Rozhodnutí NS

11 Tdo 36/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:11 Tdo 36/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.36.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Subjektivní stránka
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 283 odst. 1 tr. zákoníku
§ 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 36/2019-56

USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2019 o dovolání obviněného M. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 15 To 52/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 15/2017, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. N. odmítá.

Odůvodnění:


I.
Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2018, sp. zn. 34 T 15/2017, byl obviněný M. N. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:

    aniž by disponovali povolením k nakládání s omamnými a psychotropními látkami ve smyslu ustanovení § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, přičemž mezi psychotropní látky patří i metamfetamin (pervitin), který jako tato látka jednak je obsažen v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), jednak je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., tak

    v níže uvedené době na níže uvedených místech v okrese Cheb obvinění T. D. N. a T. B. v součinnosti s odděleně stíhaným V. A. N., nar. XY, jenž je synem obviněného T. D. N., a dalšími osobami vietnamské národnosti se níže popsaným způsobem podíleli nejméně na výrobě a přechovávání metamfetaminu určeného pro další distribuci, v rámci této činnosti obviněný T. D. N. udílel pokyny svému synovi V. A. N. a ten zase úkoloval obviněného T. B., přičemž u obviněného T. D. N. byla výroba a přechovávání metamfetaminu za účelem další distribuce jeho cílem a záměrem, obviněný T. B. si byl možnosti takové výroby a přechovávání vědom a byl s ní nejméně srozuměn, obviněný M. N. jim pak výrobu a přechovávání metamfetaminu svým níže popsaným jednáním vědomě umožňoval a usnadňoval, a takto konkrétně

    nejprve obviněný M. N. jako vlastník domu č. XY v ulici XY v Chebu-Hradišti, nacházejícím se na parcele č. XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY, katastrální území XY, obec XY, nejpozději od poloviny dubna 2016 pronajal V. A. N. nejméně prostory v prvním patře uvedeného domu (dále jen pronajatý objekt), které si takto V. A. N. a obviněný T. D. N. opatřili za účelem výroby pervitinu jimi k tomu zajištěnými osobami vietnamského původu, přičemž obviněný M. N. nejméně od poloviny května 2016 věděl, že právě k tomuto účelu jím pronajatý objekt má sloužit a také slouží a přesto jim jej nechal k užívání až do 12. 12. 2016,

    V. A. N. a obviněný T. D. N. pak pronajatý objekt v době do 14. 5. 2016 za blíže nezjištěných okolností vybavili některými předměty a zařízeními určenými k výrobě metamfetaminu, dále od vietnamských osob provozujících v obci XY, okres Cheb, sklad s chemikáliemi a dalšími předměty zajistili dodání chemikálií a dalších předmětů potřebných k výrobě metamfetaminu, tyto chemikálie a další předměty pak jedna z uvedených vietnamských osob – Q. A. N., nar. XY, dopravila dne 14. 5. 2016 ve večerních hodinách ve vozidle Fiat Scudo, RZ: XY, na parkoviště v ulici XY v Chebu, kde téhož dne dané vozidlo s uvedeným nákladem převzal obviněný T. B. a odjel s ním, doprovázen V. A. N., jenž řídil vozidlo Škoda Octavia, RZ XY, k pronajatému objektu, kde uvedené chemikálie a další předměty vyložil,

    následně v době od 15. 5. 2016 do 17. 5. 2016 v pronajatém objektu došlo k výrobě nezjištěného množství metamfetaminu o nezjištěné koncentraci nezjištěnými osobami vietnamského původu, které za tímto účelem zajistili V. A. N. a obviněný T. D. N. a které nejméně zčásti do objektu dopravil a poté je odtud odvezl obviněný T. B., v průběhu této výroby metamfetaminu obviněný M. N., kterému již bylo známo, že v pronajatém objektu dochází k výrobě metamfetaminu, telefonicky upozornil dne 16. 5. 2016 V. A. N. na zápach a kouř unikající z objektu v souvislosti s uvedenou činností, takto vyrobený metamfetamin v nezjištěném množství a o nezjištěné koncentraci následně V. A. N. a obviněný T. D. N. nejméně přechovávali za účelem jeho distribuce další osobě či osobám,

    obviněný T. B. se dále v době od poloviny května 2016 do poloviny července 2016 na základě pokynů V. A. N. pokoušel prostřednictvím realitní kanceláře zajistit v okrese Cheb další vhodný objekt pro výrobu či skladování metamfetaminu, ovšem bez úspěchu,

    následně ve dnech 2. 12. 2016 až 4. 12. 2016 na základě pokynů V. A. N. a obviněného T. D. N. nezjištěné osoby vietnamského původu připravily v pronajatém objektu elektrická zařízení a přístroje potřebné k výrobě metamfetaminu, přičemž V. A. N. v této souvislosti s obviněným M. N. ve dnech 3. 12. 2016 a 4. 12. 2016 opakovaně telefonicky konzultoval vyskytnuvší se problémy s elektrickou energií v pronajatém objektu, poté V. A. N. a obviněný T. D. N. od vietnamských osob provozujících v obci XY, okres Cheb, sklad s chemikáliemi a dalšími předměty zajistili dodání chemikálií a dalších předmětů potřebných k výrobě metamfetaminu, tyto chemikálie a další předměty pak jedna z uvedených vietnamských osob – Q. A. N., nar. XY, dopravila dne 9. 12. 2016 v odpoledních hodinách ve vozidle Fiat Scudo, RZ: XY, do ulice XY v Chebu, kde je V. A. N., Q. A. N. a obviněný T. B. přeložili do osobních vozidel Škoda Octavia, RZ XY, a VW Golf, RZ XY, vše pod organizačním dohledem obviněného T. D. N. nacházejícího se v osobním vozidle Audi Q7, RZ XY, poté V. A. N. ve vozidle VW Golf, RZ XY, obviněný T. B. ve vozidle Škoda Octavia, RZ XY, a obviněný T. D. N. ve vozidle Audi Q7, RZ XY, odjeli k pronajatému objektu, kde V. A. N. a obviněný T. B. uvedené chemikálie a další předměty vyložili,

    následně v době od 10. 12. 2016 do 12. 12. 2016 došlo v pronajatém objektu nezjištěnými osobami vietnamského původu, které zajistil obviněný T. D. N. a do objektu dopravili V. A. N. a obviněný T. B., postupem založeným na dehydroxylaci efedrinu, respektive pseudoefedrinu, k výrobě nejméně 10.993,74 gramů metamfetaminu v krystalické formě obsahujícího 8.274,32 gramů čisté metamfetaminové báze, přičemž v průběhu uvedené výroby obviněný M. N. na základě žádosti V. A. N. zajistil, aby v pronajatém objektu nedošlo k problémům s výpadky elektrické energie, dne 12. 12. 2016 kolem 15.00 hodin pak do pronajatého objektu přijeli osobními vozidly Škoda Octavia, RZ XY, a Audi Q7, RZ XY, V. A. N. a obvinění T. B. a T. D. N., V. A. N. zde výše uvedený vyrobený metamfetamin o hmotnosti 10.993,74 gramů s obsahem 8.274,32 gramů čisté metamfetaminové báze, zabalený v jedenácti plastových sáčcích a uložený v černé sportovní tašce, naložil do vozidla Škoda Octavia, RZ XY, s nímž pak obviněný T. B. odjel směrem k bydlišti obviněného T. D. N. ve XY ulici v Chebu, kde měl vyrobený a přepravovaný metamfetamin podle dohody předat V. A. N. a obviněnému T. D. N., kteří před ním jeli ve vozidle Audi Q7, RZ XY, a kteří měli v úmyslu daný metamfetamin za blíže nezjištěných okolností distribuovat další osobě či osobám, krátce po vjezdu do ulice XY v Chebu byl ale obviněný T. B. kontrolován a následně i s přepravovaným metamfetaminem zadržen Policií ČR,

    ve výrobně metamfetaminu vybudované v pronajatém objektu přitom vedle předmětů a zbytků chemikálií užitých při výrobě výše uvedeného metamfetaminu, který převážel obviněný T. B., bylo při následně realizované prohlídce na různých předmětech a v nádobách zajištěno v tekuté, polotekuté či krystalické formě dalších 1.028,67 gramů metamfetaminu s obsahem 505,3 gramů čisté metamfetaminové báze, z taktéž na místě zajištěných dvoufázových rozpouštědlových systémů nacházejících se ve čtyřech barelech by bylo dále možno získat až 1.068 gramů metamfetaminu s obsahem 858 gramů čisté metamfetaminové báze.

    2. Za to byl obviněný M. N. podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen jednak k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 ve spojení s § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a dále k peněžitému trestu ve výměře padesáti denních sazeb ve výši 1.500 Kč jedné denní sazby, tedy v celkové výměře 75.000 Kč, za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody ve výměře tří měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Současně bylo podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodnuto o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci, a to veškerého odborným vyjádřením nespotřebovaného metamfetaminu, případně efedrinu a pseudoefedrinu, který byl zajištěn mimo jiné při domovní prohlídce realizované dne 15. 12. 2016 v domě č. XY v ulici XY v Chebu – Hradišti, nacházejícím se na parcele č. XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY, katastrální území XY, obec XY.

    3. Rozsudek krajského soudu napadl obviněný odvoláním, které však bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 15 To 52/2018, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.

    II.
    Dovolání a vyjádření k němu

    4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. N. prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá porušení práva na spravedlivý proces v důsledku existence zásadních rozporů mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými nižšími soudy, neboť skutkový stav zjištěný v rámci předchozího řízení v žádném ohledu neumožňoval uznat jej vinným z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Důvody shledané nižšími soudy nejsou dle dovolatele věcně správné mimo jiné i proto, že nalézací soud při hodnocení věci vycházel z arbitrárního hodnocení důkazů, aniž by věc hodnotil v celém jejím kontextu. Závěry nižších soudů vycházejí takřka výhradně z hypotéz předestřených obžalobou, když se dostatečně pečlivě nevypořádaly s obhajobou dovolatele, zejména stran naplnění subjektivní stránky dotčeného trestného činu, neboť přestože nebyla jakkoli prokázána výroba metamfetaminu v jím vlastněném areálu v květnu 2016, přesto byl za pomoc k jeho výrobě i v tomto období odsouzen. Závěry nalézacího, jakož i odvolacího soudu nemohou obstát pro jejich zjevnou nelogičnost a ignorování základních skutečností daného případu, neboť nebyla-li jakkoli prokázána výroba metamfetaminu v květnu 2016 v předmětných prostorách, pak ani nemohl být u dovolatele prokázán úmysl takové neexistující, resp. neprokázané výrobě napomáhat. Nižší soudy zcela pominuly mimo jiné skutečnost, že pokud by dovolatel o výrobě metamfetaminu skutečně věděl, pak by učinil vše pro to, aby tato nebyla nalezena, když poté, co se dozvěděl o zadržení spoluobviněného B., měl dostatek času k vyklizení prostoru údajně dotčeného výrobou a ke zničení stop o takové výrobě svědčící, k čemuž však nedošlo. V případě účasti na trestné činnosti související s výrobou omamných a psychotropních látek by se dle dovolatele mělo jednat o cílenou úmyslnou činnost směřující k dokonání odpovídajícího protiprávního jednání. Ze shromážděných důkazů však nelze jakkoli dovodit, že by dovolatel takto skutečně jednal, tedy že by skutečně zamýšlel jakékoli trestné činnosti napomáhat. Ze shromážděných důkazů nelze ani dovodit, že by s provozováním trestné činnosti v jím pronajatých prostorách byl srozuměn. V rámci provedeného dokazování nebyl předložen důkaz o tom, že by jakékoli úkony ze strany dovolatele cílily k usnadnění nelegální činnosti. Z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jasně vyplývá, že v případě výskytu kouře v dotčené nemovitosti kontaktoval další osobu o výskytu zadýmení nikoli z důvodu utajení před policií, nýbrž výhradně z obav před poškozením objektu výskytem požáru. Ve vztahu k závěrům nalézacího soudu o tom, že zprovozněním jističe umožňoval výrobu nelegální substance, dovolatel odkazuje na plnění jeho zákonem uložené povinnosti coby pronajímatele udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit takovému užívání, pro které byla pronajata. Naplnění subjektivní stránky trestného činu dle dovolatele nenasvědčuje ani jakákoli pohnutka či motiv, když ani přes nasazení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu není mezi ním a případně dalšími osobami zaznamenán byť jen náznak toho, že by měl na nelegální činnosti jakýmkoli způsobem finančně participovat. Při zjevném neprokázání subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, tak dle dovolatele nebyl ve vztahu k jeho osobě naplněn základní předpoklad pro vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

    5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanovené lhůtě nikterak věcně nevyjádřil.

    III.
    Přípustnost dovolání

    6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

    7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
      8. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
      IV.
      Důvodnost dovolání

      9. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným M. N. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.

      10. Ve vztahu k námitce obviněného stran chybného posouzení účasti jeho osoby na výrobě metamfetaminu realizované dalšími osobami v jím vlastněné nemovitosti nalézacím soudem, a to zejména v kontextu jednotlivých odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, jakož i výsledků ostatních provedených důkazů, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně vypořádal již nalézací soud, a to jednak v bodech 51, 52, 76, 77, 87, 109–111 (obsahujících analýzu provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu), jakož i v bodech 113, 115–116, 138, 148–149, 151 a 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí (obsahujících odůvodnění závěrů o naplnění subjektivní stránky trestného činu ve vztahu k osobě dovolatele, a to ve formě nepřímého úmyslu), kde podrobně rozvedl, jakým způsobem soud dospěl ke skutkovým závěrům stran zapojení osoby obviněného N. do výroby metamfetaminu realizované dalšími osobami tím, že tuto výrobu v jím pronajatých prostorách vědomě umožňoval a usnadňoval, když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. Rovněž odvolacím soudem nebyly námitky obviněného, které uplatnil v podaném odvolání a jež směřovaly vůči skutkovým zjištěním, shledány způsobilými zpochybnit správnost a důkazní podloženost skutkových závěrů nalézacího soudu. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se ze strany obviněného jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění dle jeho vlastních představ.

      11. Ve vztahu k dovolatelem tvrzenému extrémnímu rozporu rozhodnutí obou nižších soudů s provedeným dokazováním, a to ve vztahu k naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu. Naopak oba nižší soudy postupovaly při hodnocení důkazů, včetně hodnocení zákonně zajištěných odposlechů a záznamů o uskutečněném telekomunikačním provozu (včetně hovoru ze dne 16. 5. 2016, při kterém obviněný upozornil osobu odděleně stíhaného V. A. N. na zápach a kouř unikající z jím pronajatého objektu, a hovorů ze dne 3. 12. 2016 a 4. 12. 2016, při kterých s ním odděleně stíhaný V. A. N. opakovaně konzultoval vyskytnuvší se problémy s elektrickou energií v jím pronajatém objektu) důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Odvolací soud zejména v bodě 14 odůvodnění napadeného usnesení řádně vysvětlil, z jakých důvodů se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně vztahující se ke skutkovým otázkám, již považuje za pečlivou a přiléhavou, aniž by tak shledal důvod ji, nad rámec odvolacích námitek obviněného, dále doplňovat. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů je přitom zřejmé, jaké skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění a kterak postupovaly při hodnocení vzájemně si nekorespondujících důkazů, včetně tvrzení samotného obviněného N. o tom, že mu nebyl znám skutečný účel, k němuž byl jím pronajatý prostor v žalovaném období dalšími osobami užíván. Soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se soud odvolací plně ztotožnil, přitom v odůvodnění svého rozhodnutí (zejména v bodech 115, 116, 148, 149 a 151) přesvědčivě vyložil, z jakého důvodu považuje obhajobu obviněného N. stran absence jakékoli formy vědomé pomoci při páchání trestné činnosti dalšími osobami za vyvrácenou, a jaké prokázané skutečnosti jej vedou k závěru o naplnění subjektivní stránky v podobě nepřímého úmyslu ve formě srozumění ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, s tím, že jednání, na kterém obviněný konkrétním způsobem participoval, může spočívat ve výrobě a přechovávání drogy pro jiného. Obviněný přitom k otázce, zda svým počínáním přispěje ke vzniku trestněprávního následku, jenž předvídá ustanovení § 283 tr. zákoníku, či nikoli, podle závěrů nalézacího soudu zaujal postoj označovaný za nepravou lhostejnost, zahrnující kladné stanovisko jednající osoby k oběma možným následkům. S přihlédnutím k obsahu odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů tedy nelze přisvědčit námitce dovolatele, že hodnocení důkazů tak, jak bylo provedeno nižšími soudy, a to zejména ve vztahu k prokázání existence subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, je porušením práva na spravedlivý proces, když hodnocení důkazů bylo údajně provedeno arbitrárním způsobem, aniž byla daná věc hodnocena v celém jejím kontextu. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v daném případě neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, včetně odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, pročež lze v tomto směru plně odkázat na přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění napadených rozhodnutí, zejména rozhodnutí soudu prvního stupně.

      12. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný M. N. veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve v rámci nalézacího řízení, jakož i v řízení odvolacím, s níž se přitom oba nižší soudy náležitým způsobem vypořádaly, a na základě toho se fakticky domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění ve vztahu k naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu.
        13. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného M. N. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.


        P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

        V Brně dne 30. 1. 2019
        JUDr. Antonín Draštík
        předseda senátu

        Vypracoval:
        JUDr. Tomáš Durdík