Rozhodnutí NS

11 Tdo 1106/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:09/26/2019
Spisová značka:11 Tdo 1106/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1106.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1 tr. zákoníku
§ 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 1106/2019-458


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2019 o dovolání obviněného M. J., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, okres Vsetín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2019, sp. zn. 68 To 332/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 24/2018, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. J. odmítá.

Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 7. 2018, č. j. 3 T 24/2018-356, byl obviněný M. J. uznán vinným jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (skutky pod body 1. a 2.) a dále poskytnutím návodu a pomoci k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. b), c) k § 283 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem 3). Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon mu byl v souladu s § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.

2. Týmž rozsudkem byl uznán vinným rovněž obviněný O. Č., a to za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Okresní soud ve Vsetíně uznal vinným i obviněného S. P., a to za pomoc k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 283 odst. 1 tr. zákoníku. V jeho případě okresní soud rozhodl o upuštění od uložení souhrnného trestu, neboť vyhodnotil, že sankce uložené dřívějšími rozsudky, jsou z hlediska dosažení účelu trestu, dostatečné.

3. Právní moci nabyl výše uvedený rozsudek jen ve vztahu k osobám obviněných O. Č. a S. P., neboť obviněný M. J. podal proti rozsudku soudu prvního stupně prostřednictvím svého obhájce odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 1. 2. 2019, č. j. 68 To 332/2018-419 tak, že toto odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. J. výše uvedených přečinů dopustil tím, že:

- v blíže neupřesněné době od podzimu roku 2016 do prosince 2016 v obci D. B. č. p. XY poskytl K. B. v prostorách autoservisu J. s. r. o. nejméně v šesti případech metamfetamin (pervitin), vždy za částky pohybující se mezi 800 až 1.300 Kč za 1 g pervitinu,
- v blíže neupřesněné době v roce 2016 po dobu cca 4 měsíců, od července do října, v obci D. B. č. p. XY poskytl O. Č. bezúplatně, resp. za odvedenou práci v prostorách autoservisu J. s. r. o. metamfetamin (pervitin) v celkovém množství 3 g,
- v blíže neupřesněné době od srpna do listopadu roku 2016 na blíže neupřesněných místech v okrese Vsetín si objednal výrobu většího množství metamfetaminu u O. Č., o němž věděl, že umí metamfetamin vyrobit, za tímto účelem mu obstaral léky s obsahem pseudoefedrinu Sudafed a Cirrus, varné sklo, jód a další chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu a rovněž mu zajistil prostory k jeho výrobě v obci XY č. p. XY, na půdě rodinného domu, který v té době užíval S. P. v obci XY č. p. XY v budově restaurace U P., přičemž O. Č. pro něj následně na uvedených místech nejméně ve třech případech redukcí efedrinu pomocí jódu a červeného fosforu v přítomnosti kyseliny fosforečné, tzv. „českou cestou“, vyrobil metamfetamin v celkovém množství 223 g,
přičemž metamfetamin patří mezi psychotropní látky ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, a je zařazen do seznamu č. 5 přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 436/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění.
II.
Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2019, č. j. 68 To 332/2018-419, podal obviněný M. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém toto usnesení, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 7. 2018, č. j. 3 T 24/2018-356, napadl v celém rozsahu. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Za konkrétní důvod dovolání obviněný označil skutečnost, že se soudu prvního stupně nepodařilo prokázat, že by se předmětných skutků dopustil, resp. zda se vůbec staly. Tento soud vycházel pouze z výpovědi spoluobviněného O. Č. a svědkyň K. B. a K. T., nicméně dovolatel má za to, že soud při hodnocení důkazů postupoval nesprávně, neboť nectil zásadu in dubio pro reo.

6. Dovolatel namítl, že svou výpovědí učiněnou před soudy nižších stupňů ve spojení s listinnými důkazy, které předložil policii již v rámci přípravného řízení (jde především o směnku, kterou má vůči K. B.) dostatečně zpochybnil výpověď spoluobviněného O. Č. Uvedený listinný důkaz zároveň znevěrohodnil i výpověď jmenované svědkyně, neboť je zřejmé, že měla motiv, aby se mu pomstila, nehledě na to, že jde o družku obviněného O. Č., se kterým dovolatel nemá dobré vztahy. Podobně označil za nepřesvědčivou i výpověď svědkyně K. T., neboť ta v jedné větě uvedla podrobnosti o množství pervitinu, které s obviněným zkonzumovala, avšak vzápětí uvedla, že se na nic nepamatuje. Naproti tomu svědci B., H., Z., H. a P. ve svých svědeckých výpovědích neuvedli, že by u obviněného někdy nějaký pervitin vůbec viděli.
    7. Dále dovolatel poukázal na to, že v rámci dokazování proti němu existovala řada protichůdných svědeckých výpovědí, avšak žádný přímý důkaz. Při domovní prohlídce provedené ve společnosti J. s. r. o. nebyly nalezeny žádné omamné látky, jakož ani pachové stopy, pročež není vůbec jasné, na základě jakých důkazů byl odsouzen. Z těchto důvodů má za to, že soudy nižších stupňů nerespektovaly zásadu in dubio pro reo, a měly jej zprostit podané obžaloby.
      8. Vzhledem k tomu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2019, č. j. 68 To 332/2018-419, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 7. 2018, č. j. 3 T 24/2018-356, neboť tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, a podle § 265l tr. řádu přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
        9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém prohlášení ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 1 NZO 724/2019-12, uvedl, že po seznámení se s obsahem dovolání a dostupným spisovým materiálem nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. řádu a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.

        III.
        Přípustnost dovolání
          10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

          11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
          IV.
          Důvodnost dovolání
            12. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

            13. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

            14. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
              15. Po prostudování dovolání a připojeného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným M. J. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Dovolatel totiž znovu své námitky zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, aby v závěru žádal o zrušení rozhodnutí obou soudů a nové projednání věci s cílem dosáhnout zproštění podané obžaloby. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádné pochybení, tím méně pochybení zásadní, které by zasahovalo do dovolatelova práva na spravedlivý proces.

              16. Obviněný J. ve svém dovolání zpochybnil všechny usvědčující výpovědi, především výpověď spoluobviněného O. Č., jakož i svědectví K. B. (jeho družky) a K. T. (zaměstnané v autoservisu J. s. r. o.). Současně vyzdvihl jednak výpovědi svědků B., H., Z., H. a P., kteří nepotvrdili, že by u něho viděli pervitin, jakož i výsledky domovní prohlídky provedené v prostorách společnosti J. s. r. o., kde nebyly nalezeny žádné omamné látky. Následkem tohoto hodnocení provedených důkazů má dovolatel za to, že se soudům nižších instancí nepodařilo prokázat, že by se předmětných skutků skutečně dopustil, pročež se domáhá zproštění podané obžaloby. Dovolatel tak v rámci mimořádného opravného prostředku usiluje o prosazení vlastní skutkové verze, v rámci které tvrdí, že žádné omamné látky nepřechovával, nedistribuoval a ani nenechával vyrobit, čímž své dovolání postavil na paušálním odmítnutí všech skutkových zjištění učiněných nižšími soudy, které vedly k závěrům o jeho vině.
                17. Klíčovou je nicméně skutečnost, že dovolání obviněného neobsahuje žádnou relevantní námitku, na základě které by dovolatel vytkl soudům nižších stupňů skutečný nesoulad mezi skutkovými závěry popsanými v tzv. skutkové větě a zákonnými znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Jinými slovy, obviněný J. nevznesl žádnou relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčených skutků, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Současně ani náznakem nespecifikoval, v čem konkrétně by měla spočívat jím tvrzená nesprávná aplikace § 15 tr. zákoníku o jeho úmyslném zavinění ve vztahu k žalovanému skutku.
                  18. Je pravdou, že v podaném dovolání obviněný implicitně vznesl námitku tzv. extrémního nesouladu, když de facto paušálně zpochybnil všechny důkazy, které svědčí v jeho neprospěch. Nicméně tak zásadní exces, který by odůvodnil výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění provedených nižšími soudy, nebylo možné dovodit. Tak závažný rozpor je totiž dán pouze tehdy, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Dovolatel však pouze formálně vytkl vadné hodnocení provedených důkazů, aniž by však z kterékoli z jím vznesených námitek takto zásadní pochybení fakticky vyplynulo.
                    19. Naopak Okresní soud ve Vsetíně v odůvodnění svého rozsudku podrobně rozebral provedené důkazy a popsal své úvahy, na základě kterých dospěl k závěru o dovolatelově vině ve vztahu ke skutku, pro který byl trestně stíhán. V projednávaném případě vzal okresní soud zcela správně za základ skutkových zjištění především výpovědi spoluobviněných O. Č. a Z. M., a dále svědecké výpovědi K. B., K. T., L. H., L. Ž., J. H. (z přípravného řízení) a F. N. Skutková zjištění, která z nich vyplynula, vyhodnotil jako dostatečně podrobná, logická, konzistentní, a vzájemně souladná. Tato zjištění byla navíc podepřena i provedenými listinnými důkazy, zejména protokolem o vydání věci ze dne 23. 2. 2017, konkrétně vydáním plastového sáčku obviněným J. (tzv. „dealerák“) obsahujícího 0,7 g pervitinu (č. l. 36), a úředním záznamem Policie ČR ze dne 25. 12. 2016, ze kterého vyplynulo, že v odpadu bylo mimo jiné nalezeno 57 blistrů léků Sudafet, Cirrus a Alcatar s obsahem pseudoefedrinu (č. l. 123). Ve světle těchto důkazů okresní soud vyhodnotil tvrzení M. J. a jeho ženy, která vypovídala v jeho prospěch, jako neprokázaná, resp. výše uvedenými důkazy vyvrácená. Se skutkovými i hmotněprávními závěry Okresního soudu ve Vsetíně se pak v rámci odvolacího řízení bezvýhradně ztotožnil i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci.
                      20. Zpochybňuje-li obviněný J. v rámci svého dovolání výpovědi klíčových svědků K. B. a K. T., jakož i spoluobviněného O. Č., je k tomu třeba zdůraznit, že identické námitky vznesl již v rámci hlavního líčení (č. l. 353) a poté znovu i v rámci svého odvolání (č. l. 381). S těmito námitkami se však beze zbytku vypořádal již Okresní soud ve Vsetíně v odůvodnění svého rozhodnutí (na stranách 13 až 15, č. l. 362-363), jakož i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení (v bodech 11 až 16, č. l. 420). Nejvyšší soud přitom závěry soudů prvního, jakož i druhého stupně považuje za jednoznačně správné, neboť vina obviněného byla provedenými důkazy řádně a bez jakýchkoli pochybností prokázána. Zcela správně pak oba nižší soudy odmítly jako ryze účelovou jeho obhajobu, založenou toliko na nepodložených tvrzeních a spekulacích, kterými se dovolatel snažil z projednávané trestné činnosti vyvinit.

                      21. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že postup soudů obou nižších stupňů v dané věci nevybočil z mezí ustanovení § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu. Soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění jednoznačně korespondují s výsledky provedeného dokazování, které bylo realizováno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se zákonnými požadavky. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné, a právními závěry na straně druhé přitom Nejvyšší soud neshledal žádné, natož extrémní rozpory. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu jsou dovolatelovy námitky pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, se kterými se obviněný zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle § 265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako zcela irelevantní.

                      22. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud v dané trestní věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní projednávaném případě nebylo nikterak porušeno. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
                        23. Na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že právní kvalifikace skutku popsaného pod bodem 3. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, a to podle § 24 odst. 1 písm. b), c) k § 283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy jako návod a pomoc k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, není formulována správně. Je-li totiž možné jednání obviněného posoudit jako více forem účastenství, tak ve výroku rozsudku o vině se uvede pouze nejzávažnější z nich (v daném případě návod), neboť další forma účastenství (tj. pomoc) je v ní již obsažena (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 1997, sp. zn. 7 To 102/1997 uveřejněný č. 4/2000 Sb. rozh. tr.). Správně má tedy být předmětný skutek právně kvalifikován jako návod k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. b) k § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Toto pochybení v rámci užité právní kvalifikace ve vztahu k prokázané formě účastenství však nemělo žádný faktický dopad na postavení obviněného, ani na jemu uložený druh či výši trestu.
                          V.
                          Závěrečné shrnutí
                            24. Nejvyšší soud po prostudování dovolání ověřil, že obviněný M. J. nevznesl žádnou relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčeného skutku, kterou by bylo možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu. Za tohoto stavu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání obviněného M. J. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.


                            P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

                            V Brně dne 26. 9. 2019

                            JUDr. Antonín Draštík
                            předseda senátu


                            Vypracoval:
                            JUDr. Tomáš Durdík