Rozhodnutí NS

30 Cdo 2170/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:30 Cdo 2170/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2170.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 2170/2018-305


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, identifikační číslo osoby 421 96 451, proti žalovanému M. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janou Smilovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 266/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2017, č. j. 19 Co 1096/2017-272, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jany Smilové, advokátky se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1.


S t r u č n é o d ů v o d n ě n í

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. dubna 2017, č. j. 4 C 266/2014-246, určil, že Česká republika je vlastnicí označeného pozemku, zamítl žalobu o určení, že žalobce má právo hospodaření k označenému pozemku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. října 2017, č. j. 19 Co 1096/2017-272, změnil v odvoláním dotčeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na určení, že Česká republika je vlastnicí označeného pozemku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku (do všech jeho výroků) podal žalobce (dále též „dovolatel“) včasné dovolání, které však neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, a to vymezení dovolacího důvodu a dále vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (viz odůvodnění níže).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, mj. vyložilo, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu dovolání žalobce nelze vyvodit zákonu odpovídající vymezení dovolacího důvodu ani předpoklady přípustnosti dovolání, neboť dovolání je pojato jako prostá skutková a právní polemika s rozhodnutím odvolacího soudu.

Vzhledem k výše uvedenému (absence vymezení předpokladů přípustnosti podaných dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.) Nejvyšší soud proto uzavírá, že podané dovolání trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat a která nebyla dovolatelem odstraněna v zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3, § 243b a § 243c odst. 1 o. s. ř.); dovolání bylo proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.

I když nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení nemohl vycházet z předmětného znaleckého posudku (z nějž při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel odvolací soud), a to s ohledem na dobu, kdy k jeho zpracování došlo a k nynějším pochybnostem o (aktuální) obvyklé hodnotě uvedeného pozemku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011, nebo ze dne 24. června 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015). Navíc z rozsudku odvolacího soudu není ani zřejmé, že by účastníkům byla signalizována možnost postupu podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. 30 Cdo 4822/2017), což v dané procesní situaci posiluje shora již vyložený aplikační závěr, neboť v opačném případě (přistoupit k aktuálnímu zjištění obvyklé ceny předmětného pozemku, umožnit účastníkům vyjádřit se k novému odbornému zjištění o obvyklé ceně pozemku atd.) by zjevně došlo ke zcela neúčelnému prodlužování dovolacího řízení (k tomu srov. též závěry obsažené již v posledně označeném rozhodnutí dovolacího soudu). Kromě toho - z obdobných důvodů, jak jsou vyloženy v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 30 Cdo 2855/2008 - nebylo možné při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení vycházet z režimu podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu (tj. vycházet z procesní situace, že v daném případě se jednalo o dvě žaloby, tj. na určení vlastnictví a dále na určení práva hospodaření).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. 11. 2018


JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu