Rozhodnutí NS

23 ICdo 42/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/26/2019
Spisová značka:23 ICdo 42/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.ICDO.42.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Incidenční spory
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
MSPH 93 INS XY
193 Icm XY
23 ICdo 42/2019-180


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a. s., se sídlem v Brně, Okružní 875/19a, Lesná, PSČ 638 00, IČO 64506347, zastoupené Mgr. Marianem Jeřábkem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 580/4, PSČ 602 00, proti žalované MODŘANY Power, a.s., se sídlem v Praze 4 – Modřany, Komořanská 326/63, PSČ 143 14, IČO 49240005, zastoupené Mgr. Hanou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 900/4, PSČ 616 00, o určení pravosti pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 193 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka MODŘANY Power, a. s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2018, č. j. 193 ICm XY VSPH XY ( MSPH 93 INS XY), t a k t o :


I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2018, č. j. 193 ICm XY, 102 VSPH XY ( MSPH 93 INS XY), změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2018, č. j. 193 ICm XY, tak, že se určuje, že žalobkyně má za dlužníkem pohledávku č. P124 ve výši 22 620 348, 85 Kč z titulu smluvní pokuty (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítala, že odvolací soud dospěl „k nesprávnému právnímu posouzení věci, a má tak za to, že by dovolacím soudem měla být vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, případně jeho změnu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání se ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a namítla, že dovolatelka řádně nevymezila, v čem spočívá přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, nejprve posuzoval, zda dovolatel v dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR XY) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Pokud má dovolatel za to, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSČR XY, nebo usnesení ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 29 NSČR XY, případně usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS XY (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS XY, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS XY, a usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS XY. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posouzeném z obsahového hlediska).

To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu § 237 o. s. ř.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. odstraněna, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. 7. 2019


JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu