Rozhodnutí NS

22 Cdo 4075/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:22 Cdo 4075/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.4075.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Vlastnictví
Dotčené předpisy:§ 243f odst. 3 o. s. ř.
§ 1040 o. z.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Cdo 4075/2018-138


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce T. N., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Davidem Řezníčkem, Ph.D. LL.M., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 66/3, proti žalovaným: 1) K. K., narozené XY, bytem v XY, toho času v Německé spolkové republice, XY, zastoupené JUDr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem v Prachaticích, Kostelní náměstí 16, a 2) F. Ch., narozenému XY, bytem v XY, o vyklizení nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 132/2017, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2018, č. j. 8 Co 101/2018-110, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Prachaticích („soud prvního stupně”) rozsudkem [v případě žalovaného 2) rozsudkem pro zmeškání] ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6 C 132/2017-29, uložil žalovaným povinnost vyklidit pozemek st. par. č. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, st. par. č. XY, jehož součástí je zemědělská stavba bez č. p./č. e. na pozemku st. par. č. XY, a pozemek par. č. XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (výroky I. a II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalované 1) rozsudkem ze dne 14. 6. 2018, č. j. 8 Co 101/2018-110, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí krajského soudu podává žalovaná 1) - dále také „dovolatelka“ dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena; důvod dovolání shledává v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Dovolání není přípustné.

Žalobce je jediným vlastníkem nemovitých věcí, o jejichž vyklizení nyní jde. Spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/3 náležející původně žalované 1) nabyl v dražbě, a to na základě usnesení o příklepu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 203 EX 52961/12-108, vydaného soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou. Dovolatelka se nyní brání žalobě na vyklizení; tvrdí, že uložení povinnosti vyklidit nemovitosti je v rozporu s dobrými mravy, neboť se snažila s exekutorem komunikovat a měla snahu dluh uhradit.

S takovou námitkou nicméně přichází dovolatelka až nyní v dovolacím řízení. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010). Pokud dovolatelka námitku neuplatnila v odvolacím řízení, a odvolací soud se jí proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení věci, přichází-li s touto námitkou dovolatelka až v dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2507/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4409/2014). Navíc, tvrdí-li dovolatelka, že se snažila dluh v exekučním řízení uhradit, jedná se o novou skutečnost, kterou v dovolání uplatnit nelze (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).

Z průběhu celého řízení je zřejmé, že se dovolatelka především snaží zpochybnit postup exekutora v exekučním řízení – podle všeho má za to, že k prodeji nemovitostí v dražbě vůbec nemělo dojít. K tomu je však třeba uvést, že pravomocné usnesení o příklepu vydané v exekučním řízení již nelze v řízení o vyklizení nemovité věci zpochybnit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3717/2013, uveřejněné pod číslem 42/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1670/2017).

Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 30. 1. 2019


JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu