Rozhodnutí NS

26 Cdo 1062/2015

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/10/2016
Spisová značka:26 Cdo 1062/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1062.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 1062/2015
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce JUDr. E. M., P., proti žalovaným 1/ městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vodičkova 681/18, a 2/ M. K., místem podnikání v Praze 9 – Hloubětíně, Poděbradská 433/65, IČO: 16896254, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 23/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 12 Co 432/2013-26, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. prosince 2013, č. j. 12 Co 432/2013-26, potvrdil usnesení ze dne 1. srpna 2013, č. j. 17 C 23/2013-16, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) nevyhověl jeho žádosti a nepřiznal mu osvobození od soudních poplatků.

Dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť hlediska rozhodná pro posouzení otázky, zda jeho poměry odůvodňují přiznání (byť částečné) osvobození od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud vymezil v intencích ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /proti citovanému usnesení byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 15. července 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13/), a nelze mu úspěšně vytýkat, že považoval za nevěrohodné údaje, které dovolatel poskytl soudu prvního stupně k odůvodnění své žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků, jelikož jeho úvaha není – vzhledem ke skutečnostem plynoucím z obsahu spisu – zjevně nepřiměřená.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 10. února 2016

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu