Rozhodnutí NS

3 Tdo 78/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/20/2019
Spisová značka:3 Tdo 78/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.78.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Krádež
Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1,3 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tdo 78/2019-33
USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2019 o dovolání obviněného J. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 14 To 219/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 28/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného J. B. odmítá.

Odůvodnění:
I.

Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 1 T 28/2018, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v období nejméně od 24. 6. 2008 do 27. 3. 2015 v objektu XY, okr. Svitavy, v úmyslu vlastního obohacení neoprávněně odebíral elektrickou energii napojením dvou vodičů CY 10 mm2 za hlavní domovní skříní v odbočné svorkovnici ke svorkám L1 (40 A) a L3 (80 A), čímž bylo umožněno napájet elektrickou energií část tohoto objektu mimo měřící zařízení a společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874, 405 02 Děčín, tak neoprávněným odběrem elektrické energie způsobil škodu ve výši nejméně 288.452,39 Kč.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) roků.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874, 405 02 Děčín, se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 1 T 28/2018, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině a trestu, stejně jako do výroku o náhradě škody.

O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 14 To 219/2018, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 14 To 219/2018, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 305–306), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Obviněný uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně vycházely z předpokladu, že neoprávněný zásah může provést jen osoba odborně vzdělaná v oboru elektro, což však nemá oporu v provedeném dokazování, když svědek R. uvedl, že zásah může provést osoba se základními znalostmi fyziky za pomoci šroubováku a dvou vodičů. Svědek H. uvedl, že ho inspekce pozvala, aby to přemostil tak, jak to bylo. Úvaha soudu tak nemá oporu v provedeném dokazování a zakládá vadu právního posouzení.

Dále je obviněný přesvědčen, že se soudy nedostatečně zabývaly otázkou vzniku a výše škody, což má vliv na posouzení skutku jako kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku. Výši škody ovlivnilo nesprávné určení počátku neoprávněného odběru a způsobu zjišťování skutečné výše škody. K nesprávnému určení počátku neoprávněného odběru obviněný uvedl, že ačkoliv poškozená společnost považuje za neoprávněný odběr od počátku smluvního vztahu, samotný odběr byl zjištěn až při výměně elektroměru technikem, přičemž poškozená tvrdí, že k zásahu muselo dojít již v minulosti. Podnět ke kontrole dal montér dne 4. 4. 2017, přičemž vlastní kontrola byla provedena dne 25. 5. 2017, avšak obviněný byl v nepřítomnosti z nemovitosti vyklizen dne 27. 3. 2015, tedy více než dva roky před kontrolou. V protokolu o otevření objektu při vyklízení je zaznamenán stav elektroměru a nikdo z přítomných neviděl jakékoliv poškození rozvodné skříně ani jiné známky neoprávněného odběru. Svědek R. přitom uvedl, že chyběla část krycího plechu u rozvaděče a „nebylo to nijak schované“, což dokazuje, že počátek odběru je prokázán k 4. 4. 2017 a nikoliv k datu 27. 3. 2015, ani k datu 24. 6. 2008. Soudy obou stupňů vzaly v úvahu jen jednu skupinu důkazů a ostatní provedené důkazy opominuly. V přímém rozporu je pak závěr soudu o tom, že „znalec jednoznačně určil počátek neoprávněného odběru těsně po datu 24. 6. 2008“, což je však otázka skutková a nikoliv znalecká, a tudíž ji má posoudit soud. Navíc znalec Miroslav Samek neměl v době vypracování znaleckého posudku informace o způsobu užívání objektu a o ukončení podnikání obviněného. Co se pak týče způsobu zjišťování skutečné škody, soud vycházel z výpočtu škody podle vyhlášky a za základ počítání vzal tzv. obvyklou délku topné sezóny. Podle Ústavního soudu však žádná z podmínek trestnosti nesmí být stanovena mocí výkonnou v podzákonném předpise. Pokud byl v trestním spise založen přípis bytového družstva o skutečné délce topné sezóny, je podstatnou vadou, pokud nebyl tento důkaz promítnut do výpočtu výše škody. Obviněný rozporuje přiměřenost výše škody. Vypočtená výše škody fiktivní je mnohem vyšší než výše skutečná. Soud se při zadání dodatku posudku vyjádřil tak, že nelze obviněného trestat dvakrát použitím nejméně výhodné sazby elektřiny, avšak krajský soud uvedl, že smluvní cenu mohl obviněný očekávat toliko při splnění smluvních podmínek, a proto bylo správné, když znalec vycházel z nejméně výhodné sazby jako ceny nejdražší. Obviněný v tomto shledává nepřiměřený zásah do svých majetkových práv. V daném případě nebylo možné vycházet z tzv. historické spotřeby, když do června 2008 byla v objektu provozována hospoda a od července 2008 byl objekt užíván k občasnému bydlení. Pokud při zjišťování rozsahu neoprávněného odběru bylo měřeno, které zásuvky jsou připojeny v měřeném okruhu, bylo možné zjistit skutečný odběr měřením a nikoli jej zcela odhadnout. Teprve pokud měření nebylo možné, bylo třeba uplatnit výpočtový vzorec podle vyhlášky.

Pro závěr o naplnění skutkové podstaty krádeže je nutné splnit všechny podmínky této skutkové podstaty, jinak se „absence byť jediného prvku trestného činu rovná nedostatku skutkové podstaty jako celku“.

Obviněný pak připomíná, že se hradí skutečná škoda a náhrada škody tak nemá mít sankční charakter. Obviněný však spatřuje vadu řízení v obohacení poškozené, když způsob výpočtu škody uměle zvyšuje vzniklou škodu. Obviněný zdůrazňuje, že při výpočtu škody se mělo vycházet z ceny nasmlouvané pro předmětnou nemovitost podle sazby D45d tarifu a nikoliv obecné ceny D01d, ze které vycházel soudní znalec při určení škody, a která je pro obviněného nejméně výhodná.

Poslední námitkou obviněného je námitka vůči uplatněnému typu odpovědnosti, když připomíná, že soud vycházel z objektivní odpovědnosti jednoho z uživatelů nemovitosti, nikoliv smluvního odběratele elektrické energie, ačkoliv takto je postavena legislativní konstrukce. Obviněný upozorňuje, že smluvním odběratelem nebyl a jeho odpovědnost by musela být prokázána nade všechnu pochybnost a nikoliv pouze úvahou „komu ku prospěchu“.

Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 10. 2018, č. j. 14 To 219/2018-282, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 8. 6. 2018, č. j. 1 T 28/2018-248, zrušil, a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 12. 2. 2019, sp. zn. 1 NZO 1369/2018.

Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a základní východiska pro uplatnění zvoleného dovolacího důvodu, uvedla, že námitky obviněného tomuto dovolacímu důvodu nevyhovují, když se jedná o námitky skutkové, přičemž ve věci nelze shledat ani extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními, který by pak důvodnost takovýchto námitek zakládal. Státní zástupkyně dále zdůrazňuje, že úvahy soudů o pachatelství jsou plně podložené a vyplývají z provedených důkazů. Byl to právě obviněný, kdo měl rozvodovou skříň pod svojí kontrolou, měl schopnosti a vědomosti k neoprávněnému zásahu do elektroinstalace a především z toho měl jako jediný užitek. Nalézací soud se v tomto směru důkladně zabýval obhajobou obviněného, že důvodem snížení spotřeby elektrické energie bylo ukončení provozu restauračního zařízení, když bylo vyvráceno, že by tento provoz měl na spotřebu energie takový vliv, když i spotřeba v průběhu fungování restaurace odpovídala spotřebě domácnosti dvou osob a nadto, jak uvedl sám obviněný, neposkytovala před ukončením zřejmě služby ve velkém rozsahu. Důvodnými pak státní zástupkyně neshledává ani výhrady vůči způsobu určení škody a její výši, když považuje postup soudního znalce Miroslava Samka za zcela správný. Naopak připomíná, že znalec výpočet neoprávněného odběru přizpůsobil naměřeným spotřebám elektřiny a výpočet provedl spravedlivým způsobem, dokonce maximálně ve prospěch obviněného, když ve svých výpočtech kalkuloval pouze s jediným přímotopem. Výhrady obviněného tak nevykazují jím deklarované vady. Obviněnému se nepodařilo uplatnit námitky v mezích zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

S ohledem na shora uvedené tedy státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jakožto dovolání podané z jiných než zákonných dovolacích důvodů.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 14 To 219/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku a výpovědí znalce Miroslava Samka, stejně jako výpovědi svědků J. R. a Z. H.) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, zejména zjištění stran toho, kdo zasáhl do elektroinstalace, zda se muselo jednat o osobu odborně vzdělanou, a kdy k počátku neoprávněného odběru došlo, otázku poškození rozvodné skříně před datem 4. 4. 2017), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkových událostí (kdy obviněný uvádí, že se ničeho nedopustil, že výše škody je zjištěna nesprávně, když není zohledněn skutečný odběr, ale jen odhad).

Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Předmětné námitky proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. B. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nutno uvést, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Soudy neměly pochyb o tom, že to byl právě obviněný, kdo se předmětného trestného činu krádeže dopustil, když byl jedinou osobou, která měla z neoprávněného odběru elektrické energie prospěch, jako jediný měl k rozvodové skříni přístup a současně měl i schopnosti a znalosti takovýto zásah do elektroinstalace provést. Námitky obviněného jsou v tomto smyslu vedle své nepřípustnosti i zcela nedůvodné.

Pod obviněným uplatněný důvod není možné podřadit ani námitky směřující vůči způsobu určení výše škody, takto zjištěné škody a na tomto základě právní kvalifikace podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku.

Obviněný zejména namítá, že soudy pochybily, když vycházely z výše škody určené podle vyhlášky a nezohlednily topnou sezonu doloženou bytovým družstvem. Dále pak namítá, že škoda zjištěná znalcem je nepřiměřená, když měla být zjištěna škoda reálná a v případě nemožnosti měření má být stanovena prováděcím předpisem s metodikou výpočtu. K tomuto Nejvyšší soud připomíná, že právě v daném případě nastala situace, kdy nebylo možné přesně změřit spotřebovanou energii, jelikož tato proudila v důsledku neoprávněného zásahu mimo měřenou část, a proto bylo přistoupeno k výpočtu podle spotřeby všech spotřebičů. Obviněný si tedy ve svých námitkách protiřečí. Současně se Nejvyšší soud plně ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a potažmo i soudním znalcem, když nesouhlasí s názorem obviněného, že topná sezóna měla být prokázána přípisem bytového družstva. V dané věci nelze určit, kdy začal obviněný topit a v jaké míře, a je proto třeba vycházet z náhradních mechanismů výpočtu, jak bylo učiněno a jak konečně požaduje i sám obviněný.

K námitce, že obviněný objekt neužíval od 27. 3. 2015, avšak na černý odběr se přišlo až 4. 4. 2017, lze poukázat na výpověď svědka P. G. a dalších, kteří uvedli, že obviněný byl vyklizen z místností, které obýval, avšak nadále měl přístup do zadní části, kde se nacházela právě rozvodná skříň. Tato námitka je tak zcela nepřípadná.

Obviněný si v této souvislosti dále klade otázku, zda užití tarifní ceny D01D nezpůsobilo nepřiměřený zásah do jeho majetkových práv, zejména s ohledem na nutnost hledat spravedlivou rovnováhu mezi legitimním zájmem distributora a zásahem do majetkové sféry obviněného. Nejvyšší soud konstatuje, že není možné se s tímto názorem ztotožnit, jelikož účelem institutu náhrady škody je právě plná reparace způsobené majetkové újmy a nikoliv poměřování legitimního očekávání poškozeného a majetkových práv škůdce. Takováto námitka je tedy zcela nepřijatelná.

Co se pak týče námitky obviněného vůči sazbě použité pro výpočet náhrady škody, ani v této Nejvyšší soud s obviněným nemůže souhlasit. Jak zcela správně uvedly soudy nižších stupňů a konečně i znalec sám při odůvodnění výpočtu výše škody, za škodu je nutno považovat jakoukoliv majetkovou újmu na straně poškozeného, a proto byla zcela správně použita běžná sazba ceny elektrické energie D01D. V daném případě se nejedná o žádnou nadkompenzaci náhrady škody nebo o další sankci vůči obviněnému. Naopak soudy důsledně trvaly na zachování zásady in dubio pro reo, když zcela ve prospěch obviněného určily výši způsobené škody toliko s ohledem na užívání pouze jednoho přímotopu.

I tyto námitky jsou tedy fakticky námitkami směřujícími vůči skutkovým zjištěním a nikoliv vůči právní kvalifikaci, když její nesprávnost je dovozována právě až sekundárně na základě jiného hodnocení důkazu a vlastních skutkových zjištění.

Konečně se pak obviněný ve svých námitkách zabývá podstatou legislativní konstrukce odpovědnosti, kterou podle jeho názoru soudy vyhodnotily nesprávně. K tomuto Nejvyšší soud připomíná, že vůči obviněnému bylo zahájeno trestní řízení a byla tedy zjišťována jeho trestní odpovědnost, která byla nade všechnu pochybnost prokázána, a proto polemika obviněného ohledně odpovědnosti smluvního odběratele je zřejmě nepřípadná.

Závěrem Nejvyšší soud připomíná i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, dle kterého „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“. V daném případně měly nadto veškeré námitky již od počátku skutkový charakter a nebyly proto schopné ani naplnit uplatněný dovolací důvod.

Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
IV.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 2. 2019

JUDr. Petr Šabata
předseda senátu