Rozhodnutí NS

30 Cdo 4776/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/06/2019
Spisová značka:30 Cdo 4776/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4776.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 4776/2018-114


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janem Plavcem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Široká 294, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 505 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 14 C 38/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 4. 2018, č. j. 22 Co 36/2018-67, takto:

      I. Dovolání se odmítá.

      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Okresní soud v Chrudimi jako soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 8. 2017, č. j. 14 C 38/2017-21, zastavil řízení (pro překážku věci zahájené) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 4. 2018, č. j. 22 Co 36/2018-67, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, pro vady odmítl.

K obsahu dovolání podaného nezastoupeným žalobcem (podání datované dne 6. 6. 2018 a soudu prvního stupně došlé 25. 6. 2018, č. l. 72-73) se ohledně rozsahu a důvodů dovolání nepřihlíží (§ 241a odst. 5 o. s. ř.).

Podání zástupce žalobce (ustanoveného usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 10. 2018, č. j. 14 C 38/2017-108) není podle svého označení ani obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) doplněním dovolání žalobce, neboť se jedná o doplnění odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 8. 2017, č. j. 14 C 38/2017-21. V podání jsou blíže specifikované odvolací námitky proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně a nikterak se obsahově ani svým označením nevztahuje k napadenému usnesení odvolacího soudu.

Dovolání žalobce tak nadále trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě podle § 241b odst. 3 věty druhé o. s. ř. odstraněny, neboť v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. neobsahuje řádné vymezení rozsahu dovolání, důvodu dovolání a zejména též vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Ústavní soud se k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali.“

Svoji dosavadní rozhodovací praxi Ústavní soud definitivně sjednotil stanoviskem pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, jehož první právní věta zní: „Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. uvedeného stanoviska).

Jelikož dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu trpí vylíčenými vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 6. 2. 2019


Mgr. Hynek Zoubek
pověřený člen senátu