Rozhodnutí NS

7 Tdo 415/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/28/2020
Spisová značka:7 Tdo 415/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.415.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob
Výtržnictví
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 358 odst. 1 tr. zákoníku
§ 355 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
IV.ÚS 2123/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 415/2020-192


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 28. 4. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. G., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 7 To 370/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 6 T 112/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 9. 2019, č. j. 6 T 112/2018-156, byl obviněný uznán vinným přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 355 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených přečinů tím, že dne 13. 3. 2018 kolem 14:00 hod. na chodníku v ul. XY před domem č. p. XY v Obrnicích nejprve přistoupil k P. B., M. S., J. S. a vykřikoval na ně „vy buzeranti černý, co tu děláte, černý svině, zasraní cigáni“, následně k umocnění svých slov vysunul teleskopický obušek, mával s ním ve vzduchu při opakování těchto slov, a udeřil jím poškozeného K. S. do týlní oblasti hlavy vlevo, přičemž tomuto incidentu přihlížel blíže nespecifikovaný počet osob.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 11. 2019, č. j. 7 To 370/2019-170, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že usnesení soudu druhého stupně spočívá na nesprávném posouzení skutku, kvůli neúplnému zjištění skutkových okolností. Od počátku se hájil tím, že on byl ten, kdo byl napaden a bránil se, přičemž vysvětlil okolnosti, za kterých k napadení došlo. Zrekapituloval obsah svědeckých výpovědí, které byly odlišné od jeho obhajoby. K věrohodnosti svědků poukázal na jejich příbuzenský vztah i k poškozenému a též, že popisovali úder poškozeného K. S. do hlavy tak, jak k němu nemohlo dojít. Dále soudu vytkl, že neověřil, zda svědci skutečně pracovali na údržbě zeleně, neprověřil jejich pověst v místě bydliště, ani si nevyžádal opisy z jejich rejstříků trestů. Ke zprávě o své pověsti dodal, že pokuta 1 000 Kč mu byla uložena jen v jednom případě a ostatní přestupková řízení skončila zastavením nebo odložením. Pokud by měl soud k dispozici jím uváděné listiny, mohl by dospět při rozhodování ke zcela jinému závěru. Namítl, že soud se nezabýval otázkou, proč volal policii jak on, tak i poškozený, který ji volal na popud své manželky. Soud nevyhodnotil fotografie z místa činu, z nichž je zřejmé, že kolem kárky jsou rozházené potraviny, které vyházel jeden z Romů. Zohlednění namítaných skutečností by mohlo mít vliv na změnu posouzení skutku.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a uvedl, že obviněný opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před soudy obou stupňů. S jeho námitkami se soudy vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a lze na jejich argumentaci odkázat. Námitky obviněného nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný další z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný v dovolání neuplatnil námitku ani extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a skutkovým zjištěním a k námitkám stran neúplného dokazování neuvedl, které z úvah soudů jsou podle jeho názoru svévolné či vadné a z jakého důvodu. K tomuto dále poukázal na judikaturu Ústavního soudu stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a možnosti Nejvyššího soudu napravovat i procesní vady neuvedené v dovolacích důvodech.

Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudem prvního stupně nevykazoval znaky přečinů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudem zjištěného skutkového stavu.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soud prvního stupně si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soud hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování, přičemž odvolací soud tyto závěry soudu prvního stupně potvrdil. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi poškozeného K. S. a svědků J. S., M. S. a P. B., přičemž soud prvního stupně se věrohodností těchto svědků dostatečně zabýval (viz str. 5 odst. 12 rozsudku soudu prvního stupně). Je přitom namístě zdůraznit, že obviněný ani žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).

Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, tak nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Obiter dictum je namístě doplnit, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. 4. 2020


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu