Rozhodnutí NS

23 Cdo 3686/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/17/2019
Spisová značka:23 Cdo 3686/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.3686.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady řízení
Doručování
Dotčené předpisy:§ 107a o. s. ř.
§ 18 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 3686/2019-409




USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Factoring KB, a. s., se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2772/1, identifikační číslo osoby 25148290, proti žalované LITOZ, s. r. o., se sídlem v Rakovníku, Ottova 312, identifikační číslo osoby 25269453, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, o zaplacení částky 95.519,65 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 147/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2019, č. j. 21 Co 217/2016-385, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2019, č. j. 21 Co 217/2016-385, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


Odůvodnění:

V průběhu odvolacího řízení původní žalobkyně (VÚB, a. s., se sídlem v Bratislavě, Mlynské nivy 1, Slovenská republika, IČO: 31320155) navrhla odvolacímu soudu postup podle § 107a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že dne 16. 12. 2016 právní předchůdce původní žalobkyně, společnost VÚB Factoring, a. s., uzavřel se společností Factoring KB, a. s., se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2772/1, IČO: 25148290 (žalobkyně), smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které jí postoupil své zažalované pohledávky, včetně příslušenství. Původní žalobkyně dovozovala, že společnost Factoring KB, a. s. (žalobkyně) vstoupila do práv a povinností právního předchůdce původní žalobkyně, společnosti VÚB Factoring, a. s. Žalobkyně vyjádřila se svým vstupem do řízení souhlas ve svém přípisu ze dne 2. 8. 2019.

Odvolací soud uvedl, že z obsahu spisu se podává, že dne 16. 12. 2016 uzavřel právní předchůdce původní žalobkyně, společnost VÚB Factoring, a. s., se žalobkyní (Factoring KB, a. s.) smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které jí postoupil své zažalované pohledávky, včetně příslušenství, za žalovanou, a že je tedy prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž zákon spojuje převod nebo přechod práva na jiného, že k této právní skutečnosti došlo po rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci a že původní žalobkyně navrhla tento postup dříve, než odvolací soud ve věci rozhodl.

Proto odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným s odkazem na § 107a o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude dále na straně žalobce pokračováno s Factoring KB, a. s., IČO: 25148290, sídlem Praha 5, náměstí Junkových 2772/1.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a o. s. ř. S odkazem na rozhodovací praxi dovolacího soudu uvádí, že dovolání podává z důvodu, že odvolací soud rozhodl o návrhu původní žalobkyně na procesní nástupnictví dle § 107a o. s. ř., aniž by umožnil žalované vyjádřit se k tomuto návrhu (návrh o procesním nástupnictví jí odvolací soud nedoručil), čímž porušil povinnost zajistit účastníkům stejnou možnost k uplatnění jejich práv ve smyslu § 18 odst. 1 o. s. ř.

Původní žalobkyně ani žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání žalované nevyjádřily.

Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu
§ 241 odst. 1 o. s. ř., shledal, že dovolání žalované je podle ustanovení § 238a o. s. ř. přípustné a ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. i důvodné.

Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, či usnesení ze dne 14. 6. 2016,
sp. zn. 32 Cdo 90/2016) platí, že jestliže soud rozhoduje o písemném návrhu žalobce na realizaci procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř., aniž by návrh doručil žalované straně a umožnil se jí k němu vyjádřit, porušuje povinnost zajistit účastníkům stejnou možnost k uplatnění jejich práv vyplývající z ustanovení § 18 odst. 1 o. s. ř.

Dovolatelka namítá, že jí návrh podaný původní žalobkyní podle ustanovení § 107a o. s. ř. nebyl doručen. Z obsahu spisu se přitom nepodává, že byl návrh
dle § 107a o. s. ř. dovolatelce doručen. Proto námitka dovolatelky, že se nemohla vyjádřit k návrhu o procesním nástupnictví na straně žalobce, neboť jí tento návrh podle § 107a o. s. ř. nebyl doručen, vedla dovolací soud k závěru, že odvolací soud pochybil, když tento návrh podle ustanovení § 107a o. s. ř. dovolatelce nedoručil. Odvolací soud tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3479/2017).

Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc
podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť se tímto rozhodnutím řízení nekončí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 12. 2019


JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu