Rozhodnutí NS

7 Tdo 774/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:07/29/2020
Spisová značka:7 Tdo 774/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.774.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 774/2020-778


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 7. 2020 o dovolání obviněného P. O., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 2 To 7/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 9/2019 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. O. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2019, č. j. 4 T 9/2019-592, byl obviněný P. O. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy v penězích poškozené AAAAA (pseudonym) ve výši 200 000 Kč, a to prostřednictvím opatrovnice poškozené J. P. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích odkázána na občanskoprávní řízení.

Zločinu znásilnění se obviněný podle zjištění nalézacího soudu dopustil v podstatě tím, že v odpoledních hodinách dne 5. 4. 2019 v bytě v XY, který obýval společně se svou manželkou a nezletilou vnučkou AAAAA, nar. XY, zneužil bezbrannosti nezletilé vyplývající z jejího nízkého věku a skutečnosti, že byla zvyklá jej poslouchat jako dědečka, v úmyslu dosáhnout sexuálního uspokojení zasunul nezletilé do vchodu poševního/pochvy pevný, hladký přesně nezjištěný podlouhlý předmět, a to takovou intenzitou, že jí způsobil poranění genitálu o délce cca 10 mm a šířce 7 mm a přerušení vnitřního okraje hymenu provázené silným krvácením, v důsledku čehož došlo k hospitalizaci nezletilé na dětském oddělení N. S. od 5. 4. 2019 do 12. 4. 2019.

Proti uvedenému rozsudku podali odvolání obviněný, který ho směřoval proti všem výrokům rozsudku Krajského soudu v Plzni, a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni v neprospěch obviněného do výroku o náhradě škody. Vrchní soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, č. j. 2 To 7/2020-668 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené AAAAA k rukám její zmocněnkyně J. P. náhradu nemajetkové újmy v částce 100 000 Kč za způsobené duševní útrapy; se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na občanskoprávní řízení.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný dovoláním s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oběma soudům vytkl, že některé ze stěžejních důkazů zcela pominuly, důkazy v rozporu se zásadami logiky mylně hodnotily a že jejich právní závěry jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Skutkový stav byl podle něj extrémně nesprávně a neúplně zjištěn. Ohradil se proti závěrům znaleckých zkoumání týkajících se jeho i poškozené. Námitky směřoval také proti výpovědi poškozené. Konstatoval, že není zřejmé, jakým způsobem mělo být znásilnění provedeno, z tohoto důvodu měl být zpracován revizní znalecký posudek. Nejednoznačnost ve znaleckém zkoumání byla vykládána pouze v neprospěch dovolatele. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že dovolatel svými námitkami napadl výlučně učiněná skutková zjištění a nikoli právní posouzení. Obsah jeho námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, což je však zásada procesní, jejíž dodržení není možné zkoumat v dovolacím řízení. Státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné výhrady v tom smyslu, že soudy zjištěný skutek nenaplňoval znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Naopak je založil na námitkách, jež navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení a které byly založeny zejména na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů a na hodnocení provedených důkazů (především výpovědi poškozené a znaleckých posudků). Tyto námitky obviněného mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Pokud dovolatel opakovaně namítal, že není zřejmé, jakým způsobem mělo být znásilnění provedeno, a v této oblasti tak přetrvaly důvodné pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu, Nejvyšší soud dodává, že poznatky o způsobu vzniku zranění soudy čerpaly jednak z výpovědi poškozené, a především ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, znalkyně MUDr. Terezy Balcarové. Ta popsala, že krvácející poranění genitálu vzniklo mechanismem tupého násilí proniknutím, případně pokusy o proniknutí pevného podlouhlého předmětu do vchodu poševního (pochvy). Za takový předmět lze považovat např. prst, případně i ztopořený penis. V žádném případě si však poškozená nemohla zranění způsobit sama. S ohledem na výše uvedené byla soudem prvního stupně upravena tzv. skutková věta, kdy s ohledem na pochyby o daném „předmětu“ tento soud blíže nespecifikoval. Přičemž jak správně uvedl odvolací soud v odstavci 8 odůvodnění svého rozsudku, ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného není přesné vymezení předmětu, kterým došlo k popsaným poraněním nezletilé, podstatné a na právní kvalifikaci to nemá vliv.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Plzni, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není extrémní rozpor. Kromě toho námitka obviněného byla postavena na zcela obecných tvrzeních. Dovolatel nijak nespecifikoval, která konkrétní skutková zjištění a jaké důkazy mají být ve vzájemném rozporu, pouze rozvedl obsah jednotlivých důkazů a sám je hodnotil. Nejvyšší soud tak může rovněž pouze v obecné rovině konstatovat, že skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad především ve výpovědi samotné poškozené, dále ve výpovědích dvou svědkyň T. T. a M. K. – ošetřujících lékařek z nemocnice v S., které přijímaly poškozenou a následně ji jako první ošetřovaly, to vše ve spojení se závěry znaleckých posudků. Šlo jednak o posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětská klinická psychologie, vypracovaný na nezletilou poškozenou znalkyní PhDr. Karolínou Malou, a dále o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, znalkyně MUDr. Terezy Balcarové, ze kterého vyplývá mechanismus poranění i jeho rozsah. Pokud soudy uvěřily výpovědi poškozené a ostatních svědků a nikoli verzi obhajoby, dostatečně logickým způsobem to zdůvodnily. Veškeré výše uvedené důkazy jsou ve vzájemné shodě, navzájem se doplňují a logicky na sebe navazují. Argumentace obou soudů i jejich závěry o skutkovém stavu věci logicky vyplývají z provedeného dokazování.

V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného rozsudku soudu odvolacího odkazuje. Není předmětem dovolacího řízení jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. O. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 7. 2020


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu