obvyklé vyšetřovací metody (př. výslechy osob) vždy nepostačují. Výhradně a pouze jejich použití by dokonce mohlo vést k prozrazení, že předmětná věc se ocitla v zájmu orgánů činných v trestním řízení, a bez včasného zaznamenání případné usvědčující telefonické komunikace podezřelých osob by mohlo dojít k nenávratnému zmaření účelu trestního řízení. To platí i ohledně věci, v níž se podezřelou osobou stal navrhovatel.

Bylo-li navrhovatelem dále namítáno, že policejní orgán nepostupoval v souladu s § 88 odst. 3 tr. ř., neboť není ze spisu evidentní, že by průběžně vyhodnocoval, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, uvádí k tomu Nejvyšší soud následující.

Podle § 88 odst. 3 tr. ř. v tehdy platném znění je policejní orgán povinen průběžně vyhodnocovat, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, a to i před skončením doby uvedené v odstavci 2 § 88 tr. ř. Tuto skutečnost musí bezodkladně písemně oznámit předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu zástupci a soudci.

Lze mít za to, že tuto povinnost policejní orgán v dané věci splnil. Nutno poznamenat, že trestní řád neupravuje povinnost policejního orgánu činit písemné záznamy v souvislosti s průběžným vyhodnocováním dosavadních výsledků nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. V dané trestní věci je přitom zjevné, že policejní orgán průběžně vyhodnocoval výsledky nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neboť v opačném případě by jistě nedal podnět státnímu zástupci k podání návrhu na prodloužení doby trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, případně pak již další podnět na prodloužení doby trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nepodával.

Nejvyšší soud proto s ohledem na vše shora uvedené stran příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), uzavírá, že byl ve vztahu k navrhovateli R. J. vydán v mezích zákona.

Následně byla přezkoumána ve vztahu k navrhovateli zákonnost příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012).

Předně je třeba zmínit, že podle § 88 odst. 4 tr. ř., v tehdy platném znění, na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu … prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců. Byť to není v tomto ustanovení zákona výslovně uvedeno, je logické, že takový příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu musí obsahovat též údaje a skutečnosti, které vyplývají z ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., v tehdy platném znění. Stěžejním kritériem možného prodloužení odposlechu ale bezpochyby je vyhodnocení poznatků z dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Čili jinými slovy řečeno, pokud v rámci dosavadního průběhu uskutečněného odposlechu nebylo nic zásadního pro potřeby vedeného trestního řízení zjištěno a ani zde nejsou na základě jiných poznatků dány opodstatněné předpoklady, že v dalším průběhu takového odposlechu budou tyto skutečnosti získány, pak nelze případné další prodloužení doby trvání odposlechu pokládat za důvodné, a tudíž ani souladné se zákonem.

Z přiloženého spisového materiálu bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že trestní řízení bylo v dané věci mezitím rozšířeno o další skutek, resp. dne 7. 3. 2012 byl sepsán Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, záznam o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení, a to pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin sabotáže podle § 314 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, k jehož spáchání mělo docházet tím, že nejméně od roku 2011 do současné doby (do doby sepsání tohoto záznamu o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení), v Praze i jinde, L. G. v postavení XY vrchního státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, M. M. jako osoba nepůsobící uvnitř chráněné instituce, avšak jednající proti chráněným zájmům, a další osoby, ve společném úmyslu poškodit ústavní zřízení, všichni jednající jako členové organizované skupiny, se cíleně snaží o ovládnutí významných pozic ve státě, a to zejména na Ministerstvu spravedlnosti ČR, Ministerstvu vnitra ČR, v soustavě státního zastupitelství, na vedoucích pozicích v Policii ČR, Generální inspekci bezpečnostních sborů a případně i v dalších institucích, přičemž tuto činnost vykonávají se záměrem způsobit v činnosti orgánů moci výkonné, zejména orgánů činných v trestním řízení, poruchu, jejímž důsledkem by bylo nefungování základních principů demokratického státu, konkrétně to, aby jim podřízené a zavázané osoby, jež v důsledku jejich činnosti získají vedoucí postavení v chráněných institucích, neplnili své povinnosti v souladu s právními předpisy a řádně, čímž umožní pachatelům závažné finanční kriminality, aby nebyli trestně postiženi, čímž bude zmařeno plnění důležitého úkolu orgánu veřejné moci a bezpečnostního sboru spočívajícího v tom, aby tyto orgány náležitě zjišťovaly trestné činy a aby pachatelé trestných činů byli podle zákona spravedlivě potrestáni.

V návrhu státního zástupce byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování podrobně rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám, mj. právě i ve vztahu k navrhovateli R. J. Stejně jako u předchozího návrhu bylo i v tomto uvedeno, že bylo možno důvodně předpokládat, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu budou získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Tento úkon byl označen za úkon neodkladný. Bez jeho realizace totiž nebylo možno skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost podezřelých, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími neustanovenými osobami. Tyto skutečnosti měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesly by odkladu do doby, než by bylo případně zahájeno trestní stíhání, neboť hrozilo nebezpečí zničení důkazu, případně jeho zmaření. Současně bylo státním zástupcem konstatováno, že účelu sledovaného postupem podle § 88 tr. ř. nebylo možno dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky. Podle názoru státního zástupce byly přitom tímto postupem respektovány základní principy omezující zásahy do soukromí, zejména z hlediska zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které bylo možno vyvážit závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo.

Soudkyně Krajského soudu v Ostravě v odůvodnění rozhodnutí konstatovala, že je vedeno trestní řízení pro trestné činy uvedené v § 88 odst. 1 tr. ř. Byl odůvodněn účel odposlechu i doba jeho trvání, jakož i skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu zdůvodňují. Je opět třeba zmínit, že i v tomto případě je příkaz velmi stručný, nicméně všechny zákonem požadované náležitosti, jak o nich bylo pojednáno již výše ve vztahu k prvotnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě, v něm nechyběly. Podrobnější popis skutkových okolností, jakož i výsledky dosavadního prověřování jsou obsaženy v návrhu státního zástupce ze dne 28. 5. 2012, sp. zn. V1-96/2012-6 VZN 401/2012. Ve smyslu shora uvedených obecných východisek byly v návrhu státního zástupce rozvedeny ve vztahu k navrhovateli další, na základě prvotního nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jím užívaného telefonního čísla, zjištěné skutečnosti (př. stran kontraktu na dostavbu jaderné elektrárny Temelín).

Je zjevné, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě z těchto vycházela, když v odůvodnění konstatovala přezkoumání velmi podrobně zdůvodněného návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě, byť jak uvedeno, odůvodnění jejího příkazu je poměrně strohé. Bylo však konstatováno, že v průběhu provedeného šetření bylo úkony podle § 88 odst. 1 tr. ř. zadokumentováno, že (v odůvodnění jmenované) osoby včetně navrhovatele R. J. jsou ve spojení a i přes jejich konspirativní jednání a chování byl i nadále dán důvodný předpoklad, že tímto postupem budou zjištěny skutečnosti významné pro vedené trestní řízení. Vzhledem k povaze prověřované trestné činnosti a s ohledem na velmi opatrné chování podezřelých osob nebylo možno účelu sledovaného odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu dosáhnout jinak. I dobu čtyř měsíců, o kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu prodloužen, považovala soudkyně za nutnou s ohledem na vysokou závažnost prověřované věci, počet zainteresovaných osob, rozsáhlost a komplikovanost vztahů mezi nimi i na skutečnost, že ze znalosti participujících osob z právního prostředí, činnosti státního zastupitelství i policie, vyplývala jejich zvýšená opatrnost, takže získání uvolněných významných informací trvá logicky delší dobu.

Nahlíženo na přezkoumávanou problematiku ve světle výše uvedených obecných východisek je tedy možno uvést, že vydání citovaného příkazu Krajským soudem v Ostravě, jímž byla prodloužena doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu k telefonnímu číslu užívanému navrhovatelem R. J. na dobu od 2. 6. 2012 do 30. 9. 2012, bylo akceptovatelné ve smyslu trestního řádu. Jediným nedostatkem předmětného příkazu je absence výslovného prohlášení nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu za úkon neodkladný.

V této souvislosti Nejvyšší soud k výše uvedeným judikatorním východiskům stran této problematiky doplňuje, že i v případě příkazu, v němž chybí označení úkonu za úkon neodkladný, a tedy i odpovídající odůvodnění, nejedná se o takové pochybení, jehož důsledkem by bylo porušení zákona, případně pak nepoužitelnost výsledků jako důkazů z takto nařízeného odposlechu, jestliže ze spisového materiálu a z okolností případu je v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový postup. V každém jednotlivém případě je tedy nutno náležitě zvažovat povahu takového pochybení, a to zejména z materiálního hlediska, tedy zda i přes absenci náležitého odůvodnění byly podmínky neodkladnosti dány s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Jde pak totiž ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu. Takový právní názor je projeven v judikatuře Ústavního soudu (ale i Nejvyššího soudu) deklarované doktríny materiálního právního státu (k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, publikované pod č. 9 ve sv. 52 Sb. nál. a usn.).

Z okolností daného případu je přitom patrné, že podmínky neodkladnosti ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. byly splněny. Z uvedeného odůvodnění tzv. subsidiarity použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v předchozích odstavcích lze současně vyvodit, že se jednalo o neodkladný úkon, neboť nebylo možno jiným než skrytým, utajeným způsobem trestnou činnost dokumentovat, čímž hrozilo nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazu, a proto tento úkon nesnesl z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než by bylo zahájeno trestní stíhání, což bylo konstatováno již v návrhu státního zástupce.

Absenci explicitního prohlášení úkonu za neodkladný ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., resp. § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. tedy sice lze označit za jistý formální nedostatek odůvodnění posuzovaného příkazu, nicméně ve smyslu shora uvedeného nutno konstatovat, že určující je, že podmínky neodkladnosti byly dány. Tím spíše, jestliže byla neodkladnost úkonu zdůvodněna v předmětném návrhu státního zástupce.

Jako poslední přezkoumal Nejvyšší soud ve vztahu k navrhovateli R. J. zákonnost příkazu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5886/2012/V (V 216/2012).

Je třeba konstatovat, že nařízením odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tímto příkazem bylo reagováno na poznatek, že R. J. používá jiné (další) telefonní číslo. Jinak zůstaly důvody pro využití institutu podle § 88 odst. 1 tr. ř. stejné, tento postup byl veden stejným záměrem jako v případě prvního příkazu Okresního soudu v Ostravě dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), resp. i příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Krajského soudu v Ostravě dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012). Ostatně odůvodnění návrhu státního zástupce i předmětného příkazu je téměř totožné jako v případě předchozích návrhů, resp. příkazů. Proto lze jen pro úplnost konstatovat, že stejně jako v případě prvního citovaného příkazu, i v tomto příkaze nechyběly všechny náležitosti z hlediska § 88 odst. 2 tr. ř., jak o nich bylo pojednáno ve vztahu k prvnímu přezkoumávanému příkazu, a lze proto pro stručnost odkázat na to, co bylo uvedeno již výše. Skutkové okolnosti byly navíc oproti prvnímu příkazu podrobně v odůvodnění rozvedeny, byť byly téměř doslovně převzaty z návrhu státního zástupce ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. V1-126/2012-6 VZN 401/2012.

Nejvyšší soud tedy uzavírá, že i příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), byl vydán v mezích zákona.

Nejvyšší soud proto vzhledem ke všemu shora uvedenému rozhodl podle § 314n odst. 1 tr. ř., že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012), příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012) a příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), zákon nebyl porušen v části týkající se R. J.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 314n odst. 2 tr. ř.).

V Brně dne 15. 7. 2020


JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu