Rozhodnutí NS

11 Tdo 1489/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/11/2018
Spisová značka:11 Tdo 1489/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1489.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 256i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 283 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
05/02/2019
III.ÚS 473/19
JUDr. Radovan Suchánek
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 1489/2018-30


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2018 o dovolání obviněného L. E., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 15 To 22/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 9/2014, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. E. odmítá.



Odůvodnění:

I.
Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 57 T 9/2014, byl obviněný L. E. pod bodem I) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:


      počátkem srpna 2012 zprostředkoval dodávku 50 gramů kokainu, který dne 4. 8. 2012 na jeho pokyn převzali od blíže neustanoveného muže v XY obvinění D. T. (T.) a N.V.(P.), kteří následně téhož dne v obci T., okres J., prodali z uvedeného množství 10 gramů kokainu za částku 15.000 Kč odsouzenému D. H., zbylých 40 gramů poté v XY předali obviněnému E.,
      když kokain je uveden v příloze č. 1 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka, přičemž obviněný jednal s vědomím, že se jedná o omamnou látku a že nakládání s ní je nezákonné.

    2. Za to byl obviněný L. E. podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 ve spojení s § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.

    3. Současně byl obviněný týmž rozsudkem podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 1 KZV 84/2013, pro skutek, jehož se měl dopustit tím, že:

        1) od srpna 2012 do března 2013 v XY, XY ulici, a v XY, XY a XY ulici, v devíti případech prodal obviněným D. T. a N. P. celkem 9.400 ks tablet extáze v množství od 500 ks do 2000 ks v ceně 50 – 55 Kč za jednu tabletu,

        2) od prosince 2012 do března 2013 v XY, XY ulici a v XY, XY ulici postupně prodal obviněnému D. T. celkem 50 gramů kokainu v množství od 5 do 20 gramů v ceně 1.400 Kč za 1 gram kokainu,

        3) od června do července 2012 v XY, XY, v restauraci „U H.“ nabídl odsouzenému D. H. pravidelné dodávky kokainu v ceně 1.500 Kč za 1 gram při minimálním jednorázovém odběru 10 gramů kokainu a pravidelné dodávky tablet extáze v ceně 80 Kč za 1 tabletu při minimálním jednorázovém odběru 10 tablet,


      čímž měl spáchat zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán.

      4. Z podnětu odvolání podaného obviněným byl napadený rozsudek ve vztahu k jeho osobě zrušen v odsuzujícím výroku o vině a ve výroku o trestu s tím, že obviněný byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 15 To 22/2018, uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že

          počátkem srpna 2012 zprostředkoval dodávku blíže nezjištěného množství kokainu, který dne 4. 8. 2012 na jeho pokyn převzali od blíže nezjištěného muže v XY obvinění D. T. (dříve T.), nar. 13. 2. 1990, a N. V. (dříve P.), nar. XY, kteří následně téhož dne v obci XY, okres Jičín, prodali z tohoto množství 10 gramů kokainu za částku 15.000 Kč odsouzenému D. H., nar. XY,
          když kokain je uveden v příloze č. 1 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná, přičemž jednal s vědomím, že se jedná o omamnou látku a že nakládání s ní je nezákonné.
      5. Za to byl obviněný L. E. citovaným rozsudkem odvolacího soudu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 ve spojení s § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.

      II.
      Dovolání a vyjádření k němu

      6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. E. prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť skutková zjištění nemají žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy a nevyplývají z těchto důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Ačkoli soudy nižších stupňů dle dovolatele konstatují, že výslechy obviněných N. V. a D. T., jež byly učiněny v přípravném řízení, jsou vůči jeho osobě v rámci spravedlivého procesu nepoužitelné, zůstává tato konstatace pouze v rovině formálnosti, neboť soudy si těmito nepoužitelnými důkazy zjevně vypomáhají při odůvodňování jeho viny. Obviněný dále cituje konkrétní pasáže z odůvodnění rozsudků soudu prvního stupně, jakož i soudu odvolacího ve vztahu k výpovědi obviněného V. stran způsobu, jímž měl být obstarán kokain následně prodaný D. H., když tuto výpověď, podle které měl být předmětný kokain obstarán prostřednictvím osoby dovolatele, shledává odvolací soud průkaznou. Obviněný však v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že spoluobvinění N. V. ani D. T. se ve svých výpovědích učiněných u hlavního líčení o jeho osobě v souvislosti s tímto skutkem vůbec nevyjadřovali, tzn. že jimi nemůže být ani usvědčován. Za daného stavu tak není napadené rozhodnutí a jeho odůvodnění důkazně podepřeno, neboť je založeno toliko na nezákonných důkazech v podobě výpovědí spoluobviněných učiněných v rámci přípravného řízení, jež byly následně podvědomě používány soudem. V této souvislosti dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010, jakož i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/06 a sp. zn. II. ÚS 297/04. Obviněný dále ve světle výpovědí spoluobviněných N. V. a D. T. učiněných v rámci hlavního líčení, jejichž části v dovolání podrobně cituje, polemizuje se závěry soudu prvního stupně stran zprostředkování nákupu 50 gramů kokainu, když z těchto výpovědí nikterak nevyplývá, že by sám spoluobviněného V. instruoval o čemkoli, co se týká drog, či že by jakékoli drogy jinému předával nebo od jiného přebíral. V další části podaného dovolání obviněný poukazuje na výsledky dalších provedených důkazů, zejména domovní prohlídku provedenou v místě jeho bydliště, výpověď D. H. učiněnou u hlavního líčení a obsah mobilních telefonů spoluobviněných T. a V., jež však nejsou ani v rámci uzavřeného okruhu nepřímých důkazů způsobilé prokázat vinu jeho osoby jednáním, jímž byl uznán vinným. Dovození účasti jeho osoby na žalovaném jednání za situace, kdy existují zcela zjevně důvodné a značné pochybnosti o skutkových okolnostech, tak dovolatel považuje za porušení práva na spravedlivý proces, neboť z provedených výslechů spoluobviněných ani jiných důkazů nelze dovodit účast jeho osoby na stíhaném skutku. V tomto ohledu obviněný odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1975/08 a sp. zn. II. ÚS 4266/16, kdy má za to, že odůvodnění rozsudků obou nižších soudů nemohou obstát testu logiky. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

      7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanovené lhůtě nikterak věcně nevyjádřil.

      III.
      Přípustnost dovolání

      8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

      9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
        10. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
        IV.
        Důvodnost dovolání

        11. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným L. E. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.

        12. Ve vztahu k námitce obviněného stran chybného posouzení účasti jeho osoby na zprostředkování dodávky kokainu, který měl být zčásti poskytnut osobě D. H., nalézacím soudem, a to v kontextu jednotlivých výpovědí spoluobviněných N. V., D. T. a D. H. v jednotlivých fázích trestního řízení, včetně jejich změn, jakož i výsledků ostatních provedených důkazů, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně vypořádal již odvolací soud, a to v bodech 6 a 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde podrobně rozvedl, jakým způsobem soud dospěl ke skutkovým závěrům stran obstarání kokainu osobami obviněných V. a T. a následného prodeje jeho části D. H., včetně zapojení osoby obviněného E. do této věci formou zprostředkování celé dodávky, když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se ze strany obviněného jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění dle jeho vlastních představ.

        13. Naopak námitce obviněného stran chybné citace výpovědi spoluobviněného N. V. v odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů je třeba přisvědčit v tom směru, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací (který shledal předmětnou výpověď způsobem, kterak ji citoval soud prvního stupně, za průkaznou) vyšly při citaci výpovědi spoluobviněného V., učiněné u hlavního líčení dne 1. 6. 2015, ve vztahu k zajištění kokainu, který byl následně zčásti prodán D. H., z výpovědi tohoto obviněného učiněné v rámci přípravného řízení dne 27. 3. 2013, která je však ve vztahu k osobě obviněného E. procesně nepoužitelná, neboť jeho trestní stíhání pro dané jednání bylo zahájeno až dne 4. 6. 2013. Na rozdíl od své výpovědi učiněné v přípravném řízení v rámci hlavního líčení již obviněný V. o osobě obviněného E. v souvislosti se zprostředkováním dodávky kokainu od dosud nezjištěného muže v XY počátkem srpna 2012 nikterak nehovořil, jak je ostatně patrné i ze zvukové nahrávky pořízené z tohoto hlavního líčení. Ani tato interpretační nepřesnost při reprodukci výpovědi jednoho z obviněných však nemá vliv na přesvědčivost skutkových závěrů odvolacího soudu, které mají jinak oporu v provedených důkazech a odpovídají pravidlům logiky. Z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že se vrchní soud přesvědčivě vypořádal s obhajobou obviněného, když vyložil, jakými úvahami se přitom řídil a z jakých důvodů nevyhověl odvolacím námitkám obviněného, přičemž o existenci relevantních skutkových okolností neměl žádných důvodných pochybností. Oběma nižšími soudy bylo zcela jednoznačně deklarováno, že výpovědi obviněných V. a T. učiněné v přípravném řízení v březnu 2013, tedy před zahájením trestního stíhání obviněného E. pro daný skutek, nejsou ve vztahu k jeho osobě procesně použitelné, pročež z nich nebylo možné při úvahách o vině jakkoli vycházet. Skutkové závěry obou nižších soudů jsou tak ve vztahu k osobě obviněného E. opřeny nikoli o tyto výpovědi, nýbrž o další důkazy, které byly v souladu se zajištěním práva na spravedlivý proces v daném řízení řádně provedeny.

        14. Ve vztahu k dovolatelem tvrzenému extrémnímu rozporu rozhodnutí obou nižších soudů s provedeným dokazováním, a to ve vztahu k účasti jeho osoby na jednání, jímž byl uznán vinným, je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud, vyjma výše konstatované nepřesnosti při citaci výpovědi obviněného V. v rámci reprodukce tohoto důkazu v odůvodnění napadených rozhodnutí, v posuzované věci neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu. Naopak oba nižší soudy postupovaly při hodnocení důkazů, včetně hodnocení věrohodnosti jednotlivých výpovědí D. H., výsledků domovní prohlídky v místě bydliště obviněného E. a obsahu mobilních telefonů obviněných V. a T., důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Odvolací soud zejména v bodech 6 a 7 odůvodnění napadeného rozsudku přesvědčivým způsobem vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a kterak postupoval při hodnocení vzájemně si nekorespondujících důkazů, včetně opakované výpovědi D. H., který u hlavního líčení relativizoval své předchozí vyjádření z přípravného řízení ve vztahu k osobě obviněného E., resp. původu kokainu, který počátkem srpna 2012 převzal od obviněných V. a T. V této souvislosti přitom nelze pominout, že D. H. byl v přípravném řízení slyšen v postavení obviněného dne 7. 6. 2013, tedy po zahájení trestního stíhání obviněného E. (k němuž došlo dne 4. 6. 2013), přičemž obhájce obviněného E., který se tohoto úkonu osobně, ani prostřednictvím substituta, neúčastnil, byl o tomto úkonu policejním orgánem předem řádně vyrozuměn, a to telefonicky dne 6. 6. 2013. Po výslechu D. H. v rámci hlavního líčení konaného dne 2. 6. 2015, jemuž byl obviněný E. společně se svým obhájcem osobně přítomen, pak byla tato jeho předchozí výpověď za podmínek § 207 odst. 2 tr. řádu čtena za účelem odstranění zjištěných rozporů mezi jeho jednotlivými vyjádřeními. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně přitom v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vyložil, z jakého důvodu vycházel z vyjádření D. H. učiněného v přípravném řízení a nikoli z jeho výpovědi z hlavního líčení, ve které své předchozí vyjádření ve vztahu k původu získaného kokainu, a tedy i zapojení osoby obviněného E. do zprostředkování jeho dodání, značně relativizoval. S přihlédnutím k obsahu odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů tedy nelze přisvědčit námitce dovolatele, že hodnocení důkazů tak, jak bylo provedeno nižšími soudy, je porušením principu volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu s tím, že soud místo hodnocení důkazů svými úvahami dle dovolatele překlenuje propastné „díry“ v důkazní situaci, aniž by k tomu měl reálné podklady. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v daném případě neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, včetně výpovědí jednotlivých spoluobviněných, s nimiž obviněný na předmětném skutku v rozhodném čase participoval, pročež lze v tomto směru plně odkázat na přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.

        15. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný L. E. veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve v rámci odvolacího řízení a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu.
          16. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného L. E. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.



          P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

          V Brně dne 11. 12. 2018

          JUDr. Stanislav Rizman
          předseda senátu


          Vypracoval:
          JUDr. Tomáš Durdík