Rozhodnutí NS

25 Cdo 2760/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/26/2020
Spisová značka:25 Cdo 2760/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2760.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 2760/2019-440


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: J. P., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Pavlem Jezlem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 16, Prachatice, proti žalované: Nemocnice Strakonice, a. s., IČO 26095181, se sídlem Radomyšlská 336, Strakonice, za účasti: Hasičská vzájemná pojišťovna, a. s., IČO 46973451, se sídlem Římská 2135/45, Praha 2, jako vedlejší účastník na straně žalované, o náhradu škody ve výši 917. 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích, pod sp. zn. 8 C 41/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2019, č. j. 19 Co 1486/2018-397, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) odmítl jako nepřípustné dovolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 28. 2. 2019, č. j. 19 Co 1486/2018-397, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. 4. 2018, č. j. 8 C 41/2012-364, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 917.750 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu škody na zdraví vyšel soud ze zjištění, že žalobkyně absolvovala ve zdravotnickém zařízení žalované operační zákrok (odstranění dělohy, plastiku pochvy a odstranění děložních přívěšků), který vyústil ve vznik otvoru v močovém měchýři (vesigovaginální píštěl) a k následné inkontinenci. V pooperační fázi se žalovaná dopustila postupu non lege artis tím, že předčasně vyjmula Foley katetr, ovšem znalec vedle toho označil další dvě možné příčiny poškození zdraví žalobkyně, a to přenos infekce trávicích cest do pochvy a neuposlechnutí výzvy obvodní gynekoložky k co nejrychlejší návštěvě lékařského zařízení s ohledem na podezření na infekci močových cest. Příčinnou souvislost mezi postupem žalované a následkem v podobě poškození zdraví žalobkyně se tak nepodařilo prokázat.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky příčinné souvislosti. Neuvádí však žádná rozhodnutí, s nimiž by rozhodnutí odvolacího soudu mělo být v rozporu. Takové vymezení je pouhou citací části § 237 o. s. ř., nikoliv řádným vymezením podmínek přípustnosti dovolání, a neumožňuje tak projednání dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že v této otázce rozhodoval pouze na základě jediného důkazního prostředku (v daném případě znaleckého posudku), napadá navíc pouze skutkové zjištění, že mezi protiprávním jednáním žalované a způsobenou škodou absentuje vztah příčinné souvislosti, a zpochybňuje způsob, jakým byl tento závěr učiněn. Závěr o tom, zda mezi protiprávním jednáním a škodou existuje příčinná souvislost, je přitom toliko otázkou skutkovou, proti které dovolání není přípustné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, nebo např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 3067/13, v němž Ústavní soud konstatoval, že o skutkové námitky půjde v těch případech, kdy směřují proti závěrům, že „určitá událost se fakticky stala v důsledku jiné události“). Posouzení vztahu příčinné souvislosti ve sporu o náhradu škody má charakter právní otázky jen tam, kde soud řeší, mezi jakými okolnostmi má být tento vztah dovozován (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 1025 a C 5514). Ostatně žalobkyně ve svém dovolání především polemizuje se závěrem odvolacího soudu, zda se povedlo prokázat, že jednání žalované vedlo ke vzniku škody. Protože tedy nebyl uplatněn způsobilý dovolací důvod (nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.), nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. na základě uplatněných dovolacích námitek dovodit a Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1, odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu