Rozhodnutí NS

33 Cdo 1690/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2019
Spisová značka:33 Cdo 1690/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1690.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Smlouva nepojmenovaná (inominátní)
Dotčené předpisy:§ 51 obč. zák.
§ 491 odst. 2 obč. zák.
§ 853 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
III.ÚS 462/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 1690/2019-228


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce B. V., bytem XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Mayerovou Bitterovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, proti žalovanému P. V., bytem v XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, o  100.080 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 130/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 11. 2018, č. j. 10 Co 455/2017-195, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.582,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Kateřiny Mayerové Bitterové, advokátky.


O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 4. 2017, č. j. 34 C 130/2014-160, uložil žalovanému zaplatit žalobci 100.080 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. 10 Co 455/2017-195, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (změnil je jen tak, že „v rozsahu požadovaného úroku z prodlení z částky 4.170 Kč od 1. 5. 2014 do 31. 5. 2014“ žalobu zamítl) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Smlouvu, jíž se žalobce zavázal čerpat účelově vázané prostředky od svého věřitele (Českomoravské stavební spořitelny, a.s.) „na svůj vrub a s vlastní povinností úhrady … ve prospěch svého dlužníka (tedy žalovaného),“ který měl takto poskytnutou peněžní částku (700.000 Kč) žalobci vrátit tak, že formou splátek odpovídajících výši pravidelných měsíčních vkladů a splátek, k nimž se vůči Českomoravské stavební spořitelně, a.s., žalobce zavázal, uhradí v plné výši jeho pohledávku z úvěrové smlouvy, odvolací soud označil za takovou, která není zvláště upravena (§ 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Uvedená nepojmenovaná smlouva, jejíž forma není předepsána, má charakteristické znaky peněžní půjčky ve smyslu § 657 obč. zák., rozšiřuje však povinnosti, k nimž se zavázal žalobce jako věřitel poskytující žalovanému peněžní prostředky na stavbu domu.

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.  

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Odvolací soud převzal skutkový stav, k němuž po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně, a vyšel – zejména – z toho, že Českomoravská stavební spořitelna, a.s., na základě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 6. 8. 2007 poskytla za účelem výstavby rodinného domu žalobci meziúvěr do celkové výše 700.000 Kč vedený na účtu č. 4873838-3-02 a úvěr ze stavebního spoření do výše rozdílu mezi cílovou částkou (700.000 Kč) a zůstatkem na účtu stavebního spoření (nejméně 266.000 Kč) k datu přidělení cílové částky. Podle úvěrové smlouvy byl žalobce povinen 1) od prvního dne následujícího po uzavření smlouvy provádět pravidelné měsíční vklady 2.300 Kč na účet č. 487383-6-01 a 2) od ledna 2013 splácet měsíční splátky úvěru 4.200 Kč (jistina s úroky) na účet č. 487383-6-01. Z objektivních příčin by žalovaný na stavbu domu úvěrové prostředky nezískal, a proto se s žalobcem dohodli, že finanční prostředky poskytnuté Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s., žalobce přenechá „za účelem výstavby domu XY (k. ú. XY)“ žalovanému, který za něj splatí úvěr včetně příslušenství. Tak se také stalo; žalobce převedl z meziúvěrového účtu na účet žalovaného 24. 8. 2007 částku 350.000 Kč a 28. 8. 2007 částku 350.000 Kč a žalovaný do konce roku 2012 splácel na vkladový účet žalobce 2.300 Kč měsíčně. Splátky úvěru ve výši 4.200 Kč od ledna 2013 již plnit odmítl. Žalobce a E. V., která 22. 6. 2012 zemřela, darovali pozemky XY, XY a XY se stavbou rodinného domu v katastrálním území XY žalovanému (smlouva z 6. 1. 2008 s právními účinky vkladu 9. 1. 2008).

K námitce, podle níž měl odvolací soud smlouvu účastníků po právní stránce posoudit jako (neplatnou) smlouvu o půjčce nebo smlouvu o úvěru:

V rámci smluvní autonomie vůle mohou subjekty ve snaze co nejšířeji a co nejúplněji realizovat své individuální potřeby, zájmy a preference uzavřít smlouvy, které nejsou v občanském zákoníku, popř. v jiném právním předpisu výslovně upraveny. U nepojmenovaných smluv účastníci upraví (zcela nebo zčásti) atypicky vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří jejich obsah. Právní režim těchto nepojmenovaných smluv se řídí – vedle vlastního smluvního ujednání – těmi ustanoveními právního předpisu, která upravují občanskoprávní vztahy, jež jsou jim obsahem a účelem nejbližší, jinak řečeno, která jsou těmto neupraveným dohodám a občanskoprávním vztahům z nich vzniklých, podobné, resp. nejbližší (srov. § 491 odst. 2, § 853 obč. zák.). V projednávané věci byla prokázána vůle účastníků upravit vzájemná práva a povinnosti tak, že žalobce nabude peněžní prostředky z úvěrové smlouvy stavebního spoření, poskytne je žalovanému na stavbu domu a žalovaný dluh vrátí tak, že splatí úvěr věřiteli žalobce. Právní posouzení takového ujednání jako innominátní smlouvy zakládající závazkový právní vztah s typickými znaky peněžní půjčky odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudky ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 492/2001, ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3077/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74/2012, ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 969/2013).

K ostatním námitkám dovolatele:

Podle ustanovení § 242 odst. 3, věty první, o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání, tj. v projednávaném případě jen z hlediska správnosti právního posouzení ujednání účastníků zakládajícího práva a povinnosti z nepojmenované smlouvy. Tuto otázku hmotného práva vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz výše), což vede k závěru o nepřípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.). K vadám uvedeným v § 229 odst. 1, 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud – za předpokladu, že skutečně řízení zatěžují – přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.). Z hlediska daného dovolacího přezkumu jsou proto bezcenné výhrady týkající se nepřezkoumatelnosti skutkových zjištění a přijatého právně kvalifikačního závěru odvolacího soudu, vadného vedení dokazování, neprovedení důkazu „předsoudní komunikací účastníků,“ včetně námitky, podle níž soudy obou stupňů přehlédly procesní obranu žalovaného, který v řízení před soudem prvního stupně uplatnil k započtení dvě pohledávky proti zažalované pohledávce žalobce (§ 98, věta druhá, o. s. ř.).

Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

          Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. 11. 2019


JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu