Rozhodnutí NS

21 Cdo 4396/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/28/2019
Spisová značka:21 Cdo 4396/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4396.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
05/27/2019
III.ÚS 1718/19
JUDr. Jaroslav Fenyk
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 4396/2018-451



USNESENÍ



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně KAMENOLOMY ČR s. r. o., se sídlem v Ostravě - Svinově, Polanecká č. 849, IČO 49452011, zastoupené Dr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 31/23, proti žalovaným 1) J. T. se sídlem v XY, jako správci konkurzní podstaty úpadce KAVAL spol. s r. o. "v likvidaci" se sídlem ve Valšově, IČO 47150246, 2) T. D., se sídlem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze, Velehradská č. 88/1, a 3) PRAETOR FINANCE s. r. o. se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Hábova č. 2345/7, IČO 01450328, zastoupené Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze, Velehradská č. 88/1, o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Cm 20/2006, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. listopadu 2017, č. j. 6 Cmo 1/2017-422, takto:


Dovolání žalovaných 2) a 3) se odmítá.



Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalovaných 2) a 3) proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 2017, č. j. 6 Cmo 1/2017-422, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [a v něm učiněný závěr, že „spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění z neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci, povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané z neplatné smlouvy mají ti, kdo byli příjemci plnění z této smlouvy (tedy že povinnost vydat bezdůvodné obohacení se přimyká k subjektu, jemuž bylo plnění plátcem adresováno, a nikoli k osobě, na jejíž účet byly peněžní prostředky převedeny jako na platební místo)] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 679/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 1129/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 25/2015) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 2) a 3) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí (dosud nebylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů), bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. 3. 2019


JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu