Rozhodnutí NS

30 Cdo 5755/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/26/2019
Spisová značka:30 Cdo 5755/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.5755.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odpovědnost státu za škodu
Promlčení
Dotčené předpisy:§ 32 odst. 1 a 2 předpisu č. 82/1998Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 5755/2017-265


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce R. N., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hellichova 458/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 626 608 467 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 63/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č. j. 25 Co 30/2017-726, takto:

Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou domáhal náhrady škody v podobě ušlého zisku za léta 2007, 2008 a 2009 v celkové výši 143 007 257 Kč a náhrady škody za snížení hodnoty a prodejnosti jeho podniku vyčíslenou částkou 483 601 210 Kč, jež mu měly vzniknout v souvislosti s trestním stíháním, které proti němu bylo vedeno pro trestný čin porušování autorského práva podle § 152 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v příslušném znění, a skončilo zastavením trestního stíhání usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 2 Zt 1287/2000.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 10. 2016, č. j. 17 C 63/2011-690, zamítl žalobu o zaplacení částky 626 608 467 Kč (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázka určení počátku běhu objektivní promlčecí lhůty v případě nezákonného rozhodnutí podle § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že promlčecí doba (subjektivní i objektivní) nemůže začít běžet dříve, než vznikne škoda, potažmo právo na její náhradu. Totiž pokud právo neexistuje, nemá se co promlčovat – nebo naopak, aby se právo mohlo promlčovat, musí existovat (usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4835/2014, uveřejněné pod číslem 99/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 633/2017).

Ani při řešení otázky počátku běhu subjektivní promlčecí doby se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když shledal, že tento je třeba počítat teprve od okamžiku, kdy se žalobce o vzniku škody skutečně dozvěděl, a vázanost jejího počátku na doručení rozhodnutí o zastavení trestního řízení ve smyslu § 32 odst. 1 věty druhé OdpŠk se v daném případě neuplatní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1029/2008, uveřejněný pod číslem 20/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Kdy se konkrétně žalobce o vzniku škody dozvěděl, odvolací soud neuzavřel, a proto na této otázce jeho rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. nestojí. Dovolací námitky v daném směru proto nemohou přípustnost dovolání založit.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. 7. 2019


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu