Rozhodnutí NS

30 Cdo 4068/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/07/2018
Spisová značka:30 Cdo 4068/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4068.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
01/17/2019
III.ÚS 185/19
prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
odmítnuto
01/23/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 4068/2018-45


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 29 C 197/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2017, č. j. 55 Co 449/2017-11, takto:

      I. Dovolací řízení se zastavuje.

      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 11. 2017, č. j. 29 C 197/2017-5, zastavil řízení ve věci samé (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl právně zastoupen.

Soud prvního stupně vyzval žalobce usnesením z 22. 1. 2018, č. j. 29 C 197/2017-15, k odstranění nedostatku povinného zastoupení, a zároveň jej poučil, že nebude-li nedostatek ve stanovené lhůtě odstraněn, dovolací řízení bude zastaveno. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. O uvedené žádosti soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 8. 3. 2018, č. j. 29 C 197/2017-25, tak, že žalobci zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení neustanovil. Odvolací soud poté k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 3. 4. 2018, č. j. 55 Co 111/2018-30. Soud prvního stupně žalobce opětovně vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení usnesením ze dne 23. 5. 2018, č. j. 29 C 197/2017-31.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal a ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. K opakované žádosti žalobce o ustanovení zástupce Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť v dané otázce již bylo závazně rozhodnuto pravomocným usnesením soudu prvního stupně, a to usnesením ze dne 8. 3. 2018, č. j. 29 C 197/2017-25, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 4. 2018, č. j. 55 Co 111/2018-30 (k tomu srov. ustanovení § 159a odst. 1, 3 a 4 ve spojení s § 243b o. s. ř.). Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes opakovanou výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 7. 11. 2018


JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu