Rozhodnutí NS

29 Nd 101/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/25/2019
Spisová značka:29 Nd 101/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.ND.101.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
29 Nd 101/2019-54


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Heineken Česká republika, a. s., se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, PSČ 270 53, identifikační číslo osoby 45148066, zastoupeného Mgr. Petrou Beaver, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Pod vilami 747/10, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) Retro Gastro s. r. o., se sídlem v Praze 3, Řehořova 1004/32, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28997395, 2) T. T., narozenému XY, bytem XY, 3) J. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kocíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, PSČ 118 00, a 4) D. S., narozenému XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 153/2018, o návrhu třetího žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, takto:

Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 153/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.

Odůvodnění:


Ve věci označené v záhlaví podali druhý a třetí žalovaní námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Brně dne 28. listopadu 2018, č. j. 3 Cm 153/2018-24. Třetí žalovaný v námitkách (podání ze dne 21. prosince 2018) současně navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti postoupena Městskému soudu v Praze. Důvody vhodnosti spatřoval „ve zcela jistě hospodárnějším řízení s ohledem na nižší náklady všech účastníků, ale současně i z hlediska zajištění a případné účasti svědků“. Zdůraznil, že všichni žalovaní i zástupce žalobce mají bydliště či sídlo v Praze.

Žalobce s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí; druhý žalovaný nemá výhrady proti navrhované delegaci.

Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Krajskému soudu v Brně, u nějž je vedeno řízení, i Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je dostupné - stejně jako další níže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu - i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné třetím žalovaným nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů.

Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků (svědků) nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).

Z návrhu na přikázání věci jinému soudu současně nevyplývají žádné další skutečnosti, jež by umožnily přijmout závěr, že přikázání věci jinému soudu by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu či důkladnějšímu projednání věci, a jež by tak mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. Při úvahách o možném postupu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nebylo rovněž možné přehlédnout ani nesouhlasné stanovisko žalobce, který na projednání věci místně příslušným soudem (§ 87 písm. e/ o. s. ř.) trvá.

Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Městskému soudu v Praze nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. 6. 2019


JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu