Rozhodnutí NS

4 Tdo 769/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř.
Datum rozhodnutí:07/29/2020
Spisová značka:4 Tdo 769/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.769.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
IV.ÚS 2786/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 769/2020-1165
USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání obviněného J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 11 To 49/2020-1121, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 59/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 12. 2019, č. j. 10 T 59/2018-1014, byl obviněný J. H. uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že

v době od 26. 5. 2017 do 16. 12. 2017 v osadě XY, katastrální území XY, okres Benešov, dlouhodobě, vytrvale a systematicky (když pro obdobné jednání od 15. července 2015 do 25. května 2017 byl již postižen v přestupkovém řízení) pronásledoval své sousedy J. H., narozeného XY, a jeho manželku D. H., narozenou XY, a to tak, že v rámci jejich víkendových pobytů v jejich domě čp. XY je i jejich rodinu soustavě urážel, komentoval jejich jednání i jejich vzezření, verbálně je urážel slovy: „…ty buzerante, už jsi chcíplý, už jsem ti nechal vytisknout parte, už jsi mrtvý“. „… Čochtane, jak to chodíš, bolí tě hnáta, to je dobře, to ti přeju, máš cukrovku a chcípneš“, „… si blbej, nejblbější na světě“ atd., na poškozenou H. křičel např. „ovarová oteklice, „ovarová hlava vylezla“, „… podívej se, jak vypadáš, jako ovarová prasnice“, „ovarová, narovnej si hrb“, „Fantomas pantomima, co už tady chceš, Čochtane“, „Fantomasová pantomimová také přijela a navíc hrbatá. Přijelo duo pantomima Divadlo za branou, herci, komedianti“, „Ty čuráku, já přelezu potok a rozbiju ti držku, tebe zabiju, ty budeš mrtvej. Budeš ležet v krvi mrtvej, i kdybych já měl bejt zavřenej“, atd., křičel i na jejich dospělé děti A. H., nar. XY, a G. H., nar. XY, např. „…Krasomilo, utři si cecky, máš zpocenou frndu“ atd., jejich nezletilému vnukovi AAAAA (pseudonym) vyhrožoval, že jej srazí autem, nezletilého i jeho sestru, nezletilou BBBBB (pseudonym) urážel vulgárními výrazy, vyhrožoval jim, že skončí na sociálce, a křičel a vyhrožoval poškozeným i válkou, a to, že je z „XY potřeba udělat druhé Lidice a že se toho brzy dočkají“, poškozené opakovaně sledoval přes zeď dalekohledem, fotil je a natáčel, opakovaně v brzkých ranních hodinách startoval motorovou pilu a úmyslně s ní hlučel za zdí, která bezprostředně sousedí s pozemkem poškozených u jejich chaty, kdy vytáčel motor do vysokých obrátek bez jakéhokoli řezání, aby tak hlukem obtěžoval poškozené, dne 29. 5. 2017 kolem 14.00 hodiny neoprávněně vstoupil na pozemek poškozených náležející k jejich domu čp. XY, kde chodil s dalekohledem, kterým je pozoroval v domě ze vzdálenosti několika metrů a hlasitě komentoval, co uvnitř dělají, když poškozený H. z domu vyšel a opakovaně ho vyzval, aby z jejich pozemku odešel, tak toto odmítl a z bezprostřední blízkosti na něho koukal dalekohledem, vyzýval poškozeného, ať k němu jde blíž, že uvidí jakou dostane, následně vyrazil poškozenému z ruky mobilní telefon a stoupl si proti němu do bojového postoje s rukama sevřenýma v pěst, dne 1. 7. 2017 dalekohledem pozoroval poškozeného H. při sečení trávy, přičemž neoprávněně vnikl na jeho pozemek náležející k domu čp. XY, kde setrval po dobu cca 30 minut, během pobytu poškozených na chalupě v době od 28. 7. 2017 do 2. 8. 2017 vstoupil na jejich pozemek a šel proti poškozenému H., nereagoval na opakované výzvy, aby pozemek opustil, a odmítl se vrátit na silnici, kdy po celém pozemku přešel a křičel u toho na poškozeného „Rozbiju ti držku. Řekl jsem to i policajtům, že ti rozbiju držku, dosvědčí ti to“, pak se vrátil na svůj pozemek a od hranice pozemku pískal na poškozeného, přičemž držel v ruce větší nůž a naznačoval podříznutí hrdla, v době jejich nepřítomnosti pak vstupoval na jejich pozemky a venčil zde psa, přičemž mu bylo známo, že se jedná o jejich soukromý pozemek přiléhající k nemovitosti, přestože tento nebyl oplocen, přičemž tímto jednáním poškozené omezoval v plnohodnotném a nerušeném využití jejich rekreační nemovitosti a vzbudil v nich důvodné obavy, že své výhrůžky zrealizuje v souvislosti s tím, že byl již za napadení jiného souseda potrestán“.

Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), d) tr. zákoníku a účastenství na přečinu pomluvy ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 184 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 10 T 59/2018, byl obviněný podle § 354 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon soud podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu.

Následné odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 3. 2020, č. j. 11 To 49/2020-1121 podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. H. dovoláním s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Postupem orgánů činných v trestním řízení totiž byla porušena zásada ne bis in idem. Obviněný připomněl, že se ve věci již jednou úspěšně dovolal, kdy Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1197/2019 ohledně jeho osoby zrušil jednak usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 11 To 150/2019 a částečně také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 10 T 59/2018 ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu, a to právě pro porušení výše uvedené procesní zásady. Ve zmíněném kasačním rozhodnutí bylo přitom soudu prvního stupně nařízeno, aby věc znovu projednal a rozhodl, a současně byl instruován, jakým způsobem má ve věci postupovat. Okresní soud však podle mínění dovolatele závazné pokyny Nejvyššího soudu v navazujícím řízení nesplnil. Především si nevyžádal přestupkové spisy a spokojil se pouze se zprávou Městského úřadu Votice, na základě které dovolateli nakonec zmírnil trest odnětí svobody oproti původnímu odsouzení o čtyři měsíce. Tím chtěl zohlednit již uložené sankce v přestupkovém řízení. Nicméně pokyn Nejvyššího soudu zněl, že je nutno vyžádat příslušné přestupkové spisy a z nich zjistit, pro která dílčí jednání byl obviněný již postižen. Tyto skutky pak měly být porovnány s jednotlivými útoky uvedenými v obžalobě, a jestliže by mezi nimi panovala shoda, měla být věc posouzena v intencích zásady „ne dvakrát o témže“. Nalézací soud měl rovněž do popisu skutku doplnit konkrétní projevy obviněného v nově vymezeném období. To však bylo podle názoru obhajoby možné provést pouze po opětovném výslechu svědků, neboť při jejich prvotních výpovědích nebylo zjišťováno, co obviněný říkal a činil v ten který den. Pokud svědci zmiňovali jeho konkrétní projevy, nebylo zřejmé, zda mají na mysli skutky již pravomocně postižené v přestupkovém řízení či nikoliv. Pokud je tedy okresní soud znovu nevyslechl, porušil imperativ zakotvený v § 265s odst. 1 tr. ř. a opětovně své rozhodnutí založil vadou předpokládanou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Při novém vymezení doby páchání údajné trestné činnosti od 26. 5. 2017 do 16. 12. 2017 mu minimálně uniklo, že obviněný byl v přestupkovém řízení pravomocně postižen naposledy až dne 31. 7. 2017.

Z výše uvedených důvodů proto dovolatel navrhl, aby nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 11 To 49/2020-1121, zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání úvodem podotkl, že obviněný v něm převážně opakuje námitky uplatněné již v předchozích fázích řízení a zejména pak v odvolání. S nimi se přitom soudy obou stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí vypořádaly věcně správně. Jde tedy o výhrady zjevně neopodstatněné. Dále státní zástupce připomněl, že Nejvyšší soud ve svém předchozím kasačním rozhodnutí ve věci považoval za rozhodnou časovou hranici, od níž lze odvozovat dobu páchání trestné činnosti obviněným, okamžik posledního rozhodnutí o jeho přestupcích, tedy den 23. 4. 2017. Zásada ne bis in idem tak mohla být porušena pouze ohledně skutků spáchaných před tímto datem a nikoli po něm. To je patrno z odůvodnění zmíněného usnesení na str. 13 a násl. Pokud tedy Nejvyšší soud uložil soudu prvního stupně, aby z přestupkových spisů zjišťoval podstatné skutečnosti, mohlo se jednat pouze o skutečnosti předcházející dni 23. 4. 2017. Jestliže okresnímu soudu zároveň uložil, aby nově vymezil dobu trestného jednání dovolatele od 26. 5. 2017 do 16. 12. 2017, učinil tak zjevně pro případ, že by nebyly rozptýleny pochybnosti o porušení zásady ne bis in idem ohledně skutků předcházejících, které již byly posouzeny v přestupkovém řízení. Okresní soud tento pokyn evidentně respektoval a případné porušení uvedené procesní zásady tím zcela vyloučil, neboť ohledně takto nově vymezeného jednání dovolatele žádné rozhodnutí o přestupku učiněno nebylo. Pokud dovolatel usiluje o to, aby se okresní soud přesto zabýval i jeho předcházejícím jednáním, za které již přestupkově postižen byl, domáhá se tím podle poukazu státního zástupce rozšíření své trestní odpovědnosti a tedy dovolacího přezkumu učiněného ve svůj neprospěch, k čemuž ovšem oprávněn není.

Státní zástupce tedy navrhl, aby Nejvyšší soud předložené dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný J. H. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Nejvyšší soud na tomto místě v obecné rovině připomíná, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. slouží k nápravě vady řízení spočívající v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné. Dopadá tedy na případy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno navzdory tomu, že byl dán některý z důvodů jeho nepřípustnosti taxativně uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) až j) tr. ř. nebo v § 11a tr. ř., a příslušný orgán činný v trestním řízení přesto nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 tr. ř., § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 223 odst. 1 tr. ř., § 231 odst. 1 tr. ř., § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. nebo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., ač tak učinit měl. To znamená, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je zároveň rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř.

Jestliže obviněný namítl, že jeho trestní stíhání pro skutky popsané ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně bylo vedeno v rozporu se zákonem, resp. že je měl okresní soud podle § 223 odst. 1 tr. ř. zastavit z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř., uplatnil zvolený dovolací důvod v zásadě právně relevantně. Zároveň jej však odůvodnil úvahovými konstrukcemi, jimž po věcné stránce nebylo možno přiznat žádné opodstatnění.

Nejvyšší soud předně nesdílí názor obhajoby, že se soudy nižších stupňů při opětovném projednání věci neřídily závaznými pokyny obsaženými v jeho usnesení ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1197/2019, nebo dokonce postupovaly v příkrém rozporu s nimi. Je sice pravdou, že ve zmíněném kasačním rozhodnutí na str. 19 dovolací senát mimo jiné okresnímu soudu uložil, aby zjistil podstatné skutečnosti vztahující se ke všem rozhodnutím Komise pro projednávání přestupků města Votice ohledně obviněného „především z vyžádaných přestupkových spisů“, nicméně tato formulace rozhodně neznamenala nepřekročitelnou direktivu pro postup, jakým tento důkaz mohl a měl být proveden. Zásadně platí, že v trestním řízení může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, nejde-li o důkaz získaný nezákonným způsobem nebo donucením (viz § 89 odst. 2, odst. 3 tr. ř.). Tyto parametry kopie jednotlivých pravomocných rozhodnutí přestupkové komise, založené na č. l. 274 až 312 procesního spisu, nepochybně splňovaly a nic tedy nebránilo jejich použití coby důkazního prostředku. Sám dovolatel ostatně na podporu své obhajoby na jednu z těchto kopií rozhodnutí o přestupku odkazuje, když hovoří o tom, že nalézací soud při novém stanovení doby páchání trestné činnosti přehlédl jeho potrestání ve správním řízení dne 31. 7. 2017 (č. l. 309 spisu). Posledně uvedená námitka je zároveň naprosto lichá, neboť zmíněné rozhodnutí správního orgánu se týkalo přestupku proti občanskému soužití, jehož se dovolatel dopustil již dne 25. 9. 2016. Pro vymezení doby páchání trestné činnosti v napadeném odsuzujícím rozsudku, tj. od 26. 5. 2017 do 16. 12. 2017, tedy reklamované rozhodnutí nemělo žádný vliv. Z časového hlediska vymezil nalézací soud trestné jednání obviněného přesně v souladu s předchozími pokyny dovolacího senátu. Do popisu skutku doplnil i jeho konkrétní projevy, jak po něm bylo požadováno, a ani potud mu tedy není co vytknout. Prosazuje-li v tomto směru obhajoba v dovolacím řízení nutnost opětovného výslechu svědků, fakticky brojí proti rozsahu provedeného dokazování, čímž se již ocitla mimo rámec jakéhokoli z katalogu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. Kromě toho se dovolací senát plně ztotožňuje s úvahami, jimiž na danou námitku reagoval v bodě 33. odůvodnění rozsudku již soud prvního stupně.

Lze tedy shrnout, že obviněný J. H. odůvodnil své dovolání zčásti námitkami, které nebylo možno podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., a zčásti výhradami, jež z hlediska deklarovaného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. postrádaly potřebné opodstatnění. Nejvyšší soud je proto jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 7. 2020


JUDr. František Hrabec
předseda senátu