Rozhodnutí NS

20 Cdo 109/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/20/2020
Spisová značka:20 Cdo 109/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.109.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.07.2017
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 109/2020
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného COMATEX Czech a. s., se sídlem v Humpolci, Jana Zábrany 233, identifikační číslo osoby 260 76 101, zastoupeného Mgr. Michaelou Rotterovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 65, proti povinnému XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, pro 394 821 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Exekutorského úřadu Přerov JUDr. Lukáše Jíchy pod sp. zn. 203 EX 34907/17, o dovolání HIPPOinvest Development a. s., se sídlem v Černožicích, Sehnoutkova 17, identifikační číslo osoby 253 42 916, zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Janouškem, advokátem se sídlem v Praze 6, Národní obrany 758/23, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2019, č. j. 25 Co 38/2019-62, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 6. 12. 2018, č. j. 203 EX 34907/17-55, kterým Exekutorský úřad Přerov, soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, odmítl návrh dovolatele na vyškrtnutí ve výroku označených věcí ze soupisu v protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 6. 11. 2017, sepsaném na podkladě exekučního příkazu č. j. 203 EX 34907/17 ze dne 20. 10. 2017. Odvolací soud zjistil, že zaměstnanci exekutorského úřadu provedli dne 6. 11. 2017 soupis movitých věcí povinného na adrese XY, průběhu byla osobně přítomna předsedkyně představenstva povinného D. B., která protokol o soupisu rovněž podepsala, že jmenovaná zastávala dle obchodního rejstříku v době soupisu též funkci předsedkyně představenstva dovolatele, že dne 8. 11. 2017 soudní exekutor uvědomil oprávněného i povinného o provedení soupisu a poučil je, že nesmí s věcmi nakládat, současně poučil i třetí osoby, že mají právo podat do 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděly o soupisu, návrh na vyškrtnutí věci, a že sdělení bylo doručeno i D. B. Soud uzavřel, že žádost D. B. o vyškrtnutí věcí ze soupisu, kterou podala jako předsedkyně představenstva dovolatele dne 26. 11. 2018, je opožděná (§ 68 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ex. řád“) a bez nařízení jednání tedy usnesení soudního exekutora potvrdil.

    2. Proti usnesení odvolacího soudu podal HIPPOinvest Development a. s. dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „…napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Současně zpochybňuje „výsledek hodnocení důkazů“ a tvrdí, že se o soupisu dověděl v jiný okamžik, než ze kterého soud vycházel s tím, že vystupuje-li táž fyzická osoba současně jako předseda představenstva dvou právnických osob (povinného a dovolatele), nelze účinky jednání směřujícího vůči jedné z nich automaticky vztahovat i vůči druhé. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
      3. Oprávněný ve svém vyjádření mimo jiné uvedl, že dovolatel nedostatečně vymezil přípustnost svého dovolání. Napadené rozhodnutí ani nespočívá na řešení otázky, kterou dovolatel předestřel (zda právní jednání učiněné vůči jednomu subjektu vyvolá současně právní účinky i vůči druhému subjektu, jsou-li oba subjekty zastupovány totožnou fyzickou osobou), neboť v dané věci šlo o zjištění prosté vědomosti subjektu o soupisu, nebylo nezbytné formální a adresné vyrozumění subjektu. Protokol o soupisu movitých věcí, který B. podepsala, jakož i doručené vyrozumění exekutora obsahuje poučení pro třetí osoby ve smyslu § 68 ex. řádu. Návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu je podle oprávněného opožděný a postup dovolatele ryze účelový. Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
        4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné.
          5. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
            6. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
              7. Tomuto požadavku dovolatel nedostál, nezvolil-li konkrétní ze čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241 b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání posoudit.
                8. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

                P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

                V Brně dne 20. 4. 2020


                JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
                předsedkyně senátu